Na Kittanyu odkazuje Wikipedie!

Oj, jaká to čest být odkazem reference z Wikipedie! A dokonce číslo jedna. No totok, no schválně sa podívejte: Chlup (zoologie). Moje přepracovaná verze z přednášky pana docenta Tichého mi zajistila celý přejatý odstaveček o původu chlupu. aké mám své místo v odstavci Zajímavosti, kdy jsem chtěla naznačit, že  používání špatných mycích prostředků k mytí psa je nevhodné hlavně kvůli ničení ochranné vrstvy, která obdává jejich srst. Ještě tak uplatnit své nabyté znalosti přímo na zkoušce a bude to bomba.

Vážení čtenáři, vězte, že čtete seriózní plátek vyšinutého veterinárního medika, od kterého kopíruje... ehm přejímá články i tetička Wiki. Víte, co vy máte za poklad? Až to dodělám, budou to komletně vypracované otázky ke zkoušce z Histologie a embryologie. A humánní medici, moc se neksichtěte, vy totiž probíráte úplně stejně.

Tedy, tato informace mi vlila novú krev do žil, to zase musím něco chytrého přepracovat.  A samozřejmě děkuji panu docentu Tichému za bezvadné přednášky, bez něj by to nešlo.

Chlupy neholit!

Zákaz zvířátek na intru

...aneb jak jsme propašovali vetřelce do těžce střeženého internátu

Na naší milé králikárně panoval pod vedením paní vychovatelky H. přísný režim. Oblečení nesmělo přetékat ze skříňek, zrcadla i podlahy naleštěné tak, že nešlo poznat co je co, peřina a polštář úhledně seskládány do tzv. hamburgeru (peřina přeložená napůl a napůl, uprostřed polštář), botky srovnané podle velikosti atd. A taky žádná zvířátka! Což byl pro nás nadšené studenty veterinární školy trest nejtěžšího kalibru. Jenže kam s těma hadama, potkanama, fretkama a jinú havětí? To platilo už od dob plukovníka Iris Petráňové, když jsme ještě bydlely v prvním patře.  

Kritika kritiky

Umět kritizovat, je umění 

Dnešní novodobá kultura je přeplácaná fantasy, scifi, mangami, anime, uhihňaními juvenilními kreslenými postavičkami a dalšími přejaponskými vymoženostmi. Hned v závěsu jsou romány a zamilované rádoby hardcorové výblitky a hrátky se smrtí. Nebo je to naopak? Toť otázka do cyber-kosmu. Jsem ráda, že existují ještě takoví umělci, jako je náš TlusŤjoch. Avšak vracím se ke kritice kritiky.

Na lovu úsměvů

Jsem zpět ve výzkumném rozpoložení. Tentokrát jsem se zaměřila na lov úsměvů. Je všeobecně známo, že pozitivně naladěný člověk ovlivňuje ostatní lidi lépe než ten, který je neutrální. A protože jsem hned nechtěla dostat přes hubu, místo varianty "zabiju vás" jsem zvolila variantu "úsměv".

Cílem výzkumu bylo dostat ze sta lidí co nejvíce úsměvů jakýmikoli dostupnými prostředky. Úsměvy jsem lámala většinou z mužů jakéhokoli věku a také od žen staršího data než jsem já. Ono oslňovat mé vrstevnice, které většinou nosí nosánky hodně nahoru (ne všechny), zavání průšvihem. Z výzkumu byly vyřazeny malé děti, na které jsem se ksichtila, poněvadž malé děti se na ksichtícího se člověka smějí pořád. Průzkum probíhal z velké části v hromadných dopravních prostředcích. A to nejen z časového důvodu, ale také i kvůli tomu, aby si někdo moje počínání nevyložil jako pozvánku na rande. Pojďme se podívat na deset nejlepších taktik pro lov úsměvů.

Rusové jsou srabi

Každý normální Čech teď žije hokejovým mistrovstvím, které pořádá Slovensko. Abych tak lehce nepřehlédla ony Slováky, také se k nim trochu vyjádřím. Milí braši ze Slovenska, jenom štěstím to není. Slováci hráli letos mizerně, byli rozladění, nesehraní a utíkaly jim šance z puků. Tedy, když se zrovna rozmysleli, že sa přestanú klúzat a začnou nějaké šance řešit. Fandila jsem jak nám, tak jim. Přecejen to rozdělení Československa ještě neumím akceptovat. Bohužel, ogaři od vedle ňa prostě zklamali. A nejsu sama. Hoši, ještě musíte hodně trénovat.

Pašatóóóó, štůůůj!!!

Tu jsem tak jela šalinó z práce, když jsme zastavili na jisté zastávce (jako vždy). A jako vždy byli cestující při jízdě unudění, unavení, neslaní a neslaní. A jak jsme tak setrvávali nemastní a neslaní v šalině, linul se do otevřených dveří vysoký naléhavý hlásek malé holčičky: