O mušličkách
Chodí k nám celkem často nakupovat jedna milá Holanďanka. Tu ženskou jsem si celkem oblíbila. Je to sice cizinka, ale má moc hezkú češtinu a je jí dobře rozumět. Akorát já na ni musím mluvit trošku pomaleji, páč jak mi ta huba jede, tak ona to prostě nestíhá. Je to asi stejná situace, jako když na vás mluví Francouz. Musím podotknúť, že při výkonu práce sa snažím mluvit co nejspisovněji a co nejčeštěji (samozřejmě bez teho debilního čecháčského přízvuku). Nejenže milá paní Holanďanka, ale mluví obstojně česky a je jí hlavně rozumět. To o některých českých zákaznících to napsat nejde.
"Dobrý den, máte mušličky?"
"Co to je?" Ptám sa staré paní.
Paní ukáže v dlani docela obyčejné kolečko, zakrouží prstem:
"Takové mušličky. Máte?"
"No to jste mi teda pomohla. A copak to je? Sušené masenko? Mořské plody? Čokoládová mušla?"
"Ne, to je taková mušlička. Máte?" A znovu krouží prstem v dlani.
"Ne nemáme. Ale máme tady sušené masenko, tohle je jehněčí, tohle králík, tady jsou ty mořské plody, jsou tam aj mušličky, tady jsou čokoládičky pro pejsky."
"Ale já sháním ty mušličky. Já je nikde nemůžu najít."
"No, nikde jsem ty vaše mušličky nenašla, ale jak říkám máme..."
Asi štvrt hodiny jsem ji ukazovala, co máme místo mušliček. Paní zavrtěla poněkolikáté hlavou a odešla se slovy, že si to koupí jinde. Jinde to evidentně nemají, protože už u nás byla čtyřikrát a čtyřikrát sa opakovala ta samá debata. Myslím, že paní už ani sama neví kde byla a co chce.
Jak jsem naháněla syčáky sýráky
Také k nám chodí paní Petrželková. Získala si mě tím, že od nás chtěla zlatého křečka, ale samici. My jsme ji neměli, tak jsem jí slíbila, že až přivezou nová zvířata, že jí tam nějakú vyberu. Když on je Korálek hrozně smutný. Umřela mu Karolínka, tak mu musí koupit novou. Prostě stará babička, která měla tak spadlá oční víčka, že přes ně nemohla vidět ani metr před sebe. Jenže pokaždé když přijely zvířata, tak sa na paní Petrželkovou zapomnělo. Ta k nám poctivě chodila týden co týden, až jsme si na ní vzpomněli. Sem tam si koupila poměrně drahé krmivo přímo pro zlaté křečky, zato kvalitní a koncentrované. Ale bábi je pěkně vyčůraná.Prý aby nebylo Korálkovi smutno. Prdlajz! Chtěla to množit a prodávat. Za měsíc přišla, že je Karolinka těhotná, že si staví už i hnízdo a že až bude mít mladé, jestli je nám sem může dát. Zrovna jsme jich měli míň a když má ty malé, tak je dáme k našim prckům. Jenže paní přišla, donesla čtyři smradlavé zlaťáky, prskali jak uražená elektrika a byli tlustí a přerostlí. A hlavně staří! Žádná mláďata. No, ale když jsem jí to slíbila, si říkám, stará paní, tak jí je vykoupím. Oj já pipka pitomá a důvěřivá! Jeden byl pokúsaný, teho jsem si všimla. To byla ta samica. Protože sa jí to hezky hojilo, tak jsem nad tím mávla rukou. Roztoče neměli. A ten jeden asi nemá svrab na uších, jen sa dohryzali. Tak jsem je tam prdla. Ale už jsem si trubka, a to ani Kája, nevšimla, že ten jeden nemá přední nohu! Přišla na to Klára a já sa zatyděla. Veterinární sestra a nepozná, že nemá křeček nohu. Holt takého křečka nemožem prodávat, tak bude mít hroznýš malou jednohubku. I Paní Petrželková, co má tak spadlá oční víčka, že nemůže pomalu vidět ani na metr před sebe, si teho prostě nevšimla.
Jenže ona přišla znovu, že si jde koupit krmivo, protože Karolínka už má zase mladé a že jestli jí je můžem zase vykoupit. Jakto, že má Karolínka po třech týdnech zase mladé? Vymluvila jsem sa, že pořád ještě máme, že asi ne. Z těch jejich čtyřech hajzlíků prskavých tam zbyli enem dva. Jedneho jsme zkrmili Agátě, druhý hajzl mňa kúsnul na fest do prstu, když jsem jej prodávala jednemu pánovi (a to jsem mu říkala, ať si vezme ty malé a hezké). No, pěkně jsem sa ztrapnila. Lovila jsem hajzlíky v rukavicích a asi pět minut jsem je nemohla všechny pochytat. Ukázal si na samičku od paní Petrželkové. Jenže tu už dávno nabouchal jeden z jejích sourozenců a ta teď byla protivná. Pán se tedy dověděl, že křečice je březí, tak si ukázal na teho samečka, co měl prokousnuté kolečko na zádech. Teho sa mi nepodařilo chytnout a navíc nejvíc prskal. Naháněla jsem tedy teho, co napářil tu samičku a co měl ten svrab. Řekla jsem pánovi, že ty uši opravdu nevypadají dobře, že sa musí vyléčit (kurňa, že on je to fakt ten svrab!), že mu dám raději ty malé. Jenže holt pánovi se líbili ti od paní Petrželkové. Bohužel.
Třešničku na dortu si syčák zahryznul na pultě, když jsem mu z dobré vůle chtěla přidat do krabičky trochu granulí. Jednak aby sa trochu uklidnil a zabavil a druhak, aby vzteky nerozhryzal krabičku a pánovi nezdrhnul. Stejně jako té chudince holčičce, když jsem jí ještě v Zoolandu prodávala samici sýráka. Jenže tej holčičce vzteky tu krabičku rozkousala ještě v autobuse a holčička ani nevěděla, na které zastávce jí utekla.
Když jsem otevřela víčko krabičky, chytil sa sýrák Petrželák příležitosti, vylezl z krabičky a pobíhal po pultě. Naháněla jsem ho krabičkou, ale ono sa mu zpátky nechtělo. Nakonec jsem ho usměrnila rukou. Zahryznul sa mi do ukazováčku, já ucukla a on letěl dobrých dvacet čísel po pultě. Krve jak z nacucaného komára, teklo to všude. Zasvinila jsem pult, podlahu, křečka... Na dodáku sú hned na prnví stránce dvě velké rudé a rozprcklé kaňky. Orel bude mít radost. A na samotný závěr mňa ztrapnila nechtěně Kája (ta která náhodou prodala samici morčete těsně před porodem a ještě řekla zákazníkům, že je to samec), když lehce jako mávnutím pírka navedla křečka do krabičky. Bez rukavice. Jo, ta děvčica mňa sem tam fakt překvapí. Dneska mi dokonce radila, jak poznat samičky od pancéřníčků a předtím, jaké ryby jak kladou vajíčka. Že rasbory kladou vajíčka na spodní stranu listů, že pancéřníčci na kameny, diskuzové do kuželů, a že ta vajíčka, co sú na nalepená na skle sú plesnivá a nic z nich nebude. Budou zřejmě neoplozená.
To já ne, to ten chlap
Nevím, co jsem to všechno do sebe nafurtovala, že jsem dva dny nesnesitelně prděla. Ale byly to řachy, to vám povím. Samotnú mňa to udivilo a poměrně vystrašilo. A vždycky to byl taký rachot a hned za ním ohromné kantáre. A to prosím já, pověstná tichými decentními prdy. Nejhorší to bylo, když sa do prodejny zrovna nahromadili zákazníci. To jsem si pomalu musela přidržovat i pozadí. A znáte to, když si někdo usere, tak dělá všechno proto, aby si nikdo nemyslel, že ten smrad vyprodukoval zrovna on. Někdy si chodím po prodejně od někud nikam a jen tak prohazuji: "Ty jo, co to tu tak smrdí?" Někdy sa zadařila tichá smrt, to jsem nasadila tempo a zdejchla sa dřív, než si někdo mohl myslet, že je to ode mě.
Šla jsem si tak nakúpit do Alberta a zrovna mezi regálama sa mi stahovala řiť. Zrovna prochází jedna slušně vypadající paní a za mnú si to tlačí jeden týpek s vozíkem. Schválně tedy zastavím a něco študuju v regálu, když v tom sa to stalo. Týpek mezitím akorát projel. Lepší načasování to být nemohlo. Dotčeně jsem sa podívala po týpkovi, pak na tu dotyčnú načančanú paní s výrazně povytaženým obočím. Zakrútila jsem hlavú, a když sa paninka pohoršeně ohlédla po chlapíkovi a taktéž zakrútila hlavú, bylo veškeré podezření zažehnáno. Chlapík sa otočil, aby zjistil, která z dam to byla, načež jsem zopakoovala svoje gesto a do čtveřice zakroutil hlavou on.
Reaguju na komentář dole, páč jaksik nemůžu vkládat komentáře do svého vlastního blogu /nevím proč).
Samozřejmě, psi "mrzáci" - hlavně výsledek špatného šlechtění a nevyrovnaným nakrýváním, což sú různé předkusy, podkusy, problémy se srdcem, ledvinami apod. Někdy jde prostě čistě o vychcanost psa a tedy selhání chovatele v jeho hlavní funkci - tedy chovatelství. Co sa týče zdravotních problémů vyplývajících ze stáří psa, to je také věc. A ano, někdy prostě musí nastat. Ale proboha s TRAVIČKOU? Už vidím lidi, jak si splachují to hovno z tej umělé travičky do svého sprchového koutu nebo vany. Tady je důležité to slovo s TRAVIČKOU.
Co sa týče krmiva, tak spíš zkuste jehněčí Robur (švédské krmivo) a nebo Brit care (české krmivo), Upozorňuju, že z teho nemám žádné provize, je to čistě o kvalitě a odzkoušení. Eukanuba stejně jako Royal Canin podlehla marketingu a dneska za tu cenu to krmivo nestojí, i když je stoprocentně lepší než nějaký hypermarketový sráč s 96% obilovin a jakejchsi pofidérních "jakožemasových" produktů.
Co sa týče těch "sraček", které mají údajně způsobovat úmrtí psa. Může to být kachna (konkurenční boj) a může to být i pravda. Vždy je to ale chybou člověka, může to být třeba jen vadná určitá šarže. Je milé, jak sa lidé snaží dívat sa "do krmiv", ale že na své mazlíčky plácají všelijaké přípravky (např. šampony s obsahem parabenů, u kterých dosud nemáme věděcky zjištěno a potvrzeno, co všechno mou mít za účinky ani na člověku ani na psech, ...).
Pořád platí, že 80% z toho, co sa psům děje nenormálního a špatného, způsobuje člověk sám (ať už svou blbostí nebo nedopatřením), pouze 10% je podle mě čistá náhoda a za 10% může čistá genetika (kterou ovšem v jistém směru může člověk posouvat).
PS: Prosím nic osobně, jen se snažím rozvinout diskuzi ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat