Zkouška ze zoologie

Prognosis infausta quoad vitam

Zkoušku ze zoologie mám úspěšně za sebou. Je to už dlouho. Co je "dlouho" pro studenta? Ten den jsem měla snad na všechno smůlu. Ne, že jsem si obula botky na podpadku, které mě neuvěřitelně tlačily a bolely mě v nich nohy (a přitom mi při nákupu nic nedělaly, asi mi je někdo vyměnil), nejen že jsem v nich strávila delší dobu, protože pan docent přišel pozdě, ale taky jsem si nedokázala vzpomenout, jaký je vědecký název lva. Všech 200 vědeckých názvů na vstupní test jsem uměla nazpaměť (jinak to prostě nejde).

Jak jsme tak čekali třičtvrtě hodiny na pana docenta, seděli jsme na lavičkách před učebnami, když tu prošla skupinka ženských. Jedna mi byla tuze povědomá, tak jsem ji pozdravila:

"Ahoj!"

"A-hoj ..." Trochu nejistě a přerývaně mi "známá" odpověděla na pozdrav.

"Ty si tykáš s doktorkou Dolejskou????" Vykulila na mě oči spolužačka div sa nepřevrátila celá lavička...

"To byla Dolejská??? No potěš koště, to nebyla Pavla...." a doufala jsem, že už dneska paní doktorku neuvidím a že na to snad zapomene. Jistě jistě, všeci okolo se mě chlámali. Proč sa neřehnit, když máme dneska jednu z těžších zkúšek v letňáku, že...

Pan docent přiklusal svým ladným krokem (a typickým krúcáním zadku, který však neměl nic společného s chováním některých homosexuálních jedinců, prostě měl uplé rifle a tak to vyniklo, no), napařil nám test a pak se vytočil. Z dvaceti lidí ho udělalo jen asi 5 lidí, další dva dodal (podrobnosti netřeba uvádět).

Test byl naprosto jednoduchý. Skládal se ze 6 českých názvů, které jsme měli přeložit do latiny.

1. Původce spavé nemoci
2. Pstruh duhový
3. Zajíc obecný
4. Husa divoká
5. Tasemnice bezbranná
6. Lev

Dodneška bych dokázala vyjmenovat všech 200 latinských názvů na vstupní test před zkúškou. Ale tehdy jsem si popletla latinský název husy s kačenú a lev mi prostě vypadl z hlavy. Jistě, v seznamu nebyl, ale Panthera leo je tak profláknutý vědecký název, že by ho dokázal vyvodit i pilný žák ZŠ.

Test jsem tedy zvládla. Akorát mě rozesmálo, že někteří spolužáci neumí přemýšlet hlavou, ale něčím snad úplně odlišným. Když se řekne husa divoká, tak k vědeckému názvu (Anser anser) nepřipíšu forma domestica, že? No co už, to je ta studentská degenerace. I já to pociťuji každú chvíli, jak nám tlučú do palice samé důležité hovadiny.

Vzhledem k tomu, že z asi 260 otázek jsem uměla osm, a to jsem si ještě nebyla jistá, byla zkúška ze zoologie obrovská haluz. Z těch sedmi lidí, co přecejen šli na ústní část zkúšky, ji dali předemnú enem tři. Po mě šly moje dvě spolužačky ze skupiny a myslím, že to udělala jen jedna.

Ze všech třech otázek jsem si z těch 8 co jsem uměla nevytáhla ani jednu. Překvapivé, že?

Trapasy za tento den však zdaleka neskončily. Asi šestkrát kolem naší lavičky prošla paní doktorka Dolejská. A pokaždé se na mě dívala a studovala, odkud sa známe. A já sa pokaždé schovávala za skripta ze zoologie, ač jsem četla jednu větu pořád dokola.

"Ta první otázka se vám líbit nebude. Tuhle studenti vždycky neměli rádi. Přiznávám, že já taky ne." Krčil čelo docent.

A měl pravdu. Vůbec se mi nelíbila. Vytáhla jsem myxobolidae a cosi "prvorodého" o čem nemám páru doteď.

"K rybormorkám vám řeknu jen, že to jsou ektoparazité ryb, způsobují tzv. krupici. K prvorodkám vám neřeknu nic, páč sa mi to momentálně vytratilo z hlavy."

"To jste mi teda moc neřekla."

"Já vím, můžu přejít k druhé otázce?"

"Ne." A s neodolatelným úsměvem mi naznačil, že su asik v prdeli.

"A můžete mi dát náhradní otázku, prosím?" Teď jsem neodolatelný úsměv zkúšala já.

