1.1.1 Vývoj dutiny ústní
Vstup do stomodea je ohraničen valem - labiogingivální lištou. Je to takové ztluštění ektodermu, ze kterého pak pysky, dásně a zuby vznikají. Labiogingivální lišta se rozdělí na dvě: labiální (rostrální směr) a dentogingivální (ab orální směr). Labiální lišta je základem pro pysky a dentogingivální lišta je základem pro zuby a dáseň. Dentogingivální lišta je jakási ztluštěnina ektodermu, jejímž základem jsou mezenchimání buňky. Mezi těmito dvěma lištami je prostor vestibulum oris.
1.1.2 Vývoj chrupu
Pás buněk ektodermu, tzv. zubní váček (není dutý, jen vypadá jako kapka!), se začíná zhušťovat proti mezenchymu, tzv. zubní papile. Zubní papila se protlačuje do zubního váčku až do vzniku zubního pohárku. Ektoderm s dentogingivální lištou se spojil. Celý zubní pohárek se oddělí od lišty a vzniká zubní zvonek. Všechny tři deriváty (zubní váček, zubní pohárek a zubní zvonek) jsou tvořeny dvěma listy ektodermálních buněk ameloblastů. Vnitřním listem ameloblastů a vnějším listem ameloblastů. Ten vnitřní list ameloblastů se přikládá k zubní papile. Prostor mezi těmito ameloblastovými listy je vyplněn sítí výběžků těchto ameloblastů. Toto celé dohromady (listy ameloblastů a síť jejich výběžků) se označuje jako sklovinná pulpa (sklovinová dřeň). Je to sklovinotvorný orgán tvořený retikulárním epitelem. Sklovinová dřeň u dospělého organismu neexistuje. Jakmile zub naroste, tato dřeň se vytratí.
Vnitřní ameloblasty opravdu vypadají jako epitel a opravdu je to sklovinotvorný orgán. Vnitřní ameloblasty vytvářejí sklovinu směrem pod sebe. Díky tomu se oddalují od papily a zároveň se přibližují k vnějšímu listu ameloblastů. Prostor se sítí jejich výběžků se tak zužuje až zcela vymizí.. Vnitřní ameloblasty mají určitý půdorys a skloviny vyprodukují určité množství v jeho rozsahu. Sklovina, kterou tak vytvoří, má pak stejný tvar a vypadá jako takový hranolek. Těmto „hranolkům“ říkáme odborně prizmata. Prizma je jinými slovy zóna skloviny, které se také říká prizmatická zóna. Sklovina však nemá ve všech místech stejnou kvalitu. Periferní část skloviny už není tvořena z prizmat, a proto se jí říká aprizmatická zóna. Úplně na povrchu po erupci zubu (prořezání) vnitřní ameloblasty vyprodukují organický produkt, takovou kutikulu zubu (kutikula dentis), konkrétně Nasmithovu membránu. Po vyprodukování této membrány ameloblasty už žádnou hmotu nevyrábějí. Nasmithova membrána však na zubech vydrží jen velmi krátce. Delší dobu může perzistovat v interdentálních prostorech, ale stejně se jednou opotřebuje.
Mezenchym zubní papily, což je primitivní embryonální vazivo, má na svém povrchu buňky odontoblasty. Ty produkují dentin (zubovinu) v přesně opačném pozadí než vnitřní ameloblasty sklovinu. Tedy nad sebe, směrem k vnitřní liště ameloblastů. Vzdálenost mezi nimi se však neustále zvětšuje. Odontoblasty jsou tímto způsobem posunovány do centra papily, která se zmenšuje, a zároveň za sebou vytahují Tomesovo vlákénko. V mikroskopu se dentin jeví jako žíhaný právě kvůli těmto vláknům, což je pro něj typické. Každé Tomesovo vlákno je uloženo v kanálku. Těmto kanálkům říkáme canaliculi dentinum a jsou doprovázena určitou nervovou terminálou. Inervace zubu končí na rozhraní mezi dentinem a sklovinou.
Vrstva dentinu, která se nachází nad odontoblasty je nedostatečně mineralizovaná (není zvápenatělá). Taková vrstva dentinu se nazývá praedentin. Jeho okrsky můžeme najít i na hranici mezi odontoblasty a sklovinou v korunce zubu a vypadají jako bublinky. Jsou to Czermakovy lakuny. Jejich množství úzce souvisí s dietou, která je většinou chudá na vápník a fosfor. Czermakovy lakuny můžeme najít i v krčku zubu, avšak jsou menší a početnější.
U takto vytvořeného zubu už může dojít k erupci (prořezání) nad gingivu (dáseň). Ale v ginivě ameloblasty zůstanou, kdežto odontoblasty se svou funkcí produkcí dentinu rostou se zubem.
U prořezaného zubu vytváří cement buňky cementoblasty, které můžeme obecně nazvat osteoblasty. Osteoblasty jsou buňky, které jsou schopné vytvářet kostní tkáň. Avšak cement je primární kostní tkáň, proto vytváří jen vláknitou kost. U diphyodontních zvířat (včetně člověka) rostou zuby ve dvou řadách. Lokalizace primárních a sekundárních zubů je však stejná. Náhradní dentice (trvalý chrup) vyrůstá přesně na stejném místě, kde vyrostla dočasná dentice (mléčný chrup). Pod bází mléčného zubu se vytváří trvalý zub. Až přeruší inervaci mléčného zubu, mléčný zub vypadne.
Retence zubu
Nejčastěji se s retencí zubu setkáváme u osmiček a trojek (zuby moudrosti a špičáky). U osmiček v celku běžně, u trojek málo často. Lidem narozeným po výbuchu v Černobylu by neměly růst osmičky ani ve formě základů. Pokud však člověku narostou (nebo už narostly), mohou, i když nemusí,způsobit velké komplikace. U lidí s vrozenými predispozicemi nebo
narozených po výbuchu v Černobylu dochází ke zkracování oblouku maxilly a mandibuly. Proto je pozice vyrůstající osmičky (dens molaris tertius) většinou deformovaná (naklání se k dens molaris secundus). Osmičky rostou periodicky, proto se stává, že dotyčného sem tam pobolívá dáseň v okolí temporomandibulárního kloubu nebo i kloub samotný.
U určitých jedinců, pokud neprořežou dolní osmičky, zůstane korunka i s ameloblasty v dásni. Ameloblasty sice už žádnou sklovinu neprodukují, ale jejich sekreční funkce je pořád zachována. Proto mohou produkovat rosolovitou hmotu, která se hromadí mezi samotnými ameloblasty a korunkou. Vzdálenost mezi nimi se tak neustále zvětšuje a může narůst až do velkého prostoru, tedy až v dentální cystu. Tato cysta může narůst do takových rozměrů, až začne utlačovat tloušťku mandibulárního oblouku a pokud to dojde daleko, kost vymizí. V takovém případě hrozí klidně i spontánní fractura mandibulae. A to není jediný problém. Utlačované ameloblasty se mohou zvrhnout. Začnou se nekontrolovaně množit ve stěně cysty. Tak vzniká tumor zvaný ameloblastom (někdy adamantinom). Může být monocystický nebo i polycystický, v každém případě je infiltrativní a může v čelisti metastázovat.
Pokud se toto začne dít v maxille, pak tenkou hranicí mezi dutinou ústní a dutinou nosní je jen patrová ploténka, přes kterou se může cysta provrtat i do nosní dutiny a vpustit permanentní infekci z ústní dutiny do dutiny nosní a odtud pak stačí jen málo, aby se infekce dostala i do vedlejších nosních dutin. Tento jev se u osmiček moc neobjevuje, ale může. Častěji k tomu dochází u špičáků (dentes canini).
Zubní kaz
Nejčastěji postihuje zubní sklovinu. Při vznikání zubního kazu se ztenčuje hranice mezi nervy v dentálních kanálcích a ústní dutinou. Zub má zvýšenou citlivost. Po zničení skloviny až k dentinu vás začne bolet zub při konzumování horkého, studeného a sladkého jídla či pití. To ještě není to nejhorší. Zubař stále může zubní kaz vyvrtat a ucpat díru nějakým mediem (nejčastěji amalgátem). A proto, že nervy (konkrétně senzitivní nervy) inervují zubní dřeň a dentin, je absolutní pitomost, když vám někdo v reklamě tvrdí, že zubní pasta může snížit citlivost zubů a zapečetit zub tak, aby se vám zastavila tvorba zubního kazu. Jakmile už máte kaz, musí se zub ošetřit odborníkem, u kterého si poležíte v takovém tom polohovacím křesle.Daleko horší je, když se zubní kaz prohlodá přes dentin až do zubní dřeně a způsobí pulpitis (zánět zubní dřeně). Pan profesor nám povídal o tom, že se dá ta bolest srovnat s bolestí při bubonózním moru. Bolest při postižení bubonickým morem je prý tak velká, že dokáže (samozřejmě jen dočasně) probudit člověka z kómatu. Jestli je to skutečně pravda, nevím, ale nechtěla bych to pokoušet. Co to je ten bubonický neboli dýmějový mor se dočtete zde na Wikipedii.
Přednášel Prof., MVDr. F. Tichý, CSc. (Histologie a embryologie II)
Žádné komentáře:
Okomentovat