Tu sa mi z nosu spustila nudla a hned jsem si vzpomněla na Kubíčka. Tehdá na procházce jsme sa zastavili u plotu s ovečkami. Majitel byl velice prozíravý, a tak si místo sekačky od "bůhvíjakéfirmy" koupil biosekačky-ovečky.
Kubíček hleděl jak půl řitě z křoví, také tak bledě a nehnutě. Poprvé v životě neviděl ovečky jen na obrázku, ale rovnó ve skutečnosti. Celý vjem akurát kazil přiuhnavší sa mrak a začal pršet.
"Sú pěkné, co Kubí."
"Kam utíkají ty ovečky?"
"No, idú sa schovat, aby nezmokly."
"A póč?"
"Aby nezmokly."
"A... Poč?"
"No... Když zmoknú, tak smrdí."
Kubíček se zamyslí, přeruší kolotoč otázky A proč? a najednú ho něco trkne: "Ale ty ovečky smrděly aji předtím."
"Asi jim jejich majitel špatně uklidil chlívek."
"Asi."
"A nebo..." Chtěla jsem ho trošku rozesmát...
"A nebo?"
"A nebo si v chlívku naprděly do peřin a zapomněly vyvětrat." Však co by si teta z Kubíčka srandu neudělala, že? Kubíček sa žačal smát až mu z nosu vyběhla jedna nudla a z druhé strany druhá nudla. Načež si Kubíček pohotově utřel obě nudle do rukávu.
"No do rukávu si to ještě utři, ty čuně jedno! Na co máš kapesník?" Kubíček beze slova zvedl svú blonďatú hlavičku, lišácky sa usmál a dělá, že neví o čem je řeč: "Kapesník?"
"Kape-sník! Kape ti z nosu, tak proto kapesník. Tož, co uděláš když ti kape z nosu?" Už už jsem myslela, že se dovtípí, když na ňa vykulil ty modré očiska, zhluboka sa nadechl a...
"Uču si to... Doukávu." Politicky rozhodl.
"No jasně, do rukávu, však maminka má málo práce, když po tobě uklízí hračky, co? Ještě aby furt prala..." Poznamenám ironicky.
Ovšem Kubíček evidentně ještě nerozezná ironii od běžného konstatování faktu, a tak mi odpoví:
"No, šeče aby nešmrděly, ne?"
To už mu podávám kapesník na vysmrkání a dál debatu nerozebírám, ještě by se jeho panáček "zpovědník", kterému tak rád všechno líčí, divil.
Žádné komentáře:
Okomentovat