Povánoční

Vánoce letos byly bohatější. Ne co do hodnoty dárků, ale do počtu talířů prostřených na slavnostní tabuli. Letos nás bylo o dva víc. Rodiče tak měli těsně před odletem z hnízda svých ratolestí navíc také všechny snachy a zetě. A jak už to tak bývá - víc hlav, víc srandy. Ale v naší rodině se o to stejně postraral tatik se synáčkem a neustále nasíraná mamina. Chtěla mít ukázkové svátky jako z katalogu O nejspořádanější rodinu. A jako každý rok jí to nevycházelo, a tak sa rozčilovala.


Začalo to štědrovečerní večeří. S maminkou jako každý rok jsme prostíraly slavnostní tabuli, jako každý rok maminka smažila kapra a filé pro rozežrance, jako každý rok k nim připravila obloženoú mísu s bramborovým salátem, jako každý rok tatik schovával pod ubrus každému drobné coby vstupné do nového roku, který bude co nevidět, a jako každý rok sa to neobešlo bez blbinek.
Mamina každému nakládala (bohatě) na talíř, tatik hýřil každovánočními (ohranými) vtípky, bratr dopindával, mamina sa nasírala a zbytek spolustolovníků držel hubu a ani nemukal. Poté, co mamina zařvala na oba blbany, bylo nucené posvátné ticho. Jenže nikdo to nemohl vydržet. Všeci začali jeden po druhém postupně červenat od potlačovaného smíchu, pak modrat od nedostatečného přísunu kyslíku, všelijak sa krútit na židli, aby zády otočená mamina nenabrala další vytáčky... Nakonec, co už to nevydržela bratrova přítelkyně, sa spustil výbuch smíchu a tata dostal žufánkem po temeni. Pak si mamina uvědomila, že sa smáli všichni, ale i přesto upustila od hromadného mlácení žufánkem po hlavě, páč ji stydnul kapr.

Je zajímavé, že bratr, ač velké kápo a frajer prvního kalibru, měl (jako každý rok) ze všech nejdřív po jídle. A já (jako každý rok) dojídala poslední. Div mě málem neumlátil pohledem. A to už dávno neveří na Ježíška. Holt některé zvyky sa nezmění.

Po jídle, jako každý rok, zazvonil Ježíšek a familia sa odebrala ke stromku, který pod hromadú dárků neb skoro vidět. První byl u stromku pes, pak bratr, pak já, máma, táta a nakonec (jak už to bývá) hosti. Mamča pustila koledy, všem ostatním sa protáčajú panenky hore, páč s tím už blbla čtrnáct dní dopředu při pečení cukroví.
Letos sa zhostila rozdávání dárků mamka, prý abychom sa s bratrem nehádali (jako by nevěděla, že už sa minimálně čtyři roky o rozdávání dárků nehádáme). Samozřejmě, že talíř s jednohubkama, který robil tatik, byl ještě před rozbalováním dárků odlehčen. Hádejte, kdo mu pomohl? A bratr to nebyl, ten je na chlebíčky s vajíčkovú pomazánkú.

Aisha poskakovala s nezbedným chlupatým ocáskem od jednoho k druhému v naději, že ji někdo něco hodí na zem. Po jednom kole rozdávání sa i Aisha dočkala. Náš pes si umí precizně rozbalovat dárky sám. Tedy pokud na nich není ta poblbá mašle. Letos výjmečně maminka nepopletla a nepostrácela jediný dárek. Loni například dostala Aisha obrovskú štanglu lovečáku a taťka dva uslintané párečky pro psy. Letos jsme s miláčkem neblbli a nedávali na poslední chvilu "prča-dárek rodičům" (loni to bylo záchodové prkýnko, zbrusu nové a s delfínkama, předloni dvě obří nafukovací kladívka na mlácení...). Poté, co si rozbalila poslední dárek (a dobrú chvilku čekala na další), z podstolu popleskával spokejený chlupatý ocásek. Nejoblíbenější byly malinké čokoládové kostičky. Musím se přiznat, že ty bílé stály za prd, ale ty hnědé mi fakt chutnaly. Taky testujete psí granule a čokolády předtím, než je kúpíte psovi? Doporučuju, pak totiž poznáte, co ty rozežrané bestie nechcú žrať.

