Kuba Štěpánek

Klučina s velkou hokejkou a velkou rukavicí v brance, nosí třicetrojku. Seznámili jsme se prostřednictvím jedné nejmenované online hry. Nechtěla jsem ho zde uveřejňovat, přecejen ho novináři honí na každém kroku, ale vzhledem k tomu, že mi dnes volal a zvedl mi náladu, tak ho prásknu. Vlastně on sa mi napráskal sám. Jelikož se nedívám dobrovolně na televizi, vždycky mi zavolá a nahlásí, jestli náhodou nehraje někde na mistrovství a ať sa nezapomenu dívat. A já nikdy nezapomenu. Od té doby, co žije v Rusku, se neozval. Ale vrátil se na chvíli domů. Trošku zdivočel, pravda, ale pořád je to Kuba, jakého znám. Nedávno ho opustila přítelkyně, takže holky, je volný ;-)


"Doma je přece, doma." Marně jsem mu vymlouvala, ať se sem nevrací, že tu to stojí za hovno. A on mi potvrdil, že už máme ceny skoro jako v Rusku.
Nedávno přiklepl jednoho rozhodčího na mantinel a tak si mi byl postěžovat, že zase skásnul.
"Jakto? Co Ti provedl?"
"Ále, mě tam ti ruští útočníci furt faulovali, jsem si mu stěžoval a on furt nic. Pak jsem dostal pěknou pecku do hlavy, pár minut jsem o sobě nevěděl a když jsem se poskládal, tak mi ještě dali góla. Tak jsem ho chytil a nasměroval na mantinel, no."
"Jéžiš, to je zmrd. A co na to trenér?"
Načeš se Kuba do telefonu usmál a povídá: "Ten mě ještě pochválil."
Když on za to chudák nemůže, vždycky k tomu příjde jako slepý k houslím :-D.

Notnou chvílku jsme dělali srandu na téma "Když se chce, a zrovna se hraje...". V Rusku mají podobný oddíl ve sportovních správách jako "Borec na konec" na Nově. Ale oni tam vysílají kdejakou srandu. Jednou se tam taky prý dostal. Hrozně se mu chtělo s*át a brzdil ho kameraman. Díky stylu, jakým to vyprávěl, jsem sa začala chlámat natolik, že jsme pak neslyšela, jak to zkončilo.
"My to máme hrozně těžký. My si nemůžem zajet k trenérovi, říct mu že chcem na záchod a pustí na led druhého hráče, ...".
No prostě, všední záležitosti, že... :-D

Můj osobní dojem na Kubu je takový, že si rád užívá života a peněz, co vydělá, překrmuje svýho psa a ani na moje rady ho nenechá jeden den bez žrádla "To nemůžu. On by se zbláznil, viď blbečku?", je to fajn klučina, se kterým se dá hrozně dlouho povídat, tak trochu rebel (jo, už sa mi taky chlubil, že měl zlomený nos, načež jsem mu odpověděla, že furt lepší zlomený nos než vytlučené zuby a úsměv Ovečkina a to nechci rozebírat pokuty od cajtů - těch historek je taky dost). Jsem ráda, že už ho nezlobí hlava (trpěl ukrutnými bolestmi a doktoři mu nic kloudného nenavrhli). Je to fajn týpek a nejednou jsme spolu kecali po telefonu tak i půl hodiny a ještě jsme neměli všechno probrané. Pokaždé mě vždycky rozesměje, i když on sám volá proto, že mu je smutno.
Já, ač jsem zarytý odpůrce telelvize, si k ní na mistrák sednu a budu fandit, co to dá.  Takže, děcka, nezapomeňte sa koukat a fandit (MS 2011 na Slovensku)!!!

 Tahle fotka sa mi prostě líbí...