Třetí sraz Vlkodavů

Dospěli jsme, vážení, do stavu, kdy se na sraz těšíme pomalu jako na Vánoce. A tak jsme se slezli potřetí. Letos jsme se slezli druhý víkend v srpnu. Loni se nám sraz vydařil, obzvlášť díky Mangorajovu výletu "po vrstevnici". Letos se tohoto dost důležitého úkolu, utahat Vlkodavy, aby rozchodili hladinu alkoholu v krvi, zhostil vzácný host, nováček. ThomasJir nám připravil vskutku kouzelnou a romantickou prohlídku Josefovské pevnosti s VIP výkladem.
Když dočtete až na samotný konec, uvidíte Thomasuv ocas a kozenky pro Martyho.

O Haha scénku se nám postarala trojka Ivan, Dodo, Otys. Probíhalo to asi takhle:

Dodo: "Otí, já nemůžu, držím Ivanovi, jdi první."
Otys: "Tak jo."
Kitty: "Chcete slyšet kameňák? Tak Dodo drží Ivanovi a Otysovi to nevadí."

Abych doplnila vytržený kontext, v pevnosti je tma, nemaj tam elektriku. Ale mají tam svítící zeď. A tam jsme se šli podívat bez svítilny, abychom to viděli. Jak to svítí, to dá rozum. A tak jsme si museli navzájem podržet světla.

Já moc strach nemívám, kór ze tmy nebo z úzkých chodeb, a už vůbec ne, když jsme šli úplně po tmě pár desítek metrů, ale když začal Thomas hloubat, kudy jít, jednou někam vyrazil a zase se vrátil se slovy "tak tudy asi ne", jsem měla trošičku namále. Přiznám se. Ale dobře to dopadlo, tak jak Thomas mele pantem, tak rychle dokáže najít i cestu ven z pevnosti.







Musím říct, že je to velký fešák i bez toho klóbrcu. A tak trochu přebral i moji roli juniora účastníka srazu. Letos jsem nebyla nejmladší ☻. Vzhledem k tomu, že v Josefově probíhal zrovna Brutal Assault Fest, byli jsme tam za exoty.

I v letošním sraze jsme pokračovali stylem "sežerem a vypijem jako Vlci". Tento úkol jsem přebrala po mámě Voně, jelikož ta letos chyběla. A připravila jsem si pro hladové Vlky tři a půl kila mletého na burgery, dvě celé velké naložené krkovice a plný kufr piv Bernard. Kubi a Dodo sa postaraly o sladké a Mango přikládal pod grilem.

Vášniví plzničkáři Bernardovi moc nevěřili, ale když už vypili všechny Ale, 12°, 11°, obratem začalo ubývat i černé (to je pro ženské, to chlapi nepijú), byla jsem o dost klidnější. Chyběla nám největší posila Martyd, ale Gugnir s Ivánkem ho zastali jak sa patří. I přesto, že slivku řízlou špendlikama jsme nahradili vínem. Těším sa na příští rok, jestli sa podaří sejít sa v plném počtu, tak to bude nářez. A taky budu muset vzít o dvě basy piva víc.
Začala jsem sa upřímně smát, když chlapi cucali nealko a vůbec jim to nebylo divné. Švestka nebo višeň, obojí dobré :-D

Tradiční vybíjená v bazénu byla odbita pár minutami, zato jsme se náramně bavili, když se po Thomasovi sháněli jeho spolužáci (téhož času také na sraze notně posilněni pár promilema). Asi půl hodiny jsme se bavili na jejich konto.

Spolužák: "No čááu, Tomáši. Kde jsi? Haló?"
Kitty: "Mrázek, ústředna. Nazdar. Co si přejete?"
Spolužák: "Je tam Tomáš?"
Kitty: "Ne, reklamace nepřijímáme, obraťte se na účtárnu."
Spolužák: "To je asi omyl, nashle."

Za chvíli zvoní mobil znovu.
Spolužák: "Tomáši, kde seš? Doraz!"
Kitty: "Psychiatrická léčebna Havlíčkův Brod, oddělení čtrnáct. Dobrý den."
Spolužák: "Ahoj, je tam Tomáš? Dejte mi ho."
Kitty: "Tomáš? Jaký Tomáš?"
Spolužák" "No Tomáš ***, je tam?"
Kitty: "Ne, vašeho spolužáka tu nemáme. Ten bude na jiném oddělení. Nebo zkuste ARO."
Spolužák: "Cožeee? Tome, jsi tam? Dejte mi ho prosím."
Kitty: "Vidím, že máme dalšího pacienta, vaše jméno prosím a rodné číslo?"
Spolužák: "Jaké číslo? Já mám číslo na Tomáše. Ja se na to vyseru...."

Do třetice zvoní telefon.
Spolužák: "Čau, prosímtě, to je nějaká prdel nebo co? Tome slyšíš mě?"
Kitty: "Policie České republiky, kriminální oddělení, nadporučík Tomášová, co si přejete?"
Spolužák: "Doprdele!..." tú tú tú.