Už jsem psala, že dárků letos bylo moc moc. U nás je zvykem nandat pod stromeček každému z rodiny jeden "velký hlavní" dárek, který si dotyčný buď velice přál a nebo byl velice drahý, ten sa rozdává nakonec, a spoustu "malých vedlejšáků", které mají dotyčnému udělat radost, ale sú to enem pičovinky. Ty sa rozdávajú tak nějak v průběhu.

Každý z nás dostál nové peřiny z mikrovlákna. Sú dvě spojené v jednu na zimu, a když sa rozdělí, sú dvě tenčí. Hned druhý den je mamina vyprala a protože tatik den před Štědrým dnem kúpil lončáka, hned jednu z nich zasral krví, když šel uložit poživatelné ostatky na balkon.

Na Štěpána není pána a rodičové sa šli podívat k súsedům. A to by stryc s tetú nebyli Moraváci, aby nenaleli, že. A co iného než slivovicu. Jednu po domácku robenú a druhú Jelinka na spravení chuti. Chlapi si rozdělili jeden a půl litru mezi sebú, přičemž tata je nenasytný, páč měl ještě u babičky. Domů ho doslova dokopala a dofackovala maminka, neboť sa nemohl nadžgat do výtahu a museli jít po schodech. Od hostitelů to bylo enem dvě patra důle, ale bylo to slyšet až do pátého. Cestú pobral tetě z prvního patra muškáty.

My jsme měli s miláčkem slabú romantickú chvilku v pokojíčku - u televize s česnekovosýrovými jednohubkami (rodinný recept najdete pod článkem). To, že naši už dorazili jsme poznali z těžkého a únavného oddechování tatínka a třískání vším možným, co měla po ruce naša maminka. Tak sa ještě nezpil. Tu sa někdo nesměle pokusil zaklepat na dveře, směle stylem kopcového obra polehounku ty dveře otevřít, zabalancovat, zaostřit... :

"Nany, nemáš tužku?"
"Na co?"
"Musím napsať závěť... Humirám..." a objal dveře.

Tu sa z ničehož nic objevila maminka a táhla tatínka za gumu od pyžama na gauč do obýváku. Tatínek  to komentoval slovy:

"Já mám hlad, že nemám s kym spat."
"Lehni a opovaž sa něco zežrat, ti pak garantuju, že ty blitky vybléžeš." To se nedala odbýt maminka.

Celonoční tatínkův nářek a vzdychot nebudu komentovat. Máme to na kameře. To aby sa tata nemohl vymlúvat.

Pak jsme ještě s broučkem jeli k jeho rodičům (tam sa svátky neslaví, na stole stojí enem kúpený předem nazdobený něco jako stromeček, ale nejsú to Jehovisti). Cestú při hrozivém mrazu, přehřátí z přeškvařeného vlakového kupé, jsme pomlůvali jeho nadřízené v práci. Na tom, že sú to kokoti, jsme sa neshodli:

"Přece nebudu hanit něco, co mi visí mezi nohama."


Recept na taínkovy česnekovosýrové (nebo sýrovočesnekové) šupdohubky:

Co do teho: nastrúhaný tvrdý sýr (čím tučnejší, tím lepší), česnek, tatarka, okurek (sterilovaný), klobáska (nejlépe pálivá) a když sa zadaří tak kostičky uzeného sejra, rohliky (my děláme jednohubky asi tak z šesti rohlíků), šťárátka

Co s tím: do nastrúhaného tvrdého sýra (co kdo sežere aneb "přiměřeně") sa prdne vymáčknutý česnek (tatik, coby člověk praktický sa s olúpáním nedrbe, prostě to prcne do lisu a pak ty šlupky z něj hodí do koša), dokydá tatarkú (přimeřeně mazlavá konzistence) a nakydá na nakrájená kolečka rohlíků. Klobásku nakrájí na kolečka stejně jako okurky a nandá to na ty namazané rohlíky, pak tam přidá (když sa zadaří) kostičky uzeného sýra (po domácku robeného) a napíchne na šťárátko.
Náš tatik to má poněkud sofistikované. Rohlíky, klobásku, okurky a kostičky sýra má přesně spočítané. Ale protože náš chlapeček skorodvoumetrový má dlúhe prsty, tak je mu to prd platné. Pomazánku prostě maže, maže, maže, až zkrátka dojde.

Chcete taky recept na "Krabí pomlazánku od mojí tchyně?"