Proč nám tatínek nikdy nevynadal za poznámky ze školy

PROZRAZENO!!!

aneb proč nám tatínek nikdy nevynadal za poznámky ze školy

Jako většina dětí jsme i my s bráchou nosili ze školy poznámky. 
Moje byly charakteru "zapomněla pomůcky", "neměla DÚ", "neměla učebnici do ČJ", "chodí pozdě do školy" ...
Brácha měl zase sbírku "rozbil okno", "rozbil spolužákovi nos", "nedává pozor ve vyučování", "vyrušuje při vyučování", "dělá nepořádek o přestávce", ...

Třetí sraz Vlkodavů

Dospěli jsme, vážení, do stavu, kdy se na sraz těšíme pomalu jako na Vánoce. A tak jsme se slezli potřetí. Letos jsme se slezli druhý víkend v srpnu. Loni se nám sraz vydařil, obzvlášť díky Mangorajovu výletu "po vrstevnici". Letos se tohoto dost důležitého úkolu, utahat Vlkodavy, aby rozchodili hladinu alkoholu v krvi, zhostil vzácný host, nováček. ThomasJir nám připravil vskutku kouzelnou a romantickou prohlídku Josefovské pevnosti s VIP výkladem.
Když dočtete až na samotný konec, uvidíte Thomasuv ocas a kozenky pro Martyho.

O Haha scénku se nám postarala trojka Ivan, Dodo, Otys. Probíhalo to asi takhle:

Dodo: "Otí, já nemůžu, držím Ivanovi, jdi první."
Otys: "Tak jo."
Kitty: "Chcete slyšet kameňák? Tak Dodo drží Ivanovi a Otysovi to nevadí."

Abych doplnila vytržený kontext, v pevnosti je tma, nemaj tam elektriku. Ale mají tam svítící zeď. A tam jsme se šli podívat bez svítilny, abychom to viděli. Jak to svítí, to dá rozum. A tak jsme si museli navzájem podržet světla.

Já moc strach nemívám, kór ze tmy nebo z úzkých chodeb, a už vůbec ne, když jsme šli úplně po tmě pár desítek metrů, ale když začal Thomas hloubat, kudy jít, jednou někam vyrazil a zase se vrátil se slovy "tak tudy asi ne", jsem měla trošičku namále. Přiznám se. Ale dobře to dopadlo, tak jak Thomas mele pantem, tak rychle dokáže najít i cestu ven z pevnosti.





V dobrém i zlém

Věřím, že se pořád najdou muži, kteří nejen ví, že existuje jakési "v dobrém i zlém", ale znají i jeho význam.

Odeženeš-li od sebe psa, který chytl prašivinu aniž bys mu pomohl se vyléčit, přijdeš o toho, kdo vždycky zůstane s tebou v boji, když přijde to zlé. Psi ani životní partnerky se neodhánějí proto, že dostali prašivinu a ty se jich momentálně štítíš. Je to pes (dosaď si klidně místo psa ženu), občas strčí čumák tam kam nemá a dostane prašivinu. Je to smutná a nepříjemná zkušenost a pes dělá všechno pro to, aby se z toho vylízal a víckrát už čumák do toho nestrčí. Ovšem pořád zůstává psem a může se svých chyb vyvarovat seč může, přesto může opět strčit čumák do něčeho nového a neznámého. A dostat zase prašivinu. Nebo blechy.

Nácvik asertivity v praxi

aneb jednou to určitě vyjde...

Dojela jsem úplně v pohodě. Jízda cca čtyři hodiny, klasické letní objížďky, v Jaroměři zarváno jako obvykle až... dva kiláky od domova jsem se vytočila.
Zastavím na benzince, přede mnou u  stojanu takové to staré hipisácké auto a dva takoví sluníčkoví s dcerkou stojí před ním. Už netankoval, tak jsem logicky předpokládala, že jde zaplatit. Nechám motor mručet, říkám si.Ten frajer si to lážo plážo šmáral k pokladně. Též by mohl kopnout dovrtule, mám žizeň jak zavalený horník. Když už tam byl přes pět minut, tak jsem se po něm podívala. Co tam kurva dělá, vždyť byl druhý? A on ten kokot si tam pil kafíčko. Po nějakých asi třech minutách si ho vzal s sebou ven. Říkám si super, tak debil s tím teď odjede. Ani hovno. Malá princezna, jeho dcera, si vydupala zmrzlinku. Takže zpátky do fronty, byl tentokrát třetí, koupit ještě zmrzlinku a  hezky spapat. To už jsem pěnila já i řidič co stál za mnou i za ním stál ještě jeden. Ve zpětném zrcátku vidím, jak rozhazuje rukama a nadává.

Díky Cirrat.

Cirratin článek Krizové Vánoce

Využila jsem chvilky volného času, kdy není doma partner, v krbu hoří oheň, je příjemně teplo, su nemocná, mám tři dny volna na uzdravení a můžu si dělat co chcu, aniž by někdo na mě házel vyčítavé pohledy a nervózně s sebou vrtěl s nevyslovenou otázkou "Ty jako nehodláš nic dělat? Ty jako fakt budeš sedět u počítače a dělat tohle?"
Jo budu. protože chcu. A protože jsem Cirrat psala komentář, který by byl v konečné fázi asi delší než její článek Krizové Vánoce.

V podstatě jsem ji chtěla podpořit, protože ve mě vyvolala staré známé pocity a chtěla jsem ji prostě říct "Já se ti nedivím, nepovažuju tě za exota, já to taky znám. Dost přesně vím o čem mluvíš."

Sice nemůžu říct, že přesně vím o čem mluvíš, milá Cirrat, každá máme odžito něco jiného, ale to jádro pochází ze stejného druhu ovoce.