Mikroskopická stavba srdce

Srdce má několik vrstev. Vlastní strukturu srdce tvoří endokard, myokard a epikard. Cavum pericardii pak tvoří vrstvy epikard a perikard. Postoupnost není náhodná. Vrstvy jsme si právě popsali směrem ze srdce ven.

Srdeční skelet

Jelikož srdce je velmi výkonný orgán, který pracuje bez zastavení, musí být nějakým způsobem zpevněný. Vnější opora vzhledem k jeho práci nepřipadá v úvahu. Proto je srdce vyztuženo zevnitř.

Srdeční skelet tvoří 4 struktury:

• prstence fibrózní tkáně - anulus fibrosus atrioventricularis dexter et sinister, anulus fibrosus arteriae pulmonalis et anulus fibrosus aortae
• trigonum fibrosum anterior et posterior - jejich součástí mohou být také ossa cordis. Je to osifikované vazivo, které běžně můžeme najít u starého skotu a velmi starých koní. U ostatních a mladých zvířat mohou být ve formě chrupavek. Jedny z největších a nejsilnějších srdečních kostí má např. žirafa.
• septum interventriculare
• pars membranacea septi interventricularis (což je derivát ze septi bulbi).

Endokard

Endokard je tvořen dalšími strukturami:

• Endotel vystýlá nejen vnitřní plochu srdce, ale i celou krevní soustavu. Je to jednovrstevný plochý epitel mezenchymálního původu s výraznou resorpční vlastností.
• Subendotelová vrstva je řídké vazivo s elastickými vlákny.
• Elasticko-muskulární vrstva je nejhustší a nejpevnější vrstvou endokardu.
• Subendokardová vrstva je řídké kolagenní vazivo, které má jen málo adipocytů a neobsahuje velké cévy. Pouze arterioly. Dalším důležitým diagnostickým znakem, podle kterého poznáme endokard pod mikroskopem, je výskyt Purkyňových vláken a jejich terminálních větví.

Myokard

Myokard tvoří kardiomyocyty pospojované pomocí interkalárních disků. Struktura myokardu se liší v oblasti předsíní a oblasti komor.

V oblasti předsíní se myokard skládá z (vnitřní) cirkulární vrstvy, která je samostatná pro každou předsíň zvlášť, a (vnější) spirálovité vrstvy, která je společná pro obě předsíně.

V oblasti komor už se vyskytují tři vrstvy myokardu: hluboká, cirkulární a spirálovitá. Hluboká vrstva má plexiformní charakter (má chaoticky uspořádané snopce kardiomyocytů). V komorách je nejsilnější vrstvou myokardu cirkulární vrstva. Ta je samostatně zastoupená v každé komoře. V levé je 3-5x silnější než v pravé. Spirálovitá vrstva je, stejně jako v předsíních, společná pro obě komory.

Převodní systém srdeční

Částí srdeční svaloviny je také její modifikace - převodní systém srdeční. Proto můžeme myokard rozdělit na myokard kontraktilní (pracovní) a myokard převodního systému (převodní). Převodní myokard je právě ta modifikovaná část myokardu, která má málo myofibril (proto se špatně barví) a hodně sarkoplasmatického retikula.

Převodní systém srdeční tvoří dva uzlíky a jeden svazek:

• Nodus sinoatrialis (Aschoff-Towarův uzlík)
• Nodus atrioventricularis (Keith-Flackův uzlík), na který navazuje fasciculus atrioventricularis (Hissův svazek)
• Fascuculus atrioventricularis se dál terminálně rozvětvuje jako Purkyňova vlákna

V myokardu se také nachází srdeční skelet popsaný výše.

Epikard

Epikard se také skládá z vrstev:

• Subepikardové řídké kolagenní vazivo, které obsahuje hodně tukové tkáně, cevý většího kalibru a neobsahuje Purkyňova vlákna. Což je důležité vědět při určování pod mikroskopem.
• Fibrózní vazivově-elastická vrstva
• Mezotel, což je vlastně jednovrstevný plochá epitel.

Přednášel Prof., MVDr. F. Tichý, CSc. (Histologie a embryologie I)