Malá zoologická IX

Dorazilo nové zvížato, ale já ještě nemám fotky. Tak po všech těch kecech, kýblech a ucmrechtech sem hodím pár úsměvných historek z pracovního nasazení.

O mušličkách



Chodí k nám celkem často nakupovat jedna milá Holanďanka. Tu ženskou jsem si celkem oblíbila. Je to sice cizinka, ale má moc hezkú češtinu a je jí dobře rozumět. Akorát já na ni musím mluvit trošku pomaleji, páč jak mi ta huba jede, tak ona to prostě nestíhá. Je to asi stejná situace, jako když na vás mluví Francouz. Musím podotknúť, že při výkonu práce sa snažím mluvit co nejspisovněji a co nejčeštěji (samozřejmě bez teho debilního čecháčského přízvuku). Nejenže milá paní Holanďanka, ale mluví obstojně česky a je jí hlavně rozumět. To o některých českých zákaznících to napsat nejde.

Ophionyssus natricis - černí roztoči mezi šupinami

U dvou mláďat hroznýšovců (Eipcrates cenchria maurus) se objevili roztoči (Gamasida). Jsou to "malí černí broučci", kteří se drží plazovi mezi šupinami a doslova mu pijou krev a hada tak oslabují. Hojně se vyskytují na zvířatech hlavně z importu (v přírodě odchytnutých). A protože jsou koupeni od firmy, která byla (a myslím, že stále ještě je) jedním z největších importérů v ČR, tak sa temu ani nedivím.

Kurz asertivity pro fňukny

Dost dlúho jsem byla na základní škole uřvaný labílek. Mrzí mňa to přiznání, nicméně nazývejme věci pravými jmény, ja? Jo, spolužáci za moc nestáli, spíš za nic, ale též jsem si za to mohla z části sama. A to mňa donutilo sa nejen zamyslet, ale i něco zrobit do budoucna. Kdo je třídním otloukánkem a okopánkem, měl by udělat to samé. Lidí sú v podstatě jako divoká zvěř. Ukážete jim slabou stránku nebo strach a oni vás sežerou.

Trol ukáže palec a všichni už ví, že smrdí celá noha.