První sraz Vlkodavů (Morávka)

Sraz bohužel skončil a i když jsme sa sešli ve velmi malém počtu, o to víc jsme to osolili a užili si to na plné pecky. I přes všechny rozkopané silnice, horko a kolony jsme nakonec všichni dorazili. Pod perexem to zkusím zdokumentovat, ale nálada byla tak perfektní, že to sa v krátkém odstavcu rozepsat prostě nedá.

Epizodka na tisíc znaků

Nevítaný nápadník

Jezdívala jsem kdysi autobusem MHD do práce. Jízda sa zdála delší, než jak ubíhal skutečný čas. Jednou jsem sa vracela z práce a jako vždy celá unavená a zpitomělá. Sedla jsem si na sedadlo u dveří v protisměru. A když zvednu oči, vidím samu sebe rozcuchanou, unavenou a bledou od nejasného odrazu odrážejícího se z pleksiskla. Občas to člověka prostě postihne. Nenapadlo mě nic inteligentnějšího než na sebe vypláznúť jazyk. Odraz v pleksiskle mi ho ochotně vrátil. Co takhle zašilhat? Vyvalit oči z důlků? I to mi obraz vrací jako bumerang. Asi dvě zastávky se samy na sebe ksichtíme, špulíme pusu, šilháme a děláme různé kravinky.
Až na předposlední zastávce si všimnu, že mi je neoplácí jen můj obraz, ale i jeden starý mrňavý Vietnamec s poďobanými tvářemi. Posílá mi vzdušné polibky a celý sa vzrušeně vrtí na svém sedadle kmitaje krátkýma drobnýma nožkama. Druhý den byl u mě v práci s pugétem, pln očekávání. Šéfová ho musela hnát svinským krokem, mně to slušnost nedovolila.

Čtyřikrát prostě nestačí

Dneska jsem si vzpomněla na jednu epizodku. Jdu si takhle vynést všechen bordel do popelnic. A že sa ho našlo. U auta těsně u popelnic stál chlap a evidentně brunátněl. Poslal si dceru pro pivo ještě než odjedou s rodinou na dovolenou. Asi měla řídit manželka. Zdá se, že holčička se poněkolikráté vrátila, aby se zeptala, jaké přesně to pivo má koupit. Tatínek ji tam seřval na dvě doby. "Já ti to říkal čtyřikrát! Čtyřikrát jsem ti to říkal! A malé frajerce to asi nestačí." Nevěřícně se otočil po ženě, ale nějakou kousavou poznámku raději polkl a jen pohodil ramenama. "Já si tam snad zajdu sám."