"Dobře, ale o stupeň vám zhorším známku." Hodný pan docent, hodný...

A tak jsem mu vyjmenovala všechny vývojové cykly, co nás naučil: vývoj eimerií, vývoj kruhovek i štěrbinovek, vývoj škrkavky, vývoj vrtejšů a dokonce i vývoj klíštěte. Sice jsem se párkrát utla, ale otázku mi uznal.

 

Druhá otázka byla Chondrichthyes a Osteichthyes (zadání otázek bylo jak jinak než latinsky).  Tentokrát už vím, co sa po mě chce. Jak už jsem psala výše. Nevytáhla jsem si ani jednu z těch 8 otázek z celkových 260 co jsem uměla. Naštěstí jsem si tuto otázku vytáhla na maturitě z biologie a naštěstí jsem byla zapálený rybář a v rybářském kroužku nám pan Fischer vykládal tolik zajímavostí a naštěstí se mě to jakoby z čista jasna (ač jsem se to nikdy neučila) vypatlalo z hlavy na jazyk...

Poslední otázkou byla domestikace savců. Sice mi pan doktor ze střední dával z chovu zvířat vždycky trojky (jedna jednička a dvě dvojky!!!), ale dneska jsem to tolik nepokazila. Jistě, pomotala jsem kde co, ale nakonec jsme se s panem docentem ke kladnému výsledku dostali.

Když už mi do indexu psal trojku, spustila jsem ještě domestikaci kapra obecného - Cyprinus Carpio (nevadí, že je to ryba).

"Ale já už vám tu známku nezměním." Usmíval se očividně pobavený pan docent.

"Já vím, já si to jen pojišťuju." Už se usmívám aj já.

"Máte trojku. Kdybych nevěděl, že jste celý rok uměla a že jste dávala ve cvičeních pozor, tak bych vás vyrazil. Nevím, co to s vámi dneska je."

"No já su z vás uplně celá hotová..." Křením sa jak křeček u zubařa, chtěla jsem to trochu zlehčit. Ale pro jistotu jsem lépe vystavila výstřih. O tom výstřihu jsem asi měla pomlčet. Stejně nic nezměnil ani nevylepšil.

Jistě si kolegové z VŠ umíte představit, co se odehrává v někom, kdo dal těžkú zkúšku. Holky se hned ptaly, co jsem si vytáhla, jestli je nasraný a jak to tam jde atd atd..

"Holky, já když jsem viděla, že mi píše tu trojku, já jsem měla sto chutí mu dát hubana!"

Holky místo předpokládaného úsměvu ztuhly a zrudly.

No co myslíte? Kdože to stál zrovna za mnou? Správně, pan docent:

"A to byla škoda..."

Šel zrovna na záchod. Než vyšel, už jsem byla dávno v půlce cesty na koleje i přesto, jak mě nohy bolely, boty tlačily a puchýře pálely. Nemluvě o tom, že jsem byla rudá jak paprika až na zadku.

Já mám na to štěstí. Vždycky když o někom mluvím, stojí za mnú a všeci o tom ví, jen já sa to dovím až jako poslední.

Tomáte hned první semestr. Paní laborantka mě poprosila, jestli bych neodnesla panu profesoru Šucmanovi (ano, ano, ten obávaný pan profesor!) nějaká lejstra. Jasně...

Pan profesor nikde a holky si hrály s barevnými nalepovacími záložkami.

No co mě pixlu pošahanú nenapadlo! Na kúsek papíru jsem napsala:

"Jen děti a blázni si myslí, že peklo je hluboko pod zemí.

Prof. RNDr. Emanuel Šucman, CSc., toto patro."

Kdesik jsem to slyšela, už nevím kde. Na otázku, která původně patřila mým spolužačkám:

"Dobré, ne vole?"

mi pan profesor odpověděl:

"No není to zase tak špatné... Ale tady to být nemůže." Odlepil moje veledílo, vzal si ho s sebou a doufám, že ho u sebe aj vyhodil. Jak mi přibouchl dveře před nosem, tak ňa to nějak dopálelo a ještě jsem na něj zařvala:

"A až budete vypisovat termíny ze zkoušky, tak na ty vaše nepříjdu!"

A byla to pravda. Nikdy jsem na jeho termíny nepřišla. Nikdy jsem se totiž nedostala přes písemnú část. Ale stejně si myslím, že by ňa ze zkoušky nevyhodil. To bych si dala jó bacha, abych uměla.

_______________________________________________________

Pozn.: Prognosis infausta quoad vitam = předpověď bez naděje na přežití.