K hojení ran přispívá buněčná (místní) imunita a humorální imunita (celková). Rychlost hojení rány závisí na druhu, plemeni, stáří, výživovém stavu, druhu postižené tkáně a na mnoha dalších faktorech. Postup hojení je pozvolný.
Dobře regenerující tkáně | Kůže, sliznice, cévy |
Méně dobře regenerující tkáně | Svaly, chrupavky (v jisté míře i nervové dráhy) |
Tkáně neregenerující vůbec | Povázky, šlachy |
Fáze hojení ran:
- 1. fáze – hydratační (někdy jako fáze acidózy)
Je to nejbouřlivější fáze s nejvýraznějšími změnami, kdy v důsledku porušení a zaslepení cév z rány neodchází oxid uhličitý, kyselina mléčná a kyselina máselná. V ráně tak vzniká acidóza a zvýší se propustnost stěny cév pro tuhou krevní složku plazmu, která mj. obsahuje i sérum. Ta vystupuje z cév do rány a ránu zaceluje. To, co z rány vytéká se nazývá ranný sekret. Odvod ranného sekretu je přirozený jev, ale při léčbě pacienta v této fázi hojení rány musíme odtoku ranného sekretu zabezpečit a případně mu napomáhat. Snižujeme tak tlak na stěny rány, edém a zároveň zlepšujeme trofiku tkáně (výživu).
- 2. fáze – dehydratační (granulační)
Ve druhé fázi hojení rostou cévy, do hojící se tkáně přivádí kyslík s živinami a odvádí metabolity a mizí kyselé prostředí rány. Je to pravý opak fáze první. Druhá fáze hojení rány je charakteristická růstem granulační tkáně. Je to řídká pojivová tkáň, která roste v ráně a tvarem připomíná malinu. Vyrůstá ze dna rány až k ranným okrajům. V ideálním případě se růst granulační tkáně zastaví po dosáhnutí ranných okrajů a přeroste podkožím a kůží a začnou do ní prorůstat kolagenní vlákna za vzniku cicatrix (jizvy). Ale nemusí tomu být vždycky tak. Různými vlivy se může růst granulační tkáně zastavit aniž by došel k ranným okrajům a nebo naopak. Granulační tkáň vlivem např. nadměrného dráždění rány může narůst přes okraje rány a vystoupnout. Proto se při hojení ran vyvarujeme zbytečných zásahů do rány, ať už je to nadměrné přidávání hojivých medikamentů nebo mechanické dráždění rány.
- 3. fáze – zajizvení
Po zajizvení rána neobsahuje cévy a pokud byla hodně hluboká, tak ani žlázy a chlupy.
Způsoby hojení rány
Ať se rána hojí jakýmkoli způsobem, vždy proběhnou tři fáze hojení, jsou však do určité míry jinak zvýrazněny.
1. Sanatio per primam intentionem (prvotní hojení)
Je to nejdokonalejší zhojení rány. Rána se takto zhojí za předpokladu, že její okraje a stěny byly celou dobu hojení těsně přiloženy k sobě (i suturou) a nedošlo k infekci. Toto hojení trvá cca 7-10 dní, proto se nevstřebatelné stehy odstraňují až po deseti dnech. Takto se hojí (měly by se) všechny rány úmyslné, tedy operační, a mohou se takto zhojit i jiné rány (nejčastěji vulnus sectum). Při tomto hojení převládá fáze acidózy. Každá infekce a hnisání spolehlivě zabrání hojení rány per primam.
2. Sanatio per secundam intentionem (druhotné hojení)
Zde zase převládá granulační fáze hojení. Takto se rána zhojí za předpokladu, že ranná dutina vygranuluje ode dna až k okrajům, nesmí se uzavřít dříve. Takto se hojí všechny rány, které nesplnily podmínky při hojení prvotním hojení. Tedy okraje nejsou k sobě těsně přiloženy a v ráně došlo k infekci.
3. Sanatio mixta – část rány se zhojila per primam a a část se zhojila per secundam
4. Sanatio subcrustosa (hojení pod strupem)
Takto se hojí povrchové rány a oděrky, kdy byla porušena jen epidermis a rána nezasáhla podkoží. Jakmile dorostou epidermální epiteliální buňky, dojde k odloupnutí crusty a jizva nevzniká. Není vhodné strup odstraňovat předčasně, protože by nezacelená rána mohla znovu krvácet, mohla by se do takto obnažené tkáně dostat infekce, u velkých ran by se mohl vyvolat abnormální růst granulační tkáně nebo by se rána musela hojit strupem přes strup a hojení by se tak značně prodloužilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat