Jeník Páleníček

Olomócký ícenásobný mistr světa v naturální kulturistice, a za rok 2010 bodoval hojně, jak sám říká v rozhovoru pro Šumperský deník:
"Obhajoval jsem titul Mr. Universe v juniorské kategorii, což se mi povedlo. A jelikož už jsem starší a tento rok bych měl startovat v mužské, tak jsem si ji vyzkoušel už loni. A vyhrál jsem i tam. Pak jsem byl na Olympii v Renu, což je asi nejprestižnější kulturistická soutěž na světě pro naturální sportovce. Tam jsem se umístil na 4. místě v dospělých a mezi juniory jsem vyhrál."


Je to člověk, kterého si ze všech osobností vážím nejvíce. Ne proto, co dokázal, poznali jsme se na střední škole, kdy jej ještě svět neznal, ale proto jakým způsobem to dokázal. Ne proto, kdo je, ale jaký je. Je to klučina, co si jde za svým tvrdou dřinou a odříkáním. V životě jsem  neviděla sportovce tak makat, jako Jeníka s Jurou (Jenda a Jura jsou nerozlučná dvojka ze střední, kolem kterých se točí většina srandy a krásných vzpomínek). Jeho vytrvalost a píle jsou úctyhodné. Nejen kvůli tomu si Jeníka vážím. I přes všechno, co dokázal a za co byl (i nebyl) oceněn, si ho nejvíce vážím za to, jakou si zachoval tvář.

Všichni přátelé ho znají jako usměvavého komika, který i s vážnou utváří dokáže lidem zlepšit den. Všichni ho znají jako člověka s nezištnou povahou, jako opravdového kamaráda. Až vyhrabu naši školní kroniku, hned sem vpálím některé z jeho legendárních hlášek, které neumřou. Moc dobře si pamatuji na den, kdy jsem v bolestech  a s oteklou operovanou tváří ležela na lůžkovém oddělení ve FN Brno a do dveří vstoupila sestřička se slovy:
"Slečno, máte tu návštěvu."
"Já? Vždyť mě nikdo na návštěvy nechodí, všichni z rodiny bydlí daleko a nikdo jiný o mě tu neví."
"Oni čekají venku, v jídelně."

Ještě než se mi v hlavě stačilo rozblesknout, kdo by to tak mohl být, Jeník málem rozrazil dveře se slovy:
"Čau, mám tu pro tebe nějaké banány! Jak se máš?"

Přes všechny slané hrachy, co se mi kutálely po tváři, jsem nepostřehla, že s sebou přivedl i spolužačku Pavlínku. Říkal, že jel za mnou, potkal ju v šalině a že ju překecal, aby jela s ním. Já plakala, Pavlínka plakala a Jeník?
"Kurňa holky nebrečte, nebo budu taky."

Jak se tam octnul?
Musím zase zajít od začátku. V prvním a myslím, že i v druhém ročníku jsme s Jeníkm seděli v lavici. Samozřejmě, že pak neseděl s nikým jiným než s Jurou, že. No a jeho maminka chodila zodpovědně na třídní zchůzky jako moje babička. Vždycky seděly vedle sebe a jak si padly do noty, tak by jim ani nestačily indexy na vyrušování při schůzkách, kdyby paní doktorka A. nebyla tak hodná :-D
Takže si ženské vyměnily čísla a protože babí cosi s Jeníkem vyřizovala po telefonu, tak ode mě na něj měla číslo. A protože je babička slepá jak patrona, tak vždycky, když chtěla volat nějaké své známé, volala Jendovi. A tak Jeník věděl vždycky všechno a tenkrát se dověděl, že jsem v Brně v nemocnici.

Také jsme spolu tančili na koloně. Oba dva taková polena, ale v soutěži jsme byli nejsympatičtější pár. Jo kdyby páni porotci věděli, co jsme si tam přes vyceněné zuby špitali....

"Jene, to je valčík, to je na čtyři, ne na dva!"
"Ne, to je na dva, budem tančit na dva."
"Honzine, to není polka, to je valčík, ten je na čtyři!"
"Ne na dva!"
"Tak se dívej, jak tancujou ostatní."
"Oni to maj blbě, jdem na dva." A vyrazil.

A tak jsem ho protahovala na čtyři kroky a on sa porát držel těch svých dvou. Ve finále ani porotci nevěděli, kdo koho vede. Ale tančili jsme s takou vervou, že nás ani po třetím kole nevyhodili. Ovšem na čaču jsme byli největší experti. Lidi, kdybyste viděli ty naše výrazy. Co Jenda, to je komik, ale já jak jsem se snažila! Fotky zde nezveřejním, Jeník vypadal úžsně, ale já měla naprosto nemožný účes a šaty mi neslušely.

Nakonec jsme s našimi pakroky, improvizací a naprosto profesionálním výrazem (vzpomeňte si na pana Kříže ve Stardance) uvízli na 4. - 6. místě (tedy semifinále). Od té doby jsem tančila jen s Tadeášem v ulicích Brna na naordinovaný valčík u jednoho pouličního houslisty (a hrál kráááááásně!). Viz článek na Tlupě.

To je jen zlomek z krásných vzpomínek, které mám na společný středoškolský život. Ale těch je nepočítaně. Schválně Vám sem vlepnu dvě fotky. Na obou je Jenda a na obou je ten oný mistr světa v naturální kulturistice.

 Skaštice - slepičárna 2008

 Je členem mmj. Nutrendu, kde má také svůj profil (odtud pocházi fotografie)

Na konec přidám jednu dvojčecí fotku s Jurou, protože Juru mám též hrozně ráda a když se mluví o Jendovi, musí sa mluvit o Jurovi. O Jurovi ale v příštích Osobnostech.

Je Vám Jeník po přečtení zkráceného článku sympatický? Zaujal Vás? Kdysi jsem pro něj založila funstránku na Ksichtčumu, měl z toho velkou radost. Udělejte mu taky radost a podpořte ho aspoň na funstránce.