Kubík je bonzák a bonus - šulaný vajíčka a bobování

Tak jsem zasejc vyrazila na "ranní směnu". Vstávat o půl paté a na šest už stepovat před dveřma. Mamina se s mírnými obtížemi a za psího rachotu (to je blbec ten Tymián) vykodrcala z domu (to bylo třicetkrát přemlúvání Kubeša, dvacet pus na líčko a čtyři na čelo, ...). A standartně - jen co sa zavřely dveře, tak Kubík přestal plakat a ještě jsem ho přemluvila, ať jde ještě zalehnúť do postele a spinkat. (Bodejď, včera stávat brzo, dneska vstávat brzo, to ňa jednú zabije.) A to jsme předchozí hlídání ubec neobrečeli! Ani za odchodu, ani při příchodu.


Sice jsem měla nastaveného budíka na devět, ale Kubík už byl hore. Ležel v postýlce a povídal si s hadrovým panáčkem:
"Šečky děti eště špinkají, Kubíček muší taky. Inak tam pčiletí čerti a odnesou ho. Jo, jo, jo."

Ahááá! Tak takhle maminka všechno ví!!! Co ten panáček všechno už musel slyšet (= co všechno teta Kubíčkovi nakecala...).

"A dyž nebude papat, nebude kolo. Ani boby..."
To má z videa na YT, jak teta překládala písmenka...

"A dostaneš na pedeu, jak budeš zlobit..."
Áha, tak to nemá od tety, to už má od maminky...

Je zajímavé, jak to ten Kuba všechno ví a tlumočí panáčkovi, a stejně pokúší...

Dneska jsme dělali na oběd čpagety. Kubík sa snažil vydatně pomáhat. Jak obskurně míchal těma čpagetama, tak z nich málem byly nudle do polívky. No ještě že jsem ho nenechala solit, jinak by to dopadlo jak s tú bazalkú (půlka sáčku na pánvi, cibula s masem nebyla ani vidět a Tymián sa schoval do pelechu pod peřinu).

To když jsme ale dělali vajíčka, to byla jiná prča!
Takže, jak sa dělajú šulaný vajíčka?
1. micháná vajíčka dělat zásadně na sádle,
2. zásadně se slaninú
3. zásadně šulat tak, aby byly co nejvíc po kamnech a po kachličkách, jinak z teho ty děcka nic nemajú.

Ve dnech minulých
Ještě jen taká perlička - jezdili jsme s Kubešem na bobech z kopca. Už ňa ani nepřekvapuje, že sa vůbec nebojí. Prostě jsem ho roztlačila a jel áááááááž... No až na chodník. To se mu hrozně líbilo. Mně uá míň, páč po tym chodníku normálně chodili lidi. Tak jsem mu vysvětlovala, jak fungujú brzdy na bobech. Beztak to už věděl, ale opakování je matka múdrosti, že. Tedy, znovu. Natočím, zajistím tkaničku, roztlačím a púšťám!
No a co myslíte, že Kuba udělal? Začal brzdit v půlce kopca. A co myslíte, že udělaly boby? No natočily sa bokem a Kubátko nahodil masku. Samozřejmě duchapřítomná teta letěla za cizím děckem (kdyby to bylo moje, tak ho nechám nabiť, že), aby si tolik nenamlel. No a jak tak teta duchapřítomně letěla, tak přímo ukázkově švihla tlamou po kopcu dúle.

"Teto, já jsem se vyboural!" Hlásil mi kubíček a vůbec neplakal.
"Nic.... Nic si z teho nedělaj, teta taky." Funěla jsem a na holení ňa pálelo.

No co? No nic, kdyby si teho nevšimli všichni tatinci (celkem tři, zbytek paní učitelka s žáky ZŠ), nepustili otěže svých ratolestí a nešli hodnú tetu, co ochotně nasazovala hubu za vypůjčené děcko, sbírat ze země. Zajímavé, spadla jsem na hubu jako teta, ale na nohy ňa stavěli jako maminku.

"Neboj, mamince se nic nestalo..."

To, že jsem psala všichni tatinci, není prdel. To je holá pravda. Docela ňa to udivilo. No jo, to sú ti Brňáci... V každém případě bych byla radši, kdyby si teho držkopádu nikdo nevšiml.

Doma jsem nic na sobě závadného neshledala a Kubajz si též nestěžoval. Jen byl mokrý až na slipy. No co, šak to musí být. Ale týden na to jsem měla modráka pod kolenem velkého jak dlaň. A to jsem zas tak tvrdě nespadla. Asi ta degenerace...

Hláška dne:
"Kubi, a kam jede ta mašinka?"
"TOŽ... natankovat ne..."
(Jó, maminka Valaška, tetka s valaškým přízvukem...)