A protože toto téma je poněkud choulostivé pro partnery terénních pracovnic, poslala jsem výsledky výzkumu Nicolasovi na blog pod pseudonymem, který mi vymyslel. Ivana Kozatá. Můj text z mailu malinko upravil, ale já sem vrznu ten původní obohacený o pár detailů, páč těch pohledů za dobu 2 hodin a 36 minut (vteřiny jsem nepočítala) bylo přesně 144. Což je v přepočtu cca 18 zvídavých pohledů za každých deset minut. Vzhledem k tomu, že jsem vybírala supermarket, MHD a rušnou ulici, která je vždy plná studentů, se není čemu divit.
Nejdříve jsem si myslela, že schválně pro ten svůj hokus pokus vybrali takovou prsatici. Po několikaterém čtení mi však došlo, že to vlastně platí obecně. Tak jsem se rozhodla vyzkoušet pokus na vlastní prsa, ehm na vlastní kůži. V sobotu jsem se vydala nakupovat v tričku s tím největším výstřihem, který jsem našla. Mám i vězší, ale ten si schovám na zkoušku z jednoho nejmenovaného předmětu.
A hle, ono to funguje. Ještě před opuštěním areálu kolejí jsem postřehla více než okaté kukuče do mého výstřihu. Kdybych měla jmenovat, musím se zmínit o jednom studentovi černochovi (teď samozřejmě nemám na mysli rasistický podtext), který se zastavil na půl cesty do automatu s pitím. Dále můj spolužák Ondra, který se zrovna snažil soustředit na látku ke zkoušce a viditelně si zakryl oči sešitem se slovy: "A pak se mám soustředit..." Poté mé vnady nahlas obdivoval recepční ve středních letech: "To je ale dneska krásně, co?" se zrakem nalepeným někde hluboko pod mým tričkem.
Hned po cestě jsem narazila také na jednoho mladého muže, který dokonce zapomněl přejít na zelenou. A tak si počkal až mu opět přebliknou všechny tři barvičky na semaforu.
V jednom nejmenovaném supermarketu mi zase jeden evidentně starší ženatý pán s úsměvem podával sáčky na rohlíky. Co nejsladčím hláskem, který ze sebe můžu vůbec vyloudit tak, aby to zase nebylo přehnané, jsem mu poděkovala s tím, že si vemu ty papírové. Jeho manželka stojící vedle už se dívala po chlebu a oči jí propalovaly zátylek.
Nečekala jsem u sebe takový úspěch jako ona aktérka z Xmana, ale přesto mě reakce mužů překvapily. A tak jsem se rozmyslela použít na zpáteční cestu šalinu. Reakce stejné. Jeden mladík mě sednout, ač jsem to vůbec nepotřebovala (to jindy s plnou krosnou na zádech by bylo příhodnější). Jeden chlapík v diskuzi vysvětloval proč. Když totiž pustíte ženu sednout a stojíte nad ní, máte perfektní výhled vy-víte-kam. Druhý pán se mimoděk olízl.
Sedím si takhle na dvojsedadle v prostoru pro kočárky a ke mě si přisedne chlap asi 50 let s berlemi. Na malou chvíli zapomněl, proč má berle a přišinul si to hned ke mě, aby mu snad někdo jiný nezasedl místo s atraktivním výhledem. Na to, že se bavil se svým kamarádem, se díval více na mě než na toho, s kým mluvil.
O pohledech ostatních mužů, které jsem si poctivě zaznamenávala do notýsku v podobě čárek a zajímavých poznámek už snad psát ani nemusím. Muži sú muži, ať sú staří, mladí, zdraví, mrzáci, plešatí, vlasatí, ženatí, svobodní.
Teď, když to rekapituluju, mi to příjde hrozně směšné. Předtím jsem nijak nezaregistrovala mužské odvážné pohledy do výstřihů obecně. Ale jak jsem se zaměřila na určitou věc - tedy na jejich reakce při pohledu do toho mého, změnila jsem názor.
Ano, milé dámy, i když nám to někdy nepřipadá, muži se rádi kochají a ne že ne. A dokonce nemusíme být bůh ví jaké prsatky, stačí jen pěkná podprsenka a dobře zvolený střih trička.
V jiném článku, a to si už nepamatuju ve kterém, jsem se zase dočetla, že při pohledu na ženská prsa si muži prodlužují život. Tak co bychom jim v tom prodlužování a nejen života trochu nepomohly?
Na závěr sem vrznu moje "výzkumné" tričko. Je foceno prostřednictvím webkamery, takže kvalita hadra.
Příští terénní článek ponese pracovní název V estru je nejžádanější.
Žádné komentáře:
Okomentovat