Takových hovorů probíhalo vícero, telefon zvedala třeba Pohřební služba Benešov a jak začal hrát sám ThomasJir, řvali jsme smíchy ještě hodinu... Jeho improvizace a vyjadřovací schopnosti sú obdivuhodné. Prostě taková Partička bláznů. Otys co slovo, to perla, klasika, Ivan bavil svými příběhy ze života, Gugnir je též pěkná držka a z nováčka juniora se vyklubal velmi milý a ukecaný společník. Po pár skleničkách vína už se ani tolik nestyděl. Ovšem je to mizerný navigátor.

Měli jsme s klukama rozdělené úkoly na zpáteční cestě. Já řídím, Thomas naviguje do Hradca a Ivan naviguje z Hradca do Kolína. Chtěli jsme se vyhnout kamionama zarvané Jaroměři, kde jsme zkejsli třičtvrtě hodiny popojížděním na jedničku, do toho pár objížděk, a tak jsme sa rozhodli pro spodní cestu přes Opočno, kde nejsú také objížďky a hlavně sa vyhnem Jaroměři.

Thomas to s Mangem a Kubi študovali notnou dobu, Thomas se na to zodpovědně připravoval. Nakreslil si plánek. Škoda, že jsem ho nevyfotila, už tehdy bylo jasné, že podle něj sa nedostanem ani do Nového města. Ovšem Thomas sa tvářil, jakože tomu rozumí,tak jsme ho při tom nechali.

Vážení, zpáteční cesta též stála za to.
Kitty: "Doleva, nebo doprava? Tome, kam?"
Thomas: "Počkej, moment."
Kitty: "Já nemožu čekat, su na křižovatce, doleva nebo doprava?"
Thomas: "Doleva... ne."
A Kitty jela rovně.

Kitty: "Prosímtě, neříkej mi kde nemám jet, ale kde mám jo. A prosím pokud možno s předstihem."
Thomas: "Tady jsem si nebyl úplně jistý, ale já se najdu. To půjde."
Po chvilce přišel na to, že má ručně namalovanou mapku naopak.

V podstatě jsme se celou cestu hádali a škorpili se. Vůbec jsem nevěděla kudy a kam jedu, ale když jsme míjeli dopravní značku letiště, došlo nám, že jsme tudy už s Ivanem jeli cestou na sraz. Jakmile jsme dojeli do totálně zamrskané Jaroměře, bylo nám jasno, že jedem tou cestou, které jsme se chtěli vyhnout. Strávili jsme tam necelou hodinu jen popojížděním stylem krok sun krok až se mě chytla zlá předtucha, že Ivan ten vlak z Kolína nestihne.

Kitty: "Tome, kudy teť, zlato?"
Thomas: "To nevím přesně, ale můžu ti vyjmenovat všechny Chráněné krajinné oblasti v republice, chceš?"
Kitty: "Ne, nechcu. Řekni mi kudy máme jet."
Thomas: "Takže, Beskydy, Bílé Karpaty, České středohoří, Český ráj,Krkonoše, Jeseníky, Litovelské pomoravi, .... Beskydy jsem říkal?:
Kitty: "Ne."
Ivan: "Jo."
Thomas: "Tak já začnu znovu, Beskydy..."

Kitty: "A kudy teď, Tome?"
Thomas nadhodil něco jakože zkratkou, nebo nějakou jinou cestou.
Kitty: "Ne, já chcu jet po hlavní!"
Thomas: "Že zrovna pohlavní...  Na pohlavních orgánech trváš?"
Kitty: "Ty vole, pojedeme po hlavní, nebo ti ty tvoje pohlavní vykastruju!"

Když už jsem asi po stopadesáté řekla Thomasovi, že ho zabiju, Ivan ani nedutal (nebo se smíchy dusil, nevím), stavěli nás policajti. Zkrátím to, nenašla jsem peněženku, tudíž ani občanku a ani řidičák natož papíry od auta, řekla jsem policajtovi "chvilku prosím", začala jsem hulákat po Thomasovi, Ivan na zadním sedadle raději ani nedýchal, načež se policajtovi Thomase zželelo natolik, že kontrolu dále neprodlužoval. Nechal mě si jen dýchnout a když viděl samé nuly, nechal nás jet dál.

V autě bylo ticho. Thomas zmlknul.
Kitty: "Ale zahrála jsem to dobře, co?"
Thomas: "Tys to nemyslela vážně? Já jsem se fakt bál."

Byla to ta nejzábavnější cesta, kterou jsem zažila, nestresovala jsem jen proto, že jsem se celou dobu smála Thomasovi. Aby bylo jasno, já su řidič postrach, ale už si nic nedělám z toho, že někdo troubí.

Nakonec sa ukázalo, že Thomas to měl promyšlené pěkně do kulata. On se prosím pěkně nechal hodit až do baráku :-D No aspoň jsem mu počůrala záchod.
Druhý navigátor už byl spolehlivější a nikde už jsme nezabloudili,vlak z Kolína nakonec stihl.

Letošní účast:
Kubi
Mangoraj
Otys69
Dodo99
Kittanya
Body*
Ivan
ThomasJir
Gugnir - je jako Pánbůh, nikde není vidět, ale všichni víme, že existuje.

A teď slíbený Thomasův ocas a kozenky pro Martyho na rozptýlení:



Žádné komentáře:

Okomentovat