Gutta cavat lapidem non vi, sed saepe cadendo...
"Navrhuji opevnit největší dvorec, tam ukrýt ženy a děti, zásoby a zbraně. Zahájit válku s Olavem by byla sebevražda. Ale pokud nás napadne, je třeba bránit vše, co je nám cenné."
"Také bych válku nezahajoval. Nemáme tolik mužů a ani zbraní. Počkáme, dokud to jen půjde."
I ostatní bojovníci se shodli s vůdčím Olvem a Haakonem. Ti dva se dnes výjimečně shodli. I to rozhodlo.
V síni se rozléval vzrušený ryk. Debata o válce, diskuze k nejlepším bojovým technikám a nejpevnějším hradbám. Jen jediný člověk zatínal pěst, jen jediný člověk nesouhlasil. Seděl u vchodu do hodovní síně, v kápi, shrbený a nevýrazný ve svém stínu. Jaké bylo překvapení, když se odvážil narovnat se. Postoupil doprostřed síně, takřka celou ji zaplnil, jak byl vysoký. Jeho mohutná a široká ramena se narovnala, kápě se svezla po jeho zlatavých vlasech a ty temně modré oči, které se daly pod kápí jen tušit, se černaly hněvem.
"To si říkáte chlapi? To si říkáte bojovníci? Baby jste a srabi! Cožpak chcete čekat, až Olav Haraldsson vystrčí tu svoji ryšavou zabedněnou hlavu ze svého doupěte, pobije vás jako ovce při obětování a zabere vaše dvorce, vaše země? To jste opravdu tak bojácní, že se mu neumíte postavit? Cožpak opravdu chcete uctívat toho jeho boha? Přejít na jeho víru?"...
Upon request, I will translate for English speaking readers.
______________________________________________________________________
Pozn.: Gutta cavat lapidem non vi, sed saepe cadendo. = Kapka, padá-li stále ne silou vyhloubí kámen.
Žádné komentáře:
Okomentovat