Jak dobře nakupovat zvíře?

Když už jste si sehnali objektivní informace a hodláte sa jimi řídit, můžete přemýšlet o koupit nějakého živého tvora. Opakuji ještě jednou. Neexistuje zvíře, které nic nepotřebuje. Každý živý tvor má své nároky. Někdy je chov určitého zvířete náročnější než jiného, ale to už je na vás, abyste posoudili, zda na chov takového tvora máte. Vybavení, čas, finance. Že vše pro něj máte.

Jen absolutní Ententýn, kulantně řečeno, si nejdřív pořídí zvíře a pak řeší, co s ním, kam s ním, co k němu. Je doba internetu, doba informací zadarmo. Nezkoušejte k chovateli krajty písmenkové přijít s tím, že máte pro ní doma šedesátilitrové akvárium s víkem, kde jsou ještě původní trubice a že chcete od něj koupit jeho odchovy. Nicméně, z těch informací vybírejte ty korektní, objektivní a důvěryhodné. Co myslíte, že může nabídnout třeba web pejsanecci.cz, chovamehadiky.blog.cz, dalmatinci.blogujeme.cz, nasikonici.cz, pestujemekrecky.cz?
Upřímně, nečekejte od stránek, které PĚSTUJÍ zvířata, které chovají ZVÍŘÁTEČKA, stránky, které si založila dvanáctiletá Kristýnka pro své kamarádky, že budou obsahovat ty správné informace k chovu. Zajděte si do knihovny, do knihkupectví a shánějte knihy. Knihy, které píšou sami mnohaletí chovatelé, vzdělaní lidé, lidé z oboru, prostě odborníci.


Máte přečteno, nastudováno, nakoupeno, zařízeno? Až teď tedy můžete přejít ke koupi. Je několik způsobů, jak si pořídit zvíře.

1. Darováním - dárcovstvím zvířete nejčastěji přes internet. Na to si dejte pozor. Jak už bylo psáno výše, každé zvíře něco potřebuje, něco stojí. Zvířata, která se darují, mohou být častěji než ta prodávaná v nepořádku. Ano, může jít o tzv. "vymazlená zvířata", která prostě z různých závažných důvodů nemohou být chována původním majitelem a potřebuje sa jich co nejdříve zbavit. Ovšem nevíte, jestli to nemůže být i jinak. Tady je nejlepší, když se majitele zeptáte, proč jej daruje zadarmo a osobně přesvědčíte o zdravotním stavu chovance.

2. Koupí od chovatele. Toto je jeden z nejvýhodnějších způsobů, jak si pořídit zvíře. Podíváte se na podmínky, ve kterých zvíře žije, chovatel vám zvíře ukáže, poradí jak s ním manipulovat, jak jej krmit, jak se o něj starat, určí pohlaví, řekne jak je chová on sám, jaká jsou úskalí chovu, na co si dát pozor, poradí jak zařídit ubikaci. Většinou je pořizovací cena hodně nízká, chovatel se vám nabídne, že s vámi nějakou dobu zůstane v kontaktu, nabídne vám pomoc, pokud se vám něco nezdaří nebo si nebudete vědět rady. Zvířata od chovatelů bývají nejčastěji chována v těch nejlepších podmínkách a bývají zdravá a vitální. Ošem i chovatelé jsou jen lidé a může to být také jinak. Lidi sú svině, ale selský rozum vám ukáže, kdo je "masař" a kdo poctivý chovatel.

3. Odkoupení odchovů ze zoologické zahrady. To je podobné jako koupě od chovatele.

4. Koupě zvířete na burze. Prodejci sú většinou sami chovatelé a tudíž vám poskytnou stejný servis jako v bodě 2. Ovšem tento způsob koupě pár mínus má. Ne všichni prodejci na burze jsou sami chovatelé. Mohou to být také zaměstnanci firem nebo tzv. "masaři". Masaři sú lidé, kteří chovají zvířata na kšeft. Tedy hromadně za co nejmenší náklady a za co nejvyšší možnou cenu. Prostě se na zvířatech snaží vydělat. Poznáte je jednoduše. Masař má na burze obsypaný pult různými druhy zvířat, různých věkových kategorií a v daleko větším počtu než mají chovatelé. Je jasné, že pokud má někdo na stole padesát chameleonů jemenských a z toho půlku mláďat, pár odrostlých mláďat a další část dospělých jedinců, nemůže to být solidní chovatel. Chovatelé třeba chovají více druhů zvířat, ale počet jejich chovanců z jednoho vrhu (snůšky) je adekvátní. Není úplně běžné, když fena bernardýna vrhne třicet štěňat, že? (Ano, trochu jsem to přehnala, ale je to trefný příklad.) Zvířata vypadají na první pohled jinak než ta ostatní. Jsou chovaná v provizorních podmínkách a nemají tak úplně košér péči. Jsou přece na kšeft. Zvířata jsou ve všech případech umístěná v provizorních podmínkách, nevidíte tudíž podmínky, ve kterých vyrůstala. Jsou v malých krabičkách a většinou si je nesmíte nechat vyndat (pravidla burzy). Takto vystavená zvířata se nechovají přirozeně a tudíž pro laika je u nich obtížné rozeznat klinický stav.

5. Koupě zvířete ve zverimexu. Pro většinu chovatelů je to ten poslední možný, často kritizovaný, způsob, jak si pořídit zvíře. Ano, může to být, ale nemusí. Existují zverimexy, kde zvířata opravdu trpí, jsou často nemocná, mají špatnou kondici. Ale existuje i řada těch, kde tomu tak není. I ve zverimexu si můžete pořídit zvíře, které je zdravé, opečovávané a v danou chvíli žije v adekvátních podmínkách. I ve zverimexu můžete dostat od prodejce stejný servis jako od chovatele. Prodejce vám může při vašem zájmu zvíře blíže ukázat, poradit co s chovem, jak rozeznat nemocné zvíře, poradí vám, který veterinář se tomuto zvířeti věnuje (veterinářů co dělajú terarijní zvířata je zatím hodně málo), řekne vám, jak se konkrétní zvíře chová, jak zařídit ubikaci, jak a čím krmit. Dokonce vám může nabídnout vizitku s kontaktními údaji pro případ, že budete potřebovat pomoc (třeba já konkrétně to tak dělám, když se to týká terarijních zvířat, ryb). Takových zverimexů je málo, ale existují. Nevýhodou je vždy vysoká pořizovací cena a často se nedovíte ani pohlaví (zvlášť u hadů), přesný původ, mutaci zbarvení, přesný věk. Ale když už se vám dané zvíře ve zverimexu líbí, proč jej nekoupit? Pořizovací cena je to nejmenší, co budete muset do chovu zvířete investovat.


Fascinují mě lidé, kteří si chtějí pořídit zvíře, ale aby moc nestálo (nejčastěji yorkšíry, křečky, betta splendens). Takové lidi bych nejraději nakopala do prdele a vyhodila z prodejny. Zvíře není věc, na které se dá ušetřit. Za zvíře vždycky platit něco na víc. Buď si zvíře koupíte a zajistíte mu vše, co potřebuje, nebo si ho nekoupíte. Ale pokud na svém zvířeti šetříte, jste stejný hajzl jako ten, kdo zvíře týrá.

Jistě, nejde o to kupovat pejsánečkovi nejkvalitnější šunku od kosti (stejně je pro ně naprosto nevhodná), nejde o to mu koupit ten nejdražší obleček (to je jim fuk), nejde o to mu zařídit boudu s vytápěním a elektrickým stahováním rolet, nekupovat mu krmivo, na kterém je nakreslený, ale dát si tu práci si přečíst složení a zhodnotit. Jde o to mu věnovat dostatek času a samozřejmě financí na jeho péči, výchovu, zdraví, výživu. Věnovat mu kus sebe. Nést za jeho život zodpovědnost stejně, jako nesete zodpovědnost za své děti. Narozdíl od vašich dětí nemají na vybranou, nemají možnost volby a musí se vám zcela podřídit. Nejsou to vaše děti, které si řeknou, že už špenát nechtějí, neřeknou vám, že chtějí jit s kamarádkou ven, že je bolí břicho, že je jim zima, že mají žízeň. Neřeknou vám, že vás mají rádi, nebo že vás nesnáší. Oni vám to ukážou. A je jen na vás, jestli jste schopni to vidět.

Jak poznat zdravé zvíře?

Ať už jste si vybrali jakýkoli způsob pořízení nového zvířecího člena rodiny, budete stát před tímto úkolem tak jako tak. Jak poznat, že zvíře je zdravé? Jak poznat, že si to zvíře mám koupit? Jsou různá onemocnění a příznaky špatného zdravotního stavu, pokud uvidíte alespoň jedno z těch, které vám níže představím, mějte se na pozoru.

Obecně

• Nemocné zvíře se nezačleňuje do své společnosti ostatních zvířat, nevěnuje pozornost okolí. 
• Nemocné zvíře polehává, dýchá povrchově, těžce, plytce, zrychleně (pozor na příznaky žízně a přehřátí, jsou podobné), má zrychlený tep. Má zrychlený tep nebo dech, je relativní pojem. Dechová frekvence potkana je 210 vdechů za minutu a tepová frekvence až 600 tepů za minutu. Je to velký rozdíl oproti třeba velkým plemenům psů, hadům, králíkům.
• Nemocné zvíře má zakalené oči (pozor na hady před svlekem, tam je to normální), pod očima stopy po výtoku, krvi, hnisu.
• Nemocnému zvířeti vytéká z tělních otvorů sekret - krev, hnis, výkaly, ... (z očí, uší, tlamy, nosu, řitě, kloaky, genitálií)
• Zvířeti napadenému vnějšími parazity se mohou v srsti, peří nebo šupinách producírovat červíci, broučci. Mohou mít lysá místa (kromě třeba skinny morčat nebo nunu myškám). Krvavé šupiny na kůži, strupy.
• Zdravé zvíře nemá průjem a nevykašlává hleny. Zdravé zvíře nekašle vůbec (pozor na pšiknutí jako reakci na vdechnutí nějakého prachu, to je běžný reflex).
• Zvíře by nemělo kulhat nebo táhnout za sebou končetinu.
• Zdravé zvíře nemá křeče.
• Zdravé zvíře nemá v ušních boltcích strupy nebo něco jako "kávovou sedlinu" (svrab).
• Hlodavci a zajícovci nemají přerostlé hlodáky.

Ryby

• Zdravé ryby plavou plynule, honí se po akváriu, jeví zájem o potravu, neizolují se od ostatních (pokud to není pár v době tření nebo péči o vejce, jikry, plůdky nebo ryby žijící převážně skrytě - např.  krunýřovci, keříčkovci). Nemocné ryby plavou trhaně, jsou abnormálně plaché, plavou nekoordinovaně ...
• Zdravé ryby nemají abnormálně nafouklé, odstáté, deformované nebo překrvené až krvavé skřele (příznaky otravy, dušení, napadení parazity)
• Zdravé ryby nemají po těle boláky, vředy, krvavé skvrny, rozpadlé ploutve, ploutve stažené, slepené, ...
• Ryby by měly mít obě oči.
• Ryby by měly mít celistvé ploutve, neodstávají jim šupiny
• Ryby by neměly mít deformovanou páteř (hlístice, hmyzomorka rybí, genetická vada)
• Zdravé ryby neztrácí na některých místech pigment (pozor na stres, ten se projevuje mj. zesvětláním a zblednutím celé ryby)

Pokud má ryba od ostatních ryb pokousané ploutve, není nutné, aby uhynula. Ploutve mohou dorůst, záleží na míře napadení. Musí se však izolovat od ostatních v karanténní nádrži a zamezit vniknutí infekce do otevřených ran. Stojí vám to za to?

Odkaz se slušnými informacemi o nemocích akvarijních ryb, jejich příznacích a léčbě: akvarijni.cz/

Terarijní zvířata

• Zdravá zvířata nejsou lhostejná k podmětům vnějšího prostředí, jeví zájem o tom, co se v jejich teráriu děje (otočí se za šustnutím, natočí oči k vetřelci v jejich teráriu, spěchají se ukrýt). Některá zvířata jsou od přírody prostě plachá, ale mláďata jsou přirozeně plachá všechna.
• Zvířata by měla mít všechny končetiny, články prstů na nich, všechny drápy, celý ocas
• Zdravá zvířata nemají nafouklé, velké břicho a slabé končetiny (možný příznak napadení vnitřními parazity). Téměř jistý problém u importovaných zvířat (u zvířat odchycených v přírodě).
• Zdravá zvířata nemají řídký nebo vodnatý trus (pozor na rozdíl mezi močí a trusem, moč má bílou až žlutou barvu, trus je typicky hnědý)
• Zdravá zvířata nemají vystouplá žebra, kyčelní klouby, páteř (podvyživení, metabolická osteopatie)
• Zdravá zvířata mají párové končetiny všechny stejně silné (příznak metabolické osteopatie nebo častých nedosvlečených částí)
• Zdravým zvířatům neodstávají šupiny a nelezou mezi nimi broučci ani červíci.
• Zdravá zvířata mají přirozeně výraznou barvu (mláďata leguánů zelených, chameleonů jemenských a agam kočinčinských jsou opravdu výrazně zelená)
• Zdravá zvířata mají symetrickou hlavu (dolní a horní čelist nasedá přesně na sebe, ani jedna není kratší než druhá)
• Terarijní zvířata by neměla mít popáleniny, několikrát nedosvlečené části těla. Zdraví hadi a pavouci se svlékají v celku, ne po částech, kdežto ostatní terarijní zvířata se normálně svlékají po částech. Mláďata plazů se svlékají téměř neustále (když dobře rostou).
• Velcí škrtiči (krajty, hroznýši) by měli mít výrazně oddělenou hlavu od krku. Pokud tomu tak není, dostávají pravděpodobně nevhodně malou kořist.
• Pokud jsou terarijní zvířata na svůj věk abnormálně malá, jsou nedostatečně živená a tím pádem tzv. "podražená". Taková zvířata nedorůstají běžné velikosti a mohou být náchylnější ke stresu a k nemocem.
• Agamám, chameleonům, leguánům nesmí přerůstat drápy a deformovat jim prsty. Tato kosmetická vada se dá ale dobře upravit zastřihnutím. Není nutné toto považovat za překážku v koupi.

Pokud agamě nebo leguánovi chybí kousek ocásku, dráp, prst, není toto nutně překážkou v koupi. Tato zvířata mohou prospívat i bez nich s tím, že je vhodné kontrolovat jejich svlékání a případně znetvořeným částem těla dopomoct. Toto se stává často při společném chovu a nebo při nevhodném zacházení. Je dobré se zeptat, z jakého důvodu to zvíře nemá kus ocasu, prstu nebo dráp. Když to nebude tím, že se zvíře špatně svléklo, nedosvlek mu zaškrtil tu danou část až odumřela, není to to nejhorší zlo. Nevidím důvod, proč si nekoupit pěknou agamu kočinčinskou, která je dobře živená, má pěknou barvu, je celá dosvléknutá, je zvědavá, zvesela se koupe v bazénku, s chutí žere nabízenou potravu třeba i z ruky nebo si na ruku sama vyleze, jen má utržený dráp nebo jí chybí kus ocásku. Položte si však otázku. Stojí vám to za to? Nebo vám to nevadí?