Apríl:-)
Nakonec jsem sice Romču napálila - imaginární historce z internetových novin uvěřila, ale nepočítala jsem s tím, že uvedený "vadný" sýr ve skutečnosti není její, ale Evči. To jsem si na sebe upletla bič. A jaký! S článečkem a kopírováním idnes.stylu jsem se pachtila do půl druhé ráno. Romča byla celá žhavá a do ledničky se na svůj sýr podívala a snad by i zpanikařila, kdyby byl oný "vadný" sýr její. Jenže Evča už je ten typ člověka, co ho nevzruší ikdyby padaly ze střechy mrtvoly a taky existuje fakt, že Evča je dokonalý ignorant, co se rozmluvy s její osobou týče. Člověk, když se jí na něco zeptá, tak mu buď neodpoví, nebo se k němu otočí zády a "rozmluví se" až už je dotazována podruhé (někdy i potřetí).
I Romča (a to o mém fórku nevěděla, poněvadž, jak už název článku říká: pro Romču) už jí nabádala, ať ten sýr jde do obchodu vyměnit, nebo ať ho aspoň vyhodí. A Evča je chladná jako kámen. Ne proto, že by můj fórek prokoukla, ale proto, že už je zkrátka taková. A to jsme se s Romčou ještě domlouvaly, jak vypečeme její sestru, která má co nevidět přijet. A jak vypečeme Evču, když jede domů a přijede až po Velikonocích.
No snad si vzala Evča k srdci má slova: "A nezapomeň mamce zkontrolovat sejry, Evi!" a udělala mi aspoň malou radost tím, že by mamince ty "vadné" výrobky zkontrolovala.
Stále ještě doufám v to, že Evik příjede domů, zkontroluje v ledničce sýry a ihned to mamince nahlásí, načeš maminka se rozesměje a vetkne Evči pravdu do žil: že si z ní někdo vystřelil.
Tento článek je naprosto nepravdivý!!! Uvedená společnost sice existuje, ale vše, co je o ní uvedeno článku je lež jako věž. Žádný sérovar Lysterie SOOI-115 neexistuje a společnost nemusela stahovat své výrobky z oběhu. Tento článek je jen nástroj k Aprílovému žertu.
Rady do života pro další Aprílové fórky:
Lidi, prosímvás, až budete pálit aprílovým fórkem své kamarády a příbuzné. Nedělejte si fór ze smrti. Aby to nedopadlo jako u Romči:
Loni jí volala na mobil sestřička Lucka, že jim umřela Lilinka (pejsek) a hystericky brečela do telefonu, zalkávala se až předala jejich maminku do telefonu, aby jí to vysvětlila. Než jí stačila říct podrobnosti, vypla telefon a Romča fárala po tom, jestli je to pravda, když je ten Apríl. No ale když obě tak smutně do toho telefonu plakaly... Po dovyprávění historky jsme se nad tím všechny holky zamyslely. Není radno si dělat srandu ze smrti.
"Tak sem zvědavá, Romi, komupak půjdeš na pohřeb letos" zakončila jsme debatu.
A letos jí pro změnu volal její přítel, celý smutný, že mu umřel křeček. Musíte usoudit sami, že dvakrát se při takovém blbém fóru napálí málokdo.
A ještě jedna rada nad zlato: své fórky si promyslete do detailu a případně zapojte i jiné neznámé lidi. Myslete na všechno a tvařte se, jak byste se za daných okolností tvářili normálně.
Dnes jsem ještě vypekla spolužáka:
Při nákupu v Bille (kde bylo lidí opět jako much) mě napadl spontánní nápad.
Pošuškala jsem paní pokladní svůj nápad do ouška a paní se k mému překvapení mile usmála, mrkla jedním okem a bylo umluveno.
Při nákupu se můj spolužák hrozně divil, že mu paní pokladní nemůže prodat nákup, neboť platební karta, ketrou hodlal zaplatit, byla zcizená a zablokovaná. A jak jsem znala milého spolužáka, věděla jsem, že u sebe nemá hotovost.
Požádal mě tedy, jestli bych mu nákup nemohla zaplatit, že mi peníze předá u bankomatu.
Jenže, když jsem mu ukázala právě vyluxovanou peněženku z nákupu, jeho naděje byly ztraceny. A jak jsem předpokládala, lidé ve frontě začali být nevrlí a bylo na čase z toho vybruslit.
V tu ránu paní pokladní spustila scénu, ať si dá svůj nákup bokem a jde si vybrat, nebo ať ho vrátí zpět do regálu. Že je tu obrovské množství lidí, kteří spěchají a že se na něj opravdu čekat nebude. A že ať si kradenými kreditkami platí jinde.
Spolužák se s ní chtěl ještě hádat, nakonec si odstavil svůj nákup bokem za dozoru bedlivé ochranky.
A v tu chvíli jsem přistoupila k paní pokladní, zaplatila svojí kartou namarkovaný nákup, podala jí flašku vína a na celý lokál zařvala:
"Apríl!!!!!!"
Většina lidí se okamžitě mému spolužákovi začala smát, ale tak jako všude, se i zde našlo pár bručounů, kteří strááááášně spěchají a kazí ostatním srandu.
Také bych měla dodat, že celou dobu se se mnou spolužák nebavil, a celou dobu nadával na pitomý fór. Ale stejně se o hodinu později tomu smál jako ty lidi v obchodě.
Žádné komentáře:
Okomentovat