Kittynka bojuje...

... za svoje zdraví, sexappeal a sebevědomí (teho mám naštěstí ještě dost).

Nadváha, či obezita sú dnešním běžným chlebem. Za svých zlatých let na základce a na střední jsem měla výstavní postavičku (i s malou výškou). Tehdy to byla atletika každý týden, každý víkend orienťák, sem tam nějaký ten přespolák, hafo turnajů ve vybíjené a později ve volejbalu. Na střední volejbal i dvakrát týdně dvě hodinky a sem tam nějaká ta lehká atletika. Prsa narostla sice až na střední, ale i tak pěkná pevná postava tak akundrát.

Dnes takřka těhotenský pupek, boky jak hospodářovic vrata od stodoly a prdel jak štýrský valach, krčisko jak od hrocha a prsa F ("Fuj, to jsem se lekl!"). A dost. Prostě a jednoduše. Třeba to někoho namotivuje.

Jak k temu tak běžný člověk příjde?

a) Nedostatek peněz. 
Co si budeme povídat, většina studentů z běžných spodních vrstev prostě nemá na kvalitní a dobré jídlo. Takže povinná tři internátní jídla (někdy jen dvě, když sa potřebovalo na něco ušetřit), hafo kokynek a tuny cukru z domu, aby sa nemuselo utrácet. Svačina neexistuje. Nebyla jsem zrovna typ, co chodil denně či týdně do hospody, ale když už sa tam zašlo, minimálně kilčo tam padlo.

b) Čas využitý na  přednější věci než jídlo.
Jo, to když bylo pasování prvňáků, nával písemek, nějaká ta randata nebo zkoušení nebo prostě čas na zevlení. Pak nebyl čas si nachystat a spořádat svačinku. Na výšce a kór na veterině prostě nebyl čas pomalu ani oběhnout všechny důležité přednášky (ty nedůležité samozřejmě nepočítám), natož na jídlo (párek v rohlíku nebo tousty to dycky jistily).

c) Rychlý metabolismus. 
Školáci a studenti, těm sa to tráví. Ale jakmile člověk dospěje, meťák sa mu zpomalí závratným tempem, ale žere sa dál stylem "co vidím, to zbodnu".

d) Absolutní neznalost stravování a tvorby jídelníčku.
Jistě, babičky to neřešily, maminky to nevěděly, od koho sa to naučit? Jedině sa spálit a začít sa trochu zajímjat.

A co teď s tím?

Fajn, nabrali jsme, ztloustli jsme, sežrali jsme za život spoustu špatností a teď buď máme zaděláno a nebo už máme poděláno na zdravotních problémech a nadváze. Jak z teho ven?

a) Za každou cenu nezačít ani nepokračovat v jakékoli dietě.

Jakákoli DIETA je to nejhoší zlo. Jakákoli dieta, která vám říká, že nesmíte jíst to, nebo ono, že musíte jíst jen to, nebo toto, je HOVADINA. Vzpomněla jsem si na naši milou MVDr. Drahušku Sklenářovú, co nám říkala v Hygieně: "Jezte střídmě, z bohatě prostřeného stolu." Kdo toto bude umět, má na celý život vyhráno. Nezakazovat, ale vhodně kombinovat.

Nepočítáme celiaky, diabetiky, alergiky. Ti bohužel musí něco omezit, vypustit a zaplácnout to jiným.

b) Paradoxně začít jíst.

Bude to bolet, bude to srát, ale musí sa jíst 6x denně ve stanovených časech a dávkách. Neexistuje, aby člověk snědl za den jediné teplé jídlo večer po skončení pracovní doby a přes den hladověl. Věřte, nevěřte, pak máte chuť na čokoládu, za pět vteřin na brambůrky a do teho byste si dali ještě něco. Spráskáte za deset minut 4000kJ a životospráva s postavou jdou do prdele.

c) Zajímat sa o to, co jím, v jakém množství a kdy.

Tedy, vyměnit "šmakulády" (to vymyslel Roman Vaněk a mňa sa to líbí, to fakt není žádný přechytralý idiot) a jiné levné sračky za kvalitní. Naučit se rozpoznat kvalitní a dobrou surovinu a potravinu od sračky.Tedy nekupovat šunkové nářezy, eurošunky, ale začít si vybírat z těch nejvyšší jakosti, zařadit klidně i krůtí a kuřecí, ale kvalitní. Vyměnit rohlíky a kmínový pšeničný chleba aspoň za ty vícezrné, fajnšmekři už jsou na grahamových, celozrnných. Vyměnit těstovinovou hmotu za opravdové těstoviny. Vyhodit z okna oplatky, tatranky, čokoládové tyčinky, nakoupit zeleninu a ovoce. Nakoupit cottage a nízkotučné tvarohy. Proč? Protože 90% lidí s nadváhou má nedostatek bílkovin, takže preventivně nakupovat potraviny a suroviny s velkým množstvím bílkovin a vhodně je kombinovat s ostatními, abychom naplnili svoji denní potřebu.

Vzít papír a tužku do ruky a napsat si poctivě, co všechno sežeru za týden den po dni. Těm chytřejším už jen toto bohatě stačí.

Koupit si kuchyňskú váhu a začít si vážit porce. I těm méně chytrým už to dojde. Časem ji přestanete používat, odhadnete to s přehledem.

Už jen tím, že si zvyknete jíst 6x denně po malých porcích, ve správně sestaveném jídelníčku a ve správnou dobu, přestanete úplně nabírat a začnete pomalinku hubnout. A co víc, přestanete mít nucený hlad a chutě na jídlo. Žaludek sa vám naprogramuje na pravidelnou stravu, tělo si přestane ukládat zásoby. Žaludek sa vám teď bude sám od sebe ozývat jak švýcarské hodinky o to, abyste mu dali jídlo. Třeba když se zpozdíte na svačinu, s obědem. Tyto signály jsou naprosto fyziologické a tělo tak reaguje normálně. Proto když se správně papá, žaludek si pak v deset neřekne, že něco chce, protože si řekl v sedm, jako každý den.

d) Prostě pít a dobře spát.

Můj táta není nijaký odborník. Ale jedno moudro sa mu musí nechat. "Spánek a tekutiny si nejde nadělat do zádoby." Pijte a spěte tak jak máte. Když zapomenete nebo to ošulíte, tělo vám to vrátí jak bumerangem. Co k tomu dodat. 2/3 tekutin byste měli vypít přes den do druhé svačiny nebo první večeře. Ten zbyteček dohnat klidně později.

e) Hýbat se.
Bohužel nízkoenergetická činnost, která se dělá dlouhodobě pravidelně (jako je třeba chůze pěšky do práce, celodenní chození v práci) se k hubnutí nepočítá. Tělo si na tuto fyzickou aktivitu navyklo a tudíž při ní nereaguje hubnutím. Takže zbývá jen dělat něco navíc. Kdo to vydrží pravidelně aspoň čtvrt roku, má vyhráno. Nejde o to kolik, ale kolikrát!

Nejdůležitější ovšem je ZAČÍT a dát si rozumný CÍL za rozumnou DOBU.

Můj konkrétní upgrade životního stylu

A tak jsem se do teho obula.

1. Snažím se dodržet pitný režim. Můj osobní problém je v tom, že moje tělo už nevydává pocit žízně a já kolikrát nevypiju za den nic nebo jen sklenku něčeho tekutého. Razantním řešením je mít neustále na očích petku s čímkoli, co jsem schopna vypít.
2. Jíst víc jíst než dvakrát denně.
3. Vybírat kvalitní potraviny
4. Omezit přežírání sladkým a brambůrkami, hlavně večer.
5. Kvalitněji spát a zároveň nespat víc jak osm hodin. Dřív jsem měla dny, kdy jsem naspala i dvanáct hodin a za celý zbytek dne jsem byla unavená.
6. Zmenšit příliš velké porce jídel.
7. Nastartovat rychlejší metabolismus. Začít běhat.

První úspěchy

1. Už vypiju každý den v práci minimálně 1,5 l tekutin. Minimálně půllitr dorazím doma.

2. Úplně jsem vypustila energeťáky a sladké limonády. Nahradila jsem je čistou vodovodní vodou. Čaj si stále sladím cukrem nebo medem. Občas si v práci místo vody dám Nativu ("zelený čaj").

3. Vybírám hlavně české potraviny a potraviny bez umělých barviv, sladidel a konzervantů. Plnotučná hořtica je plnotučná hořtica, nicméně dneska už bez umělých konzervantů a barviv. Žádný benzoát sodný. Místo srajda kečupu kde je nulaprd rajčat zaujal kečup Kand nebo Otma. Místo šunkového nářezu už si dávám buď kvalitní vepřovou šunku nebo kuřecí či krůtí.

4. Vypomohla jsem si neinvazivní liposukcí radiofrekvenční metodou a lymfodrenáží (5+5). Po první aplikaci jsem zhubla v pase o 4cm, po druhém další 4cm. Pro výraznější účinky musím pít aspoň 3 litry denně.

5. Pořídila jsem si na nohy pracovní ortopedické botky, aby sa mi nebortila klenba dlouhým stáním v práci.

6. Nákup správné velikosti podprsenky, už se nehrbím.

7. Jím 5x - 6x denně. Ráno si dám doma snídani, v práci svačinu, pak oběd, druhou svačinu, večeři a někdy i druhou večeři. Začínám si postupně vyvařovat obědy sama, dřív jsem chodila jen do rychlé vývařovny k Řekovi.

8. Koupila jsem váhu, teď už si nedávám větší porce než je zdrávo.

9. Loni jsem byli se svým druhem dvakrát běhat. I když nejsem za posledních 5 let zvyklá běhat, přesto uběhnu čtyři kilometry bez přestávky a mám na víc. Teď mám nové kalhoty na běhání, uvidíme, jaká z teho bude radost. Počkáme ale ještě na sluníčko a na teplíčko.

10. Dobře spím, maska přes oči to jistí. A když Slováci od vedle dělajú bordel o půl druhé ráno, se špuntama su v klidu. Usínám krátce a vstávám maximálně po osmi a půl hodinách spánku.

11. Večer, když příjdu z práce, už sa necpu čokoládou, brambůrky ani jinými blbostmi. Přes den jsem se najedla, teď nemám chuť. A když mňa to náhodou chytne, umím odolat.

12. Čtyřikrát za měsíc jdu do práce pěšky, místo abych se svezla autobusem.

První výsledky

• V pase a přes břicho jsem zhubla za jeden měsíc 9cm.
• Váha ukazuje za dva týdny téměř o 2% tuku míň a o jedno procento více aktivní svalové hmoty. Na kila to dělá mínus dvě.
• Přes den už nemám hlad. Večer už tolik nemívám chutě na sladké nebo na slané.
• Už mi nedělá problém pít samotnou vodu.

 Na čem ještě musím zapracovat

1. Zkusím ještě víc omezit sladké, aspoň na dvakrát týdně.
2. Začnu běhat. Uběhnu 6 km na jeden zátah bez přestávky.
3. Budu běhat pravidelně aspoň jednou za týden.
4. Zvyknu si na vodu úplně a vynechám všechny slazené nápoje. Čaj přestanu sladit cukrem, stačí enem medem.
5. Budu muset cvičit zpevňovací cviky.
6. Chci kolo, abych mohla pravidelně jezdit do práce a z práce. (Ušetřím za autobus :-D)
7. Vydržím...

Čeho sa asi nikdy nevzdám úplně

1. Čokolády a zmrzliny. 

2. Slazeného čaje, aspoň medem.

3. Japonské směsi

4. Pizzy

Druhé výsledky 9. 6. 2013

1. Polevila jsem, ale držím se.

2. Uběhnu 8km za jednu hodinu bez přestávky.

3. Piju enem vodu. Čaj sladím jen medem. Omezila jsem pití džusů, ale nemusím je vynechat úplně.

Moc teho není, ale poslední dobou jsme byla přetažená z práce. Já už chcu to sluníčko!!!