Kritika kritiky

Umět kritizovat, je umění 

Dnešní novodobá kultura je přeplácaná fantasy, scifi, mangami, anime, uhihňaními juvenilními kreslenými postavičkami a dalšími přejaponskými vymoženostmi. Hned v závěsu jsou romány a zamilované rádoby hardcorové výblitky a hrátky se smrtí. Nebo je to naopak? Toť otázka do cyber-kosmu. Jsem ráda, že existují ještě takoví umělci, jako je náš TlusŤjoch. Avšak vracím se ke kritice kritiky.

Na jednom nejmenovaném literárním serveru pro rádoby spisovatele (píše sa to zvlášť nebo dohromady?) má svůj profil i můj kamarád Vipero. Zveřejnil tam svoje malá veledílka, na která je pyšný a která jeho přátelé z blízkého okruhu rádi čtou. Byl zvědavý na reakce ostatních nezainteresovaných čtenářů, a proto to na tom oranžovomodrém (šílený design, mezi námi) Saspi zveřejnil.

Občas jsem sa mu kókala přes rameno a četla si sním kýžené reakce ostatních. Jeden či dva kritici ňa zaujali, že sa opravdu snažili okomentovat velké množství hledisek a možností příspěvku. Ostatní rádoby kritici si velkohubě rozumbradili svým sebevědomým komentářem, hrozně tomu rozuměli, občas použili slova, u kterých sami neznali význam a celkově mi ty komentáře připadaly takové hrozně dospělácké a mazácké. Nejen u Vipera, ale i u ostatních.

Já jakožto občasný kritik mám zažitý profil a postup svého kritizování. Když chci někoho hodnotit, přečtu si jeho dílo minimálně dvakrát. Nejdříve zhodnotím nápad, originalitu příběhu, hloubku myšlenek a osnovu. Pak se zaměřím na detaily jako je pravopis a stylistika. Vyberu si pár vět či slov, které na ňa udělaly dojem. Zhodnotím nejdřív to, co se mi nelíbí a co mi připadá kýčovité, nedořešené nebo jinak nepovedené. Poté si znovu pročtu příspěvek a zatáhnu za opačnou šňůrku. Tedy za ten dobrý konec. Vyberu si povedené pasáže, zajímavé oddíly, vhodně zvolená slova apod. Pokud je k dispozici profil autora, podívám se i na jeho profil, abych měla blíže k jeho myšlenkovým pochodům, stylu psaní či jiným informacím a znovu se vracím k jeho textu.

A zde chci rozebrat, CO mi přesně vadí na kritice některých rádoby kritiků (ze Saspi):

1. Tvrdé palice.
Hodnocení jen jednoho aspektu. Rádoby kritikové se zaměří na jednu věc, která je bila do očí, nebo je nějakým způsobem zaujala. Rozdělují se na dva tábory. Jsou ti tzv. "černí kritici" a kritici "mlžného oparu". Ti první se zaměří na to, co se jim vůbec nelíbilo, co je pobouřilo, co nepochopili a co by oni napsali jinak. Ti druzí se naopak zaměří pouze na pasáže, které je nadchly, zaujaly a kterých se nemohli nabažit ani po několikanásobném čtení.
Oba tyto tábory mají jedno společné - nejsou schopni zkritizovat nic jiného a zaměřují se pouze na jedno a to samé. Dále sa už nad kritikou nepozastavují. Názor je tudíž naprosto jednoznačný.

2. Pohodlní.
Kritici neumějí přepínat mozek. V dnešní době je moderní a in znát cizí jazyky. Avšak někteří kritikové nejsou schopni přemýšlet ve dvou lajnách a v případě, že si mají přečíst byť jen pár vět v cizím jazyce (když například v příběhu mluví cizinec), jsou z toho dezorientovaní, rozhořčení až jsou nakonec tak unavení, že nečtou ani dál nebo přeskakují věty či stránky. Milí kritikové, pokud vám vadí pár vět v odlišném jazyce v jinak jednojazyčném textu a neumíte si je plynule přeložit, kókněte do googlu a jeďte dál. Pokud totiž někdo užije ve svém textu cizí jazyk, má k tomu asi důvod. Nejspíš je to tím, že se děj odehrává v cizině. Pokud textu nerozumím, nemohu jej kritizovat.

Komentář jedné kritičky na Saspi: "... Byl to experiment nebo proč se hlavní hrdinové opět projevují v angličtině? Na příběh samotný to nemá vliv, tudíž tomuto užití cizího jazyka nerozumím a stejně tak přemýšlím, proč ses stylizovala do role chlapce, přestože v příběhu vystupuje žena, jejíž jméno je totožné s Tvým autorským pseudonymem..."

Milá K. hlavní hrdinové se projevují v angličtině právě proto, že jedna z nich je Češka a druhý z nich je Fin. Asi by si moc nerozumněli nebýt právě angličtiny. Nevím, kdybych psala celý děj v angličtině, zda by sis početla, když Ti vadí 8 vět in english. Nicméně, tuto kritiku beru, chápu, že je složitější se přepnout do "euromódu".

Nicméně slečna K. si aspoň dala práci definovat to, co se jí na příspěvku líbilo, což se nedá říct také o slečně M.:
"Po pravdě řečeno, dost jsem přeskakovala a nechybělo mi to. Ta angličtina mi vadí. Jednak mi unikl důvod její přítomnosti a druhak jsem ochuzena (možná?) o text.
Vysvětlení pointy - to vážně myslíš vážně? Příště tedy stačí přečíst poznámku pod čarou...
 Psáno je to hodně stroze."

Ochuzená o text? Skutečně? A copak jste tedy četla, slečno? Text má 613 znaků, přičemž přímé řeči bylo použito pouze v 11 větách. A co ten vítr, který "svištěl každému ve vlasech a rozesmíval listy jahod", co ta jahoda "co zrovna držel v ruce, spadla do zeleného neznáma", co Ukko s "ohnivou tváří", co Kittanya, jenž "oči jí plály a potutelně se usmívala"? Opravdu bylo tak těžké si to představit? Skutečně to bylo tak chudé, že se to nedalo číst? Slečna totiž udělala hned dvě chybičky. Zaměřila se jen na jeden aspekt a navíc se ani nesnažila pochopit autora (viz bod Nepochopení).

3. Nepochopení.
Druhá část tohoto komentáře navazuje přesně na další můj bod. "...a stejně tak přemýšlím, proč ses stylizovala do role chlapce, přestože v příběhu vystupuje žena, jejíž jméno je totožné s Tvým autorským pseudonymem..."

A proč bych nemohla? Velké množství spisovatelů píše v ich-formě a nikomu to nevadí a navíc tento způsob vyjadřování používali i daleko významnější spisovatelé. A že jsem pojmenovala druhou postavu po sobě? To je totiž můj způsob psaní. Jak je vidět v mých textech, KAŽDÁ ženská se u mě jmenuje Kittanya bez ohledu na to, zda to jsem skutečně já nebo ne. Jména v příbězích jsou pouze jména. Ich formu v mužském rodě jsem použila právě proto, že mluvil ten mladý muž a ne žena. To jeho myšlenky čtenáři četli, to o něm byl ten příběh. Nicméně, musím se zastat slečny - nemusela číst všechny mé příspěvky, nemusela hned pochopit text, který četla, a proto se zeptala.

Velká spousta kritiků neumí kritizovat odlišný styl psaní než je jejich vlastní nebo ten, na který jsou zvyklí. To ovšem žádného kritika neomlouvá. Nelze kritizovat něco, čemu vůbec nerozumím. To ale není ten nejhorší bod. Je to v celku pochopitelné. I v historii literatury jsme se setkali s tím, že soudobá kritika díla určitého spisovatele odsoudila jeho dílo a spláchla ho vlnou nevole a přesto se to ono dílo proslavilo právě až po jeho smrti, kdy jej kritizovala jiná generace. Někdy stačí si to dílko přečíst několikrát, pak se snad rozsvítí ta pomyslná žárovečka, kritikovi docvakne a sám se bude plácat do čela, jaktože na to nepřišel dřív. Takže zbrklost? Lenost? Momentální rozpoložení kritika? Kdo ví?

4. Kopanec.
U Vipera stejně jako u mě jsem se setkala se zbytečnými kopanci. Je důležité si něco málo zjistit o autorovi, jak už jsem psala výše, protože to také může být důležitým aspektem kritiky. Vipero má ve svém profilu, že je dislektik. A protože se název bodu jmenuje Kopanec, neodpustím si také jeden RÝPANEC. A hádejte co se nemohlo nevyskytnout ve všech komentářích?

• " ...Posun. A ne malý. Hrubky zmizely, trochu zmatek v příčestí, ale jinak je to dobré. Vlastně chvalitebné..."
•  "...Jen doufejme, že druhá kapitola přinese lepší..."text". Jak v úrovni technické, tak v úrovni stylistické..."
• "...Je vidět, že jsi nad tím strávil dlouhou dobu. Ale i tak nemůžu přehlídnout některý chyby, který se ti tam nenápadně usídlily. Především v přímé řeci a velikosti následnovných písmen. Pak jsem taky zahlídla nějaký hrubky, na ty bacha - kazí to dojem..."

Uznejte sami, že chtít po dislektikovi, aby psal gramaticky bez chyb je jako chtít po bezrukým stojku. Vždyť i Albert Einstein propadal z matematiky. Nicméně, Vipero je ten milý příklad, že se kritici pozastavili nad jeho zlepšením či zhoršením se v jeho ne příliš pevné parketě a příliš to neovlivnilo jejich kritiku. Avšak, v malé míře přecejen ovlivnilo. Na mém profilu se zase dočtete, že: "Prosím neobtěžujte se hodnocením gramatiky, na to jsou korektoři a takové informace opravdu nejsou relevantní. Taktéž zde nehledejte logiku, neznám žádného člověka, který by logicky snil. Jedná se čistě o myšlenku, originalitu, způsob zaujetí, přinucení čtenáře přemýšlet o snech."

A podívejme se na to, co opět nesmělo chybět v komentářích:

•  "...Text za dvoujtečkou, ať už prosté věty, nebo přímou řeč, není třeba odsazovat na nový řádek. Všiml jsem si chybějící čárky, či nadbytečné interpunkce..."
• "..Pár drobků:
  - Ani nevím jak dlouho uběhla doba od startu... / Ani nevím, jak dlouhá doba (jaká doba, případně jak dlouho), ale jinak to vypadá, jako by se ti nechtěně potkaly dvě verze též věty :)
   - Mě pomohla výtečně / mně..." Nutno dodat, že to byly jediná gramatická chyba v textu, a to si ještě myslím, že to byl zřejmě překlep způsobený nedostatečným stisknutím tlačítka na klávesnici.
• "...Všiml jsem si nějaké nadbytečné interpunkce, nebo naopak chybějících mezer mezi slůvky či větami. Text by se dal po stylistické stránce určitě více /dopilovat/..."
• "...Pozor na nadbytečné mezery v textu a interpunkční znaménka mezi přímou řečí a uvozovací větou (jsou zde navíc)..."

A to se ani nezmiňuji o gramatických chybách a překlepech kritizujících ;-). Na druhú stranu, i já v komentářích udělám standartně minimálně jednu chybu, aby sa neřeklo. Je fakt, že občas dělám korektury, ale přecejen si ještě neumím najít styl ve psaní uvozovacích vět. To je pravda. Na co však sú ti korektoři? A na co sú ty profily? Na co je slovo úvodem? A na co je slovo závěrem? Správný kritik nejdříve zhodnotí všechny aspekty, které mu hodnocení umožňují a srovná je dohromady. Toto je totiž konstruktivní kritika, kterou kritizovaný potřebuje. Kritika, která mu řekne, co dělá špatně, na čem má zapracovat, ale také, co nemusí měnit, protože se líbí a je zjaímavé. Správný kritik neodsuzuje podle prvního dojmu. Správný kritik si přečte celé dílo. Správný kritik přinutí kritizovaného nenásilně k tomu, aby se sám zlepšoval a nedělal stále stejné chyby a ty nové uměl opravit. To je podle ňa konstruktivní kritika.

A co vy? Jaké máte zkušenosti s kritikou ať už vlastní nebo jiných?Jakými jste kritiky vy?

S jakými chybami v kritice jste se setkali?