Léčení rány (všeobecné zásady a první ošetření rány)

Prvotní ošetření rány

·         Hemostáze (zastavení krvácení): chirurgicky, fyzikálně, medikamentózně

·         Léčení rány: chirurgicky, medikamentózně, fyzikálně, biologicky

Podrobné informace ve skriptech (praktické cv. č. 8)

Definitivní chirurgické ošetření rány

Incize

Incize je obecně řečeno rozšíření, rozevření rány. Provádí se, když jsou v ráně přítomny tzv. „kapsy“. Účelem incize je zabezpečit odtok ranného sekretu a hnisu a prevenci před jejich nahromadění v kapse. Jak to schematicky vypadá, jsem se pokusila nakreslit níže.

Excize

Excizí se rozumí vyříznutí různých kousků tkáně ať už z důvodu nekrotizace (úplná excize) nebo přebytečnosti tkáně, tedy tkáně, kterou nebudeme přišívat (částečná excize). Úplnou (jinak totální) excizi volíme tehdy, pokud předpokládáme, že by se rána mohla zhojit per primam a není příliš komplikovaná nebo veliká, tehdy odřízneme stávající okraje, stěny a dno rány úplně.

Drenážování

Drény se do rány zavádí za účelem odtoku tekutiny (ranného sekretu, hnisu, krve…) a k zabránění předčasného zhojení okraje rány předtím, než dojde k vyplnění rány granulační tkání. Podle způsobu odběru tekutiny drény dělíme na:

Aktivní podtlakové drény mají schopnost sekret z rány aktivně nasát nebo odvádět. Je většinou plastový s otvory s podtlakovou nádobkou na konci. Může měřit i množství odvedené tekutiny. Opět si můžete prohlédnout můj úžasný schematický a geniálně jednoduchý obrázek:

Pasivní  drény naopak aktivní schopnost nasát nebo odvádět sekret z rány nemají a sekret stéká po jeho hladkém povrchu samovolně. Jsou to jakékoli plastové trubičky, hadičky, různě tlusté s různě velkými otvory (např. spádové/vzlínavé drény, Penrose drén, gáza)

Drény mohou být zavedeny trvale (např. ve žlučových cestách), ale většinou se zavádějí jen dočasně. Dočasné drény se vyměňují zhruba po dvou až třech dnech, kdy postupujeme asepticky a tak, abychom nenarušili růst nové granulační tkáně.

Medikamentózní ošetření rány

Medikamenty k léčbě rány volíme zejména podle pacienta, stavu a stáří rány. Můžeme zvolit buď místní (přímo do rány), to jsou různé zásypy, masti, roztoky, spreje, nebo celkovou aplikaci (enterálně nebo parenterálně). Teď se podíváme na medikamentózní léčení rány v různých fázích:

1. fáze – hydratační

 – Ranná antiseptika: 3% H2O2, 1% Betadine, 1-10% kalium per manganicum (KMnO4, manganistan draselný), 1% roztok Rivanolu, Chlumského roztok, Únnův roztok, …

- Antibiotika: (hlavně zásypy) aureozásyp, Sulfopen, framikoinový zásyp, (na výplachy rány) antibiotika rozpustná ve vodě (např. penicilin, streptomycin), nebo infiltrační napíchnutí rány antibiotiky

Při této fázi hojení NEPOUŽÍVÁME antibiotika ani antiseptika ve formě mastí a gelů, protože zabraňují odtoku ranného sekretu a hnisu.

2. fáze – rehydratační

- Ranná antiseptika ve formě mastí: rivanolová mast, 5% lihový roztok propolisu

- Granulantia: peruánský balzám, Bilrotova mast, Alaptit, Vulketangel (podporují tvorbu granulační tkáně)

- Antibiotika: framikoinová mast, 10% tetracyklinová mast, ..

- při této fázi hojení NEPOUŽÍVÁME medikamenty v tekuté formě, rána by mohla začít opět mokvat.

3. fáze – epitelizace

Zde používáme např. Dermoazulen, Pelidolovou mast, tedy léky, které zvláčňují jizvy.

Fyzikální metody léčby

Jsou to metody doplňkové, kdy využíváme v první fázi hojení obyčejné slunce, protože má baktericidní účinky a používáme zdroje UV a IF světlo v druhé fázi hojení rány, protože způsobují prohřátí tkáně a tím lepší prokrvení.

Biologické metody léčení rány

Účelem tohoto typu léčení je zvýšení obranyschopnosti organismu a vytvoření nepřirozených podmínek pro rozmnožování zárodků ranné infekce. Teď se nebudu zabývat léčení pomocí pijavic, ale podíváme se na méně pro laiky známé způsoby:

·         Profilaxe proti tetanu: můžeme volit aktivní imunizaci (použití vakciny proti tetanu) nebo pasivní imunizaci (použití séra proti tetanu), která chrání 2-3 týdny. Nejčastěji se využívá u koní jendou za 2-4 roky, malých přežvýkavců a někdy i u psů. Jen si vzpomeňte na perličku pana profesora Tichého o tom kastrovaném kůzleti!

·         Autohemoterapie (nespecifická popudová terapie) – provádí se tak, že zvířeti odebereme krev ze žíly a aplikujeme ji zpět intramuskulárně (nejčastěji do musculus gluteus, tedy do zadku laicky řečeno)

·         Heterohemoterapie – funguje na úplně stejném principu jako autohemoterapie, ale s tím, že intramuskulárně aplikovaná krev je odebrána jinému druhu zvířete. Dávkování se liší u malých zvířat (5-20ml) a u velkých zvířat (100-200ml)