Už se Vám někdy stalo, že jste usli tak tvrdě, že jste se nemohli vůbec vzbudit? Zdála se vám už někdy noční můra, která se k vám vracela a vy máte doteď strach? Jste na správném místě. Dnes si povíme o tom, jak s tím bojovat.
Zvolila jsem tříbodový systém řešení dnešní otázky - Jak se sám probudit ze zlého snu?
Nejdříve si něco řekneme o snech, takový základ, který nám pomůže.
Pak vám povím svůj vlastní sen, ze kterého jsem se nemohla probudit a který byl zároveň noční můrou.
Následně prozradím vlastní účinnou taktiku, která má několik fází: CO, JAK, POSLOUCHAT, NĚVĚŘIT, ZNOVU, NAPADNOUT a VZBUDIT SE. Říkám ji Podvědomá sedmička.
Co nesmíme zapomenout o snech
Mozek nikdy nespí a to ani když tělo spí. Pořád v něm něco rachtá, pořád předává příkazy a reaguje na receptory, které mu předávají vjemy jak vnější, tak vnitřní. Už ale jede na minimální výkon a nevěnuje se tak moc např. logickému myšlení, nutnosti pohybu, trávení apod. Mezi ty vnější vjemy patří třeba pocit chladu, horka, průvan, zvuky v dálce, blikající lampa, projíždějící auto, ptácí zpívající časně z rána, člověk kouřící cigaretu pod oknem, vycházející slunce atd. Protože však smysly (zrak, sluch, čich, hmat, chuť) odpočívají a polevují, aby se zregenerovaly, mozek je tolik nebere v úvahu. Avšak mohou proklouznout do snu a projevit se v něm. Z jedné studie na jisté americké univerzitě (už si přesně nepamatuji kde) vyplynulo, že tělo testovaného dokázalo ve spánku vnímat houkající sanitku vzdálenou pět kilometrů od spícího člověka. A také jsem se dověděla z jiné studie, že zapnutá lampička u spícího dítěte způsobuje jeho krátkozrakost a může za určitých podmínek podporovat epilepsii.
Daleko důležitější vjemy, které se nejvíce promítnou ve snu, jsou ty pocházející z těla. Jsou to chemoreceptury, které např. kontrolují kvalitu okysličení krve, okyselení krve, receptory polohu těla a jeho částí vzhledem ke gravitaci, receptory v mozku (konkrétně v hypothalamu) jsou schopny zhruba (orientačně) odhadnout krátkou dobu a nebo dokážou vnímat delší časový úsek (např. jeden den), souvisí s cirkadiánními biorytmy.
Abych to srhnula, všechny tyto vjemy mozek registruje, ale už na ně příliš nereaguje, protože ve spánku nepracuje naplno. Tělo je ale velice chytré, umí nám tyto vjemy promítnout do snu. Co však pracuje na vyšší obrátky je podvědomí. Vědci tvrdí, že mozek dokážeme využívat jen na 20%. Zbytek bych klidně mohla pojmenovat jako podvědomí. My si totiž pamatujeme všechno, co jsme za celý život zažili, dělali, na co jsme mysleli a tak dále. Jen ale velmi malou část si vybavujeme, protože nervové dráhy jsou neustále přeplněny aktuálními a rutinními informacemi. Jinými slovy, co nepoužíváme a co racionálně určíme jako nepodstatné nebo nedůležité, na to si nevzpomínáme. Jsou stavy podobné spánku, ve kterých si však můžete na lecjaké zapomenuté informace vzpomenout. Říká se mu hypnóza. Je to stejně krátkodobý stav jako sen. Uvede-li vás někdo do hypnózy a už vás neprobudí, probudíte se po pár hodinách sami. Stejně jako ve snu.
Proč jsme si povídali o vjemech, povědomí a těch ostatních věcech? Abychom pochopili, že vše co se nám zdá, má spojitost s naším svědomím, s tím o čem přemýšlíme, na co myslíme, s čím jsme se ještě nevyrovnali (tzv. "nasazený brouk v hlavě"), čeho se vědomě i nevědomě obáváme, a co třeba nemůžeme překousnout a přenést přes srdce, jak se říká.
Charakteristika snu
Proto, abychom dokázali být pány svého snu, řekneme si další zajímavé věci. Nazvu je charakteristikou snu.
1. Ve snech spící neumírá
Už se vám někdy stalo, že jste ve snu zemřeli? Už jste někdy slyšeli, že se někomu zdálo, že zemřel? To je první charakteristika snu. Jak už bylo řečeno, sny jsou takové promítačky našeho svědomí, zážitků, obav, otázek, odpovědí. Pokud žijete, nemůže se vám zdát, že jste umřeli. Vemu si příklady z praxe: Ridiře se zdálo, že ji rozstříleli na cucky, ale ona pořád žila, protože viděla kolem sebe a dokonce zvedla zbraň a také někoho postřelila. Honzovi se zdálo, že padá do tmy, že se asi zabije, ale nikdy nedopadl na dno, protože se předtím probudil. Tetě Martě se zdálo, že jde do školy a když už přechází přes silnici, zastaví se, i když pořád šlape. Jde a jde, ale nikam nedochází, stojí na místě i když jde. A ve chvíli kdy jelo auto, ona zrychlila, ale pořád stála na místě. Auto už bylo skoro u ní, už jí mělo srazit, ale ona... Se probudila. Já jsem se topila v pohyblivém písku, ale hrozně dlouho. Než jsem se stačila utopit, probudila jsem se.
2. Nikdy nevíme, jak jsme se do snu dostali
Už jste se někdy dověděli, jak jste přišli na místo, ve kterém se odehrává váš sen? Ano, můžete vědět, že jste přijeli autem. Ale kde jste nasedali do toho auta? Může se stát, že jste vyšli ze záchodků a sedli si na židli u baru, ale jak jste se dostali na ty záchodky? Ve snu se naráz oběvíme a tak jako se naráz oběvíme, naráz se z něj dostaneme.
3. Ve snu můžeme dělat i neuskutečnitelné
Ale ne příliš. Může se nám zdát, že se líbáme s Johnnym Depem (on přece žije, stačí mu napsat a ukecat ho), můžeme řídit auto, i když jsme leví jak boty (autoškoly jsou od toho, aby nešiky naučily řídit), může se stát, že se potkáme s dávno zesnulým (skutečně neumřel, ale přežívá u nás v srdci - tedy spíš přesně řečeno v mozku). Ale pokud už se nám zdá příliš - probudíme se. S tím souvisí také jedna z fází moji taktiky Podvědomá sedmička (NEVĚŘ), o které si povíme v poslední části. Pokud se nám zdá o natolik neuvěřitelném, začneme pochybovat a probudíme se.
4. Relevantní čas
Ve snu můžete prožít celý svůj život, ale sen se vám zdá maximálně 15 minut. Déle opravdu ne. Sny se vám zdají v REM spánku a to v drtivé většině případů pár minut před úplným probuzením. Fáze spánku jsou tedy dvě, které se během spaní střídají - REM (angl. rapid eye movement) spánek a Non REM spánek (angl. non rapid eye movement). Jak už anglické zkratky napovídají, při REM spánku oční bulvy kmitají a přitom druhém ne. To je také důvod, proč se vám může zdát několik snů za jednu noc. Toto střídání REM a Non-REM spánku není po celou dobu spaní časově jednotvárné. Na začátku spaní jsou delší Non-REM spánky a postupem času se začínají zkracovat. V průběhu spaní se při přebíhání jednoho cyklu do druhého mimoděk pohybujeme končetinami nebo jinou částí těla a částečně budíme. Ke konci spánku už se fáze REM prodlužuje téměř až do probuzení. Tedy sny se nám zdají v průběhu spaní několikrát (vždy ve fázi REM), ale zpravidla ty poslední si zapamatujeme. Tímto se dá také vysvětlit i to, proč si ve snu nepamatujeme, jak jsme se tam dostali. Někteří lidé mají různé poruchy spánku - jedni špatně spí, jední u toho dělají nějaké pohyby nohou nebo rukou, někteří mluví ze spaní, někteří mají NOČNÍ MŮRY (běsy) a někteří (že, Kittanyo) jsou "náměsníční". Lidem s poruchami spánku se říká odborně parasomnici, náměsíční mají ještě zajímavější termín - somnabulici.
5.Ve snu neodcházíme se zesnulými
Nevíme přesně proč a hypotézy nemáme stále prověřené, ale víme, že spící člověk neodchází se zesnulým, který jej v tom snu navštíví. Ve snu se nám občas promítne vzpomínka na zesnulého, kterého jsme znali osobně nebo i jen z bulvárů. Podle pravidla č. 3 můžeme ve snu neuskutečnitelné. To znamená, že s Healthem Ledgerem klidně můžeme surfovat v bouřlivých vlnách, Michael Jackson nám klidně může zatančit na soukromé oslavě narozenin, ale nikdy s nimi neodejdeme pokud nám to nabídnou, že nás třeba odvezou k nim domů. Lákavá to nabídka a i kdybychom chtěli sebevíc, vždycky si najdeme sebehloupější výmluvu, proč zůstat. Někteří tvrdí, že pokud spící odejde na pozvání se zesnulým, už se nikdy neprobudí a zemře. Ovšem ti, kdož takto snili, odešli a zemřeli nám tuto hypotoézu už nikdy nepotvrdí. A tak je jen otázkou vkusu, zda tomu uvěřit či ne. Pravdou je, že nikdo ze spáčů si nevzpomíná, že by kdy s nějakým zesnulým ve snu odešli.
Popřemýšlejte o tom, co jste se dnes dověděli. V příštím díle tyto informace budeme využívat. Příště si totiž přečtete moji noční můru, která se mi dnes zdála, nemohla jsem se vzbudit, ale přece se mi to podařilo. Dočtete se totiž o technice, jak být pánem svého snu. Je příjemné nechat si zdát o tom, o čem chcete, ne?
Přesně tímto způsobem píšu Příběhy ze sna.
To jsou mi ale věci, co se na Tvém blogu všechno nedozvím :-)
OdpovědětVymazat