Jak jsem vyzrála nad Sabratkem

Ani nevíte, jak může moderní technika pěkně štvát. Doslova srát. V Brně jsem byla na klasických kapačkách bez pumpy. Ale tady jsem měla vymoženost - do kapaček mi pumpovala elektronická pumpa s prčózním názvem "SABRATEK". Já jsem to vždycky četla jako Spratek a on to spratek doopravdy byl. Čtyřikrát denně po dobu tří týdnů. A to nemluvím o délce kapání půl hodiny až tři hodiny! Nejhorší je pocit, když do vás furt kapou a vám se chce pořád čůrat. Jenže ta pumpovací pitomost je zapojena v elektrice a nemůžete si ji odvézt na záchod. A na mísu už mě nikdo nedostane! Volat sestru po každých deseti minutách by se rovnalo téměř propustce do jiného ústavu. A tak jsem to pěkně očůrala. Spratka jsem si stopla, kanylu ucpala, valila na záchod a než to stačilo hlásit alarm, napojila jsem kanylu, spustila Spratka a bylo po poblémech.

A taky jak mě píchala doktorka...


Pacoši na pětilůžkovém pokoji sa oproti nám s paní Ivanovou střídali rychle. Největší humbuk na pokoji č. 12 byl ve složení paní Ivanová, Hanka a "ufňukaná" Andrejka. Andrejka opravdu nesnesitelně fňukala. Sestřičky na našem oddělení vůbec neuměly brát krev. Kdybych měla třetí ruku, tak si tu kanylu zavedu sama. Bohužel levačka byla indisponovaná osmi píchancemi, jednou modřinou a pravačkou bych si vypíchla tak oko nosní dírkou. Absolutně jsem nechňápala, proč sakra tím škrtidlem vůbec neškrtili. Jen jím omotaly paži a stáhly způsobem "bratři-držme-sa". Pak se divily, že "nemám" žíly? Ale mám! A jaké! Jen si prostě sestřičky chtěly mermomocí píchat jen do toho samého místa ve vnitřním ohybu lokte. Jak ukázkové. Být to nasrátý kocúr, tak si veterinář ani neškrtne. A to jsem sa kvůli svému samomasochismu necukala.

Poprvé houkačkou

Dulcia non novit, qui non gustavit amara...


Poprvé v životě jsem jela sanitkou. To když ňa odváželi s rozbitú hlavú soukromým vozem, neplatí.
Ale teď jo. Sice bez fanfáry, zato s modrým blikátkem a na lehátečku jak princeznička. Bohužel sa mi chtělo hrozně čůrat, tak jsem si to teda moc neužila. Do Opavy na infekční oddělení nám to trvalo asi hoďku. Šofér je elitní a mohl by machrovat aj na rellye. Nevím, jestli za bílými vlasy sa skrývá ta zručnost, nebo jestli aj ostatní saniťáci sú tak bravurní. Možná obojí. V každém případě, abych si necvrnkla do kraťasů, měla jsem plnú hubu kecú a sestřička měla občas co dělat, aby odpověděla a zároveň si přečetla anamnézu a vyplnila jakési lejstra. Po tom, co mi odebrali liquor z páteře, mi cvrnkli do žil nějaký oblbovák. Na celú záležitost si sice pamatuju, ale dny mi splývaly. Takže i tohle okecáváníčko, které stejně píšu jen kvůli některým hlodům - které bez kontextu neznamenají nic, a přece by vás jako čtenáře mohly pobavit (a o to tu jde), budu psát tak nějak na přeskáčku. A někdy hodně složitě. Su nemocný člověk, že.

Sraz Vlkodavů číslo čtyry

Tak bláznů na sraz každým rokem přibývá, bylo tedy nutné zajistit nocleh pro všechny. A tak jsme vybrali jeden velký brloh ve Zdobnici. A protože ne a ne porát dohodnout termín, tak sa sraz tentokrát konal v září. No a co? To je špatně? Na sraz není nikdy pozdě.

Nastavení síťového adaptéru - verze pro holky

Nastavení síťového adaptéru

Překlad nadpisu článku pro holky:

 když si přepojíte internetový kabel z jednoho noťasu na druhý a ono to nende.


Aby to šlo, chlapi vám řeknou, že si musíte "nastavit síťový adaptér". A to sa dělá následovně. Podle tohoto návodu to zvládne snad i naprostý počítačový imbecil.

Hot spots, zdlouhavě hojící se rány

HOT SPOTS

Protože je čas horka, zapařených těl a doba vody, šplouchání a koupání, je ten správný čas si něco říct o tzv. "hot spotech".

Hot spots jsou charakterizovány jako dlouhodobě hojící se rány často lokalizovány v záhybech těla a na místech tření. Typicky je můžeme vidět u šarpejů a psů s povislou kůží, mezi prsty, ve slabinách,  mezi jednotlivými záhyby kůže, u krátkolebých plemen v obličejových vrásech apod. Také se mohou objevit na dlouho zatěžovaných místech od tření (např. u dlouhodobě příliš utaženého obojku, kšír, ...). a objevují se nejčastěji právě v teplém letním období.

Čau, vole!

Klasický pozdrav od chlapa. Možná spíš od kluka. A u nás? My nemusíme mít chlapa, my máme Evu. Nejčastější a vlastně první větu od ní slyšíte: "Čau, vole." A je uplně jedno, jestli jste kolegyně, zákazník, oblastní vedoucí nebo prezident. Prostě, vole.

Už ani nevím, o čem se dohadovali. Evidentně se kolegyně bavila s oblastním vedoucím a moc s ním nesouhlasila:
"Ty vole, oblastní, to si děláte prdel?!"

Když stavěla (opět) akční zboží do regálu (většinou každou středu) a řádně si u teho ulevovala (slovně), zastal sa jí zákazník:

"Zkurvené Velikonoce, že se na to nevyserete?"
A co kolegyně na to? Klasika: "Viď, vole?"

Jednou jsem se prokecla, že ač mi vysloveně vadí, když člověk (většinou chlapi) říkají za každým slovem vole nebo pičo, na Evě to miluju. A hle, co slavný Facebook na to?