Třetí sraz Vlkodavů

Dospěli jsme, vážení, do stavu, kdy se na sraz těšíme pomalu jako na Vánoce. A tak jsme se slezli potřetí. Letos jsme se slezli druhý víkend v srpnu. Loni se nám sraz vydařil, obzvlášť díky Mangorajovu výletu "po vrstevnici". Letos se tohoto dost důležitého úkolu, utahat Vlkodavy, aby rozchodili hladinu alkoholu v krvi, zhostil vzácný host, nováček. ThomasJir nám připravil vskutku kouzelnou a romantickou prohlídku Josefovské pevnosti s VIP výkladem.
Když dočtete až na samotný konec, uvidíte Thomasuv ocas a kozenky pro Martyho.

O Haha scénku se nám postarala trojka Ivan, Dodo, Otys. Probíhalo to asi takhle:

Dodo: "Otí, já nemůžu, držím Ivanovi, jdi první."
Otys: "Tak jo."
Kitty: "Chcete slyšet kameňák? Tak Dodo drží Ivanovi a Otysovi to nevadí."

Abych doplnila vytržený kontext, v pevnosti je tma, nemaj tam elektriku. Ale mají tam svítící zeď. A tam jsme se šli podívat bez svítilny, abychom to viděli. Jak to svítí, to dá rozum. A tak jsme si museli navzájem podržet světla.

Já moc strach nemívám, kór ze tmy nebo z úzkých chodeb, a už vůbec ne, když jsme šli úplně po tmě pár desítek metrů, ale když začal Thomas hloubat, kudy jít, jednou někam vyrazil a zase se vrátil se slovy "tak tudy asi ne", jsem měla trošičku namále. Přiznám se. Ale dobře to dopadlo, tak jak Thomas mele pantem, tak rychle dokáže najít i cestu ven z pevnosti.





V dobrém i zlém

Věřím, že se pořád najdou muži, kteří nejen ví, že existuje jakési "v dobrém i zlém", ale znají i jeho význam.

Odeženeš-li od sebe psa, který chytl prašivinu aniž bys mu pomohl se vyléčit, přijdeš o toho, kdo vždycky zůstane s tebou v boji, když přijde to zlé. Psi ani životní partnerky se neodhánějí proto, že dostali prašivinu a ty se jich momentálně štítíš. Je to pes (dosaď si klidně místo psa ženu), občas strčí čumák tam kam nemá a dostane prašivinu. Je to smutná a nepříjemná zkušenost a pes dělá všechno pro to, aby se z toho vylízal a víckrát už čumák do toho nestrčí. Ovšem pořád zůstává psem a může se svých chyb vyvarovat seč může, přesto může opět strčit čumák do něčeho nového a neznámého. A dostat zase prašivinu. Nebo blechy.

Nácvik asertivity v praxi

aneb jednou to určitě vyjde...

Dojela jsem úplně v pohodě. Jízda cca čtyři hodiny, klasické letní objížďky, v Jaroměři zarváno jako obvykle až... dva kiláky od domova jsem se vytočila.
Zastavím na benzince, přede mnou u  stojanu takové to staré hipisácké auto a dva takoví sluníčkoví s dcerkou stojí před ním. Už netankoval, tak jsem logicky předpokládala, že jde zaplatit. Nechám motor mručet, říkám si.Ten frajer si to lážo plážo šmáral k pokladně. Též by mohl kopnout dovrtule, mám žizeň jak zavalený horník. Když už tam byl přes pět minut, tak jsem se po něm podívala. Co tam kurva dělá, vždyť byl druhý? A on ten kokot si tam pil kafíčko. Po nějakých asi třech minutách si ho vzal s sebou ven. Říkám si super, tak debil s tím teď odjede. Ani hovno. Malá princezna, jeho dcera, si vydupala zmrzlinku. Takže zpátky do fronty, byl tentokrát třetí, koupit ještě zmrzlinku a  hezky spapat. To už jsem pěnila já i řidič co stál za mnou i za ním stál ještě jeden. Ve zpětném zrcátku vidím, jak rozhazuje rukama a nadává.

Díky Cirrat.

Cirratin článek Krizové Vánoce

Využila jsem chvilky volného času, kdy není doma partner, v krbu hoří oheň, je příjemně teplo, su nemocná, mám tři dny volna na uzdravení a můžu si dělat co chcu, aniž by někdo na mě házel vyčítavé pohledy a nervózně s sebou vrtěl s nevyslovenou otázkou "Ty jako nehodláš nic dělat? Ty jako fakt budeš sedět u počítače a dělat tohle?"
Jo budu. protože chcu. A protože jsem Cirrat psala komentář, který by byl v konečné fázi asi delší než její článek Krizové Vánoce.

V podstatě jsem ji chtěla podpořit, protože ve mě vyvolala staré známé pocity a chtěla jsem ji prostě říct "Já se ti nedivím, nepovažuju tě za exota, já to taky znám. Dost přesně vím o čem mluvíš."

Sice nemůžu říct, že přesně vím o čem mluvíš, milá Cirrat, každá máme odžito něco jiného, ale to jádro pochází ze stejného druhu ovoce.

Krmivo pro psy - hlody z internetové diskuze

Úvodem

Pracuji se zvířaty a s chovatelskými potřebami a občas bych chtěla znát názor na nějaký výrobek, se kterým ještě nemám osobní zkušenost. Proto se vyptávám zákazníků na jejich zkušenosti a proto se občas mrknu do nějaké internetové diskuze a místo toho, abych se něco inteligentního dozvěděla, tak čtu sračky a kejdy, zvedne se mi tlak a prostě se lidsky lidově řečeno naseru. Většinou tak, že internetový prohlížeč vypnu a jdu se nějakým způsobem uklidnit a rozdýchat to a dnes to budu rozdýchávat veřejně.


Ten smrad zkažených rádoby odborných informací se táhne napříč všemi možnými internetovými diskuzemi se "zkušenými a aprobovanými odborníky" řady JPP (jedna-paní-povídala). Upozorňuji, že braním těchto rad od JPP na těžší váhu riskujete velká rizika a toto musíte vzít na vědomí. Protože jste to pak vy, kdo může někdy až přímo ublížit vlastnímu zvířeti.

Su vystudovaná veterinární sestra - obor Veterinární prevence se zaměřením na Hygienu a technologii zpracování potravin a stojím si za tím, že škola, která mě naučila první polovinu znalostí, je prestižní a kvalitní. Druhou polovinu znalostí a vědomostí mě naučila praxe - jako veterinární praktikant, jako chovatel, jako asistent při výcviku, jako prodejce zvířat a chovatelských potřeb. Pár semestrů jsem studovala na VFU, jediné veterinární české univerzitě (taktéž považována jako jedna z nejlepších) a i odsud jsem si spoustu odnesla. Bohužel ne všechno, nezvládla jsem pár sezónních překážek styl meningitida o zkouškovém a operace dolní čelisti, atd... Ale dost na to, abych se mohla považovat na odborníka vyššího levelu než je JPP.