Trampoty poštovní doručovatelky

Život je změna, život je tisíc cest. Už tu byl nutriční poradce, veterinární asistent, prodavačka v hračkářství (móóc dobrá brigáda), plačica, bowlerka, saunérka, recepční, uklízečka, barmanka, pomocná sila v kuchyni, etiketovačka salámů na lince, chmelová brigáda, (telemarketing si ponechám jako samostatnú kapitolu) a teď pro změnu zkúšám poštovní doručovatelku.


Přiznám sa, že každý den vstávat o půl paté sa mi nikdy nechce, ale dělám to pro těch pár papírových šlupek a hlavně pro kondičku. Vždyť každé ráno nachodím přes 8km. A už po deseti dnech jsem v pase zhubla o 10cm, na stehnech o tři a lýtkách dva.

Jeden den jsem zavolala do depa, druhý den ňa školili (procházeli jsme si ulice a schránky) a třetí den jsme to šla ouplně sama. To dostanete seznam ulic, pokyny pro doručování (ono zastrčit tiskovinu do schránek nejni jen tak, viz níže), tipy na zkratky a pak už si jen každé ráno vyzvednúť předplacený tisk a vydat sa do boje s tmou, úzkými schránkami, zastrčenými a anonymními baráky, temnými uličkami a hrůzostrašnými polňačkami. Nakonec sa ještě honíte se šalinú, abyste byli co nejdříve doma a mohli si jít na zbylé tři hoďky lehnúť.

Přiznám sa, že když idu ráno, a to je tma větší jak v černochově řiti, tou polňačkou, kde idu obklopená stromy korytem jak někde na porážku, slepá a unavená, tak mám staženú řiť a tep na 140. V ruce svírám šutr, kdyby náhodú, tak ať toho chytráka bolí aspoň palica, ale jinak... Asi si pořídím boken, tím ho snad utluču. Dokonce jsem si složila i báseň, ale ještě ji zde nezveřejním. Některé schránky sú bezvadné, tam stačí srulovat noviny a rychle pádit, jiné su široké, tak to možu hodit na plocho bez ohýbání. Jedna paní si naordinovala, že jí to mám házet do ďúry. Tedy do ďúry ve schodech, páč nemá schránku. Ono sa to tam musí vložit tím sehnutým napřed, víte? Jinak to stojí nervy a čas.

Každý den v určité ulici narážím na černú kočku, co je pokaždé na stejném místě. Na centimetr přesně. Zkoulená do klubíčka a při přiblížení hrozně syčí. "Ty jsi pěkně jedovatá kočka." Prohlásím a obejdu jí velkým obloukem. Vypadá jako vzteklá. Teprve po čtrnácti dnech jsem zjistila, že je jen nemocná. Viděla jsem ji totiž se pohnout. Na silnici stál muž se sáčkem v ruce a jedovatá kočka se rázem proměnila v normální kočku. Třela sa mu o nohu a čekala na pamlsek. Jen co dostala, nechala sa naposled pohladit a hned se šla zastrčit zpět na to stejné místo. Aha, takže jen nemocná, asi plíce, nebo astma. Nevím. Od tej doby ji každý den slušně pozdravím a neobcházím ji oblúkem. Sem tam ji něco též přinesu a kočka vždycky ožije jako mávnutím proutku. Ale cože je pořád na tom jednom a samé místě?

Tato část je speciálně věnována Autobusákovi.
Každé ráno sa pozdravím se šalináři (Brňáci jim říkajú papouškáři, páč oni sa tak srandovně drží takého bidélka, známe, ne?) a pak sa nechám odvézt busem až na konečnú stanicu, kde jsem měla končit, ale protože sa mi nechtělo vylézat ten zasraný krpál, tak tu chodím opačně. Oni už ňa tam znají. Před poštú sa dycky míjím s jedním tramvajákem, teď už si na dálku pravidelně kýveme na pozdrav. On totiž jezdí před šalinú a já k němu nikdy nenastúpim. Vždycky si gestikulujem a ksichtíme, to víte, na dálku by ňa neslyšel. Já mu ukážu, že s ním nejedu, že čekám na čtyřku, on mi prolomí rukama, že je to škoda, já na něj pokrčím rameny, že ňa to mrzí, on zas na ňa mrkne a pak se rozjede.
Jó, to jednú jsem naskočila na blbý bus. Místo toho, abych sa svezla o jednu zastávku, tak ňa to vyvezlo z Brna. No uvažovala jsem že na autobusáka hóknu ať ňa vyloží na křižovatce, no ale protože su slušně vychovaná (se řidičem za jízdy nemuvit!) a protože ještě tak trochu chrápu, tak jsem si nebékla no. A odvezl ňa ááááž do Bílovic. Tam jsme si vystúpila, kecla v tej zimě a tmě na bobek ke značce a čekala až pojede zpátky. Načež mi vyložil, že hned poznal, že jsme si spletla bus, páč ňa viděl vždycky naskakovat ke kolegovi a že jsem mu měla řéct, že by ňa u tej křižovatky fakt vyhodil. No já byla tak vymáznutá, že jsem ještě vyskočila o zastávku dřív. Chudák autobusák, na ňa nechápavě hleděl a volal: "Slečnóóóó, vždyť já jedu do centra, kam zase letíte?"

To, co roznáším, je předplatné jedneho nejmenovaného deníku, většinú si to předplácí důchodci. Ty páteční sa nepočítajú, páč je tam TV program, to si myslim, že za ty prachy stojí. Představte si, že někteří dokonce nemožú dospat a hož hož vyhlížajú z oken za záclonkama, maskovaný policista hadra. To sa vždy pousměju, hodím tisk do schránky a valím dál. Jedneho krásného tmavého rána si na ňa počkala babizna u schránky. Pozdravila jsem ona ani nezabučela, hodila jsem jí do schránky to, co si předplatila a hned po zaklapnutí západky na ňa spustila:

"No, co to jako má znamenat, to si jako děláš prdel, ne?"
"Dobrý den."
"Možeš mi vysvětlit, co to tu jako hážeš?"
"DOBRÝÝÝÝÝ DEN!!!!" Připomněla jsem paní slušné vychování.
"No dobrý. Neumíš číst, nebo co?"
"Milá pani, my jsme spolu husy nepásly, proto mi netykejte." Babizna svraštila ještě víc svraštěné obočí a říká:
"To jako neumíte číst, jsem se ptala? Co je tady napsáno?" ("Nevhazujte reklamy!", pozn. red.)
"Paní, já nevím, kam jste chodila do měšťanky, ale evidentně byste si měla zopakovat český jazyk. Doporučuji Výkladový slovník českého jazyka, dobrá věc."
"Nejseš tak trochu drzá?" Vyjekla toxobába.
"Ještě jednú opakuji, milá pani, husy jsme spolu nepásly. A když už jsme u toho čtení, umíte číst vy?"
Tu jsem ji před obličej zamávala listinami předplatitelů, zabodla prstem na její jméno a adresu a povídám:
"Jste to vy? Jste. Je to číslo popisné vašeho domu? Je. To, že nechcete ve schránce reklamy, ňa nezajímá. Já roznáším předplacený tisk za který osobně zodpovídám. Když nechcete, tak si nepředplácejte. Přeji vám pěkný den."
Nevím, jestli bábrle dostala infarkt, nebo tak dlúho polykala, ale evidentně po mně nic nehodila, tak jsem se ani neohlížela a roznášela dál.


Jo to jiná bábinka, to zase bylo jiné kafe. Ta též stála u vchodu a číhala na ňa. Ale měla pro ňa špeciální prosbu:
"Dobrý den, prosímvás, byla byste tak hodná, a házela mi to tam tak daleko jako včera? Já pak nemusím chodit tak daleko po schodech. Vy jste mi to včera hodila až táhle ke schodům, já jsem to sebrala a nemusela jsem se ani přezouvat z bačkor."
"No jó, milá paní. A víte, že když to chcete mít s rozběhem, tak sa za to připlácí?"
Byla to hodná bábina, tak jsme sa spolu smály aj děda vykúkl z okna a též sa chlámal až mu málem umělé zuby vypadly na dlažbu.

Tož asik tak. Jo a jestli sa jedneho krásného dňa neozvu, tak ňa na tej polnačce někdo zavraždil a schoval pod těma novinama, co jich mám plnú kabelu. Tak kdyžtak pošlete pátračku do Obřan. Psi nejspíš nebudú co platní, asi ňa aj sežere. Možná si pak utře hubu těma novinama, tak kdyžtak aj odborníky přes daktyloskopii, jó?
Jo a když to bude tak nějak v prosincu, tak mi tam umrzla prdel, to raději pošlete hasiče s těžkú technikú.