Veterináři a "takyveterináři"

aneb co mi vadí na studiu veterinární medicíny a na neveterinářích

Veterinářem se člověk nestává, veterinářem už člověk musí být. To, že dotyčný si projde těch šest pekelných let neznamená, že je opravdu veterinář. Opravdu mě fascinují některé vejšplechty mých kolegů a troufám si říct, že to jsou většinou veterináři "gymnazisti". Tímto bych však nechtěla urazit a pomluvit svěřence a absolventy těchto ústavů, kteří mají opravdu mozek a nebojí se ho použít. I tací se na gymnáziu objevují a bylo by škoda je nepodpořit. Pokud máte jakoukoli pochybnost o tom, zda je toto povolání pro Vás nevhodné, nechejte toho.

Hned na úvod bych chtěla popsat vybraná úskalí a časté mýty

1) Milí zlatí, i když jste už těmi veleváženými doktory, uvědomte si, že budete dělat opravdu smradlavou a špinavou práci. Veterinář jakožto člověk léčící své pacienty (teď nemám na mysli veterináře sedícího v bílém plášti v laboratoři) se každodenně potýká se smradem, nechutnými záležitostmi a brodí se v hovnech a jiných sračkách. I veterinář, který velká hospodářská zvířata vidí jen z časopisů, páč léčí jen malá zvířata (přesněji řečeno psy a kočky, semtam nějakou andulku nebo potkánečka), se může dostat k opravdu nechutnému abscesu, pěkně rozjeté infekci, hnisajícím vším možným i nemožným, totálně ucpaným análním žlázkám a dalším drobným sračičkám.

Pokud si myslíte, že veterinární lékař má čisťounké a humánní povolání jako humánní lékaři, nejste veterinární lékař.

2) Ano, milí zlatí, v zemědělství je žalostně málo peněz a žalostně dost tunelů (i když ne tak velkých jako v jiných sférách) na to, aby jatka  poskytla poslední pomazání a vyplnění posledního přání před nanebevzetím čtyřnohých klientů, kteří se odsud nikdy nevrátí. A ze stejného důvodu tam většinou nefunguje to pravé ořechové well-fare, jaké jste se učili na naší alma mater.

Pokud jste zaskočeni každodenním životem jako moje kolegyně (neznám ji, proto bych ji nechtěla nikterak urazit) viz Autentická reportáž studentky veterinární medicíny ze své praxe na jatkách, nelezte na VFU a nepokoušejte se vykonávat své povolání dřív, než se s tím smíříte. A dřív se s tím nesmiřujte, než se pokusíte s tím něco udělat, a to ohleduplnou, precizní a šetrnou prací se zvířaty.
Upozorňuji, že nejsem narušená žádnou psychickou poruchou, nejsem tyranka, zvířátka miluji jako své děti (které ještě nemám), neschvaluji jakékoli týrání či trýznění zvířat a je mi na blití z lidí, kteří pro svou zvrácenou potěchu němým tvářím ubližují.

3) Jestli jste šli na veterinu s tím, že se zde nevyučuje matematika, ani sem nelezte. Protože typický veterinář (pokud nevydělává tolik, aby si mohl zaplatit účetního) je zavalen administrativou, výpočty daní a dalšími lejstry a lejstry. Každý den musí kalkulovat s prachama, neboť pracuje ve svéře soukromé (většinou). 

Pokud je vám logika a chladné uvažování cizí, ani se nesnažte toto povolání vykonávat. Neboť veterinář bez logiky a funkčního mozku je naprostý debil a v tomto oboru to bude mít velice těžké. Mnohdy musíte logicky a zdravě uvažovat, abyste zdravotní stav pacienta nezhoršili víc, jak to je. S tím také souvisí dobře padnoucí dioptrické brýle a kvalitní kontaktní čočky. Slepý veterinář = špatný veterinář. A konečně všímavost. Pokud si nevšimnete, že se vám na operačním stole dusí výstavní šampion, jste v kélu.

 4) Pokud jste nesmělá osoba a neumíte jednat s lidmi, tak se to buď naučte nebo si najděte jiné povolání. Je sice pravda, že Vaši pacienti nemluví a dokonce Vám ani nerozumí, ale oni Vám nezaplatí. To mají v kompetenci páníčkové. Takže pokud si naštvete páníčka, uvidíte na výplatní pásce prdlajz. Nezapomeňte, že přecejen veterinář pracuje pro peníze, jinak se svou těžce našlápnutou kariérou jde do kytek. Všechno stojí prachy a dokonce i to, co byste si nenechali zaplatit. A veterina je tuze drahá záležitost. Také nezapomeňte, že pokud chcete vyléčit vymazleného pejsáčka, musíte nejdříve vyléčit jeho paničku (páníčka). Proto je nutnost být také zároveň humánním pychologem. 90% nemocí způsobují Vašim pacientům jejich páníčkové.

Ale toto je naprosto zbytečný bod, poněvadž kdo má diplom z VFU, MUSÍ umět mluvit, jinak tento diplom dostal haluzácky a tím pádem nezaslouženě.
Jistěže, pravý veterinář není zloděj, zvířátka má upřímně rád, nikdy by jim ani slovem neublížil a za každých okolností (i těch nezaplacených) svého pacienta vyléčí. Ale tvrdá realita vám bude vždycky házet klacky pod nohy.

7) Veteirnární lékař MUSÍ  umět perfektně zvládnout první pomoc, neboť v rámci svého povolání bude léčit nejen své němé pacienty, ale také jejich omdleté slabé páníčky, kteří nevydrželi asistovat. Viz Tichého perlička - kastrace domácího králíka a jiné srandy. S tím také souvisí jistá záležitost - obzvláště nechutné a náročné zákroky na pacientech provádějte zásadně bez dohledu páníčka. Své opeřené a ke stresu náchylné pacienty nechť si fixují sami páníčkové. Oni totiž rádoby zdechaj a páníčkové si rádoby nechávají zaplatit za způsobenou újmu.

6) Toto povolání nemůže vykonávat psychicky narušený člověk, protože toto povolání je natolik stresující a ponižující, že i zdraví jedinci na startu své veterinární kariéry se během let promění ve sprosté, zamračené, nasrané neurvalce a neprávem jsou označováni za diplomované primitivy. Kdo nevěří, nechť si pak na mě vzpomene až mu bude 80 let a stále bude aktivní veterinář (pokud ho neskolí kosti a klouby nebo jiná nakažlivá choroba). Veterinární lékaři nikdy nebudou uznávaní tak, jak jim náleží, dokud se bude léčba zvířete srovnávat s léčbou člověka. Koho by to nenasralo, že?

7) Pokud se necítíte na výkon povolání se všemi jeho pastmi a nástrahami, nelezte na VFU a buďte tak laskaví a přenechejte své zbytečné místo zbytečným studentům ze středních odborných veterinárních a zemědělských škol, kteří OPRAVDU chtějí být veterináři se v ším, co k nim patří.

A na závěr

Pro kolegy z VFU cenná rada (zvlášť pro ty nešikovné, nemyslící a pro některé gymnanzisty, co si myslí, že sežrali Newtonovi mozek a cítí se jako největší kingové) - Vyserte se na chlastačky na Topasu a zajistěte si co nejdříve praxi v některé z veterinárních klinik, ambulancí apod. Pokud možno ještě dříve než Vám zastoupí místo Vaši rychlejší (a tím pádem chytřejší) kolegové. Svou přítomnost a případnou výpomoc si nechejte od svých odchovatelů podepsat a orazítkovat do deníku praxe. To se Vám bude sakra hodit! Jinak je velmi reálná šance, že se z Vás stanou diplomovaní, zdegenerovaní, arogantní nešikové, kterým se říká (převzato od Jaroslava Foglara, brilantního to spisovatele) "Takyveterináři".

Rada pro laiky a páníčky - Nepohoršujte se nad nasratým veterinářem, poněvadž on za to nemůže. Je to doživotní daň z vykonávaného povolání.

Děkuji za pochopení a netrapte zvířátka!