Nesnáším cigány...

Přiznávám, že su zřejmě rasistka, nicméně opravdu je nemožu ani čut. Ovšem po dnešku si myslím, že by to do budoucna aj nějak šlo. Vždycky jsem měla s Cigánama jen špatné zkušenosti, sprostě na mě pořvávali, kradli nám na prodejně, chovali sa jako hovada.

Ovšem dneska se s vámi podělím o jiný příběh.
Čtyři Cigáni nám tu před barákem koupou nějaký zázrak. Nevím za jakým účelem, asi nějaké rozvody či co. Šla jsem s košem a ze zvědavosti je po očku sledovala. Nemluvili spolu, jen si tiše kopal každý to svoje. Pomalým tempem, ale pracovali bez zastávky. Cestou zpátky jsem jim už nevěnovala pozornost.


Znovu jsem je ale viděla, když jsem šla koupit nový lustr, co se nedávno jaksi sám od sebe rozflákal (jak jinak, že). Nesu si takhle ten svůj poklad za pár šupů a slyším nějaké nadávky. Fracek asi tak v mém věku pořvával na ty pracující Cigány.

"Co vy tlamy černé, nedělejte, že pracujete, vy zmrdi!" Něco v tom stylu, přesně si to nepamatuju.
Ten nejmladší Cigán hodil po klukovi zlým okem, ale jinak nic. Prostě pracoval.
Ve mně se však odehrával vnitřní souboj. