(Na svém předchozím blogu jsem našla starý zaprášený článek. Musím si ho uchovat na doby pozdější, páč důkazy o tom, jak byla Romula úchylná za svých studentských let sa možú eště hodit.)
Už je tomu tak! Náhodou - a ta informace proletěla kolem a kolem - jsem přišla na to, že na koleji už máme nové pračky. Teď už jsou tři a z toho dvě i se sušičkou. Ne že by praly nijak extrémně, plášť zaprasený z pitevny by asi neuspěl... Ale spodní prádlo (ponožky, kalhotky, trenky, podprsenky), utěrky ručníky, středně zašvihanou bundu a lehce pokydané kalhoty (od všech možných pochutin, co jsem za den pozřela) se vypraly bez problému. No jo, sú to pračky kolejničky.
Žel mokré věci nemám kam pověsit a tak je přeskládám na radiátory v koupelně i v "pracovně chlebárně". A jak tak skládám a skládám...
"Holky, nebude vám vadit, když vám obsadím radiátory kalhotkama a rozglábim okno?"
"No mně osobně ne. Ale co když si v noci budu hrát s tvýma kalhotkama?" probrala se Romula Prťka I. ze studijního tranzu, kdy opakuje otázky ke zkoušce neustále dokola neboť repetitio est mater studiorum*.
"Oj, jak úchylné" a přehazuju na radiátor utěrku.
"Tak ty sis tam dala utěrku, abych si nehrála s tvýma kalhotkama, ahááá."
"Jo pardon! To já ti tu jedny přihodím... Evča má taky troje."
Evča tlačila tousty a já jsem na ně začala mít chuť. Asi to bylo nakažlivé, neboť i Prťka začala slintat a prohlásila něco jako "asi si taky udělám".
"Prťka, mohla bych si taky udělat tousty?" žadonila Prťka
"No to nevím, ale jo. Za 50 haléřů jeden."
"Jak za padesát haléřů? Za čtyřicet!"
"Ne za padesát, a ještě mi budeš platit 10 haléřů za použití pracovního místa na lince."
"No to teda ne, linku si taky platím! Já to řeknu Břeťovi, ať po tobě chce nějakou provizi."
"Jako že bych mu platila desátky? No na to zapomeň. 50 haléřů jinak je jíš syrové" a doplácala jsem poslední zbytek sýra.
"Právě si plpu do majdy** měsíc prošlou tatarku."
"Ty se z toho posereš, Prťka" jakoby mimochodem odvětila Prťka.
"Ale neposeru."
"Ale posereš."
"Tak poseru, stejně jsem se dlouho z ničeho neposrala."
Jelikož jsme jen studenti, panují mezi námi všeobecně dobré súsedské vztahy a tak píšu
TAM-TAM Břetikovi:
"Breti, nepotrebujes nahodou vypucovat toustovac? Ja mam hlad."
Břetik sa neozýval, tož jsem musela vyrazit na nucenou měsíční revizi toustovače.
Břetik je totiž jediný spolužák široko daleko, který takovou vymoženost dovezl z domu. Nikdy nebyl chamtivej a po každém odprošení toustovač zapůjčil (pěkně zadělaný, ale poslední dobou se zlepšil). A protože su děvčica pořádná, po každém použití byl řádně vyčištěn (ten toustovač, ne Břetik). Je to takový ten starý bílý toustovač, který má na víku kovový plíšek.
Od tej doby, co jsem mu jednou napsala do školy:
"Bretiku, muzu ti vycistit toustovac?" a všichni jeho spolužáci přečtivší si SMSku se chlámali na celou laborku, od tej doby je tato zašifrovaná věta legendární.
Romča mezitím namastila chleby.
"Prťko?"
"Co je, Prťko?"
"Víš, co mě napadlo, Prťko? Já po tobě nebudu chtít 50 haléřů za kus. Já po tobě budu chtít hygienu toustovače, hahá!" jsem to vychcaně zařídila :-)
Prťka ani moc neprotestovala, ba dokonce jí to ani nevadilo. Nakonec jsme toustovač čistily obě - Prťka před (schládnutím) já po.
A neposrala jsem se!
_____________________________________________________________________________
Pozn.:
* repetitio est mater studiorum = Opakování je matka moudrosti
** majda k toustům jest "kečupatatarka" půl na půl tak, jak to má kdo rád. Aby nebyly tousty v krku tak suché.
Žádné komentáře:
Okomentovat