Zákaz zvířátek na intru

...aneb jak jsme propašovali vetřelce do těžce střeženého internátu

Na naší milé králikárně panoval pod vedením paní vychovatelky H. přísný režim. Oblečení nesmělo přetékat ze skříňek, zrcadla i podlahy naleštěné tak, že nešlo poznat co je co, peřina a polštář úhledně seskládány do tzv. hamburgeru (peřina přeložená napůl a napůl, uprostřed polštář), botky srovnané podle velikosti atd. A taky žádná zvířátka! Což byl pro nás nadšené studenty veterinární školy trest nejtěžšího kalibru. Jenže kam s těma hadama, potkanama, fretkama a jinú havětí? To platilo už od dob plukovníka Iris Petráňové, když jsme ještě bydlely v prvním patře.  

Věřte, nevěřte... Stále existovala místa, která sa dala před H. utajit. Mezi nimi i tzv. "potravinová skříňka" nebo noční stolek. Potravinová skříňka byla spodní (většinou) uzamykatelná skříň, kde jsme měly povoleno uchovávat nekazivé potraviny. Tyto dvě skrýše, pokud zrovna nebyl týdenní úklid, bývaly jejíma očima při ranní kontrole netknuté. Potravinová skrýš byla dostatečně velká pro momentální ukrytí fretky a noční stolek byl tak akurát pro občasné uchování potkana. Jen na týdenní a generální úklid jsme je museli přechovat jinde. Těch pár hodin v přenosce v přeplněných terárkách to ještě svěřenci přežili. Sú známy případy, kdy student veteriny celé čtyři roky přechovával korálovky na internátě zvaném "Králikárna" (ano, náš roztomilý kýčovitý Pavlák) právě v  potravinové skříňce a nikdo mu na to nepřišel. Skříňku pilný student naaranžoval tak, že vypadala jako úplně poničená a neotevíratelná (sepsáno ve výkaze o vybavení pokoje). Jenže u něj kontrolu zrovna nedělala teta H., ale pan vychovatel J. A tak se tedy stávalo, že údajně neotevíratelná skříňka šla otevřít a dokonce uchovávala poklady z barevných šupin.

Jenže tenkrát Pacena neměla do čeho narvat potkana, už nevím, jak se jmenoval, a zrovna byl generální úklid. Náš pokoj byl známý tím, že v něm byla jedna polovina pokoje vyškatulkovaná a precizně uklizená, ta moje, a druhá ďáblovým kutlochem, ta Paceny. A tak jsme pořád dostávali jen tři body z pěti. A genrální úklid byl skutečně od slova generál. Jo tím byla H. naprosto svědomitým. Občas. Zrovna u nás vyčmuchala kde co, ale tenkrát jsme ji převezli.

Pacena totiž ukryla celý obsah nočního stolku do otevírací postele. Prostě vzala stolek, otevřela dveře a všechen obsah vysypala do útrob úložného prostoru. Vzhledem k tomu, že postel šla jen velmi těžce otevřít, musela jsem jí asistovat. A to byl taky důvod, proč nám to vyšlo. Postele se právě kvůli potížím s otevíráním kontrolovaly jen na konci školního roku. A tak, když vešla vychna H. do pokoje a hledala kdejakú nedbalost, nenašla ani v tak opomíjeném nočním stolku ani bobek.

Ale co sa nestalo. Zrovna když H. kritizovala špatně vyrovnané věci v šuplíkách u Paceny (kde sú ty časy, kde měla Pacena všechny oplatky, čokoládky, sušenky a brambůrky schované v prvním šuplíku?), potkánek nějakým neurčitým způsobem vylezl z postele a začal poskakovat v úhledně poskládaných peřinách až se vlnily jako faldy. Věděly jsme, že kdyby H. zmerčila chlupaté zvířátko s dlúhým ocasem, nejen že by zbúrala králikárnu, dostala infarkt a zabila nás i potkana, ale taky že bychom dostaly vyhazov. A na romantické večery v seníku byla ještě zima. Co s ním? Znakovú řečí a grimasami jsme sa domluvily na odstranění H. z  inkriminovaného pole potkaní působnosti. Zatímco já jsem lákala H. do kúpelny na perfektně vycízenú vanu, vlastníma ručenkama vypucovanú, Pacena usměrňovala potkana do batohu. Ten sice trochu poskakoval, nicméně H. si ničeho nevšimla, když jsem ju neodradila od nedokončené kontroly pokoje. Ona mermomocí chtěla ty šuplíky znova zkontrolovat! Teď přešla ke komínkům z peřin, přičemž ten Pacenin byl od potkánka rozrajcovaný. A zrovna když sa otáčela k nám, že nás zprdne kvůli odfláknutému úklidu, jako vždy za to mohla Pacena, zmerčily jsme, že se jí u ucha húpe ocásek. Hrůzy v našich očích a anemické kůže si H. naneštěstí všimla.

"Paní vychovatelko, my jsme zapomněly uklidit potravinovú skříň!" Nasadily jsme zmučený výraz a ono to vyšlo.

"To snad ne! Tomu vy říkáte týdenní úklid?" A s těmito slovy se jala přesvědčit na vlastní oči. 

Vzhledem k tomu, že si Pacena nedala ani trochu práce s estetickým urovnáním funkčního bordela a jiného bragjlu, nebyly jsme daleko od pravdy. Potkánek mezitím seskočil znovu na postel a opět sa začal rochnit v peřinách. To už byla H. nakrknutá tak, že už ani nechtěla bodovat. Načmárala nám do vycházkového deníčku dva body (za moju kúpelnu a pěknú podlahu). Zrovna když vycházela ke dveřím, zase sa někam ztratil. A když jsme viděly, jak si to hopká naproti k holkám, začaly jsme sa na plno smát. Chechot sa ozval i odnaproti, ale v zápětí utichl, protože sa H. zakecla na chodbě s jinou vychovatelkou rovnou přede dveřmi. Co čert nechtěl, potkánek si to rozmyslel a hopkal zpět domů, proklouzl H. mezi nohama a za ním sa narychlo zabúchly dveře. Vzhledem k tomu, že se teď všechny bodované studentky z asi pěti pokojů chlámaly z plných plic a jen jediná H. nevěděla komu se smějí, zanechala bodování se slovy: 

"A zbytek má nula bodů. Dělejte si to jak chcete, nebudou vycházky."


PS: Jo, a s tím úklidem přeháním, to sa hrotilo jen první dva roky. A paní vychovatelka byla na nás moc hodná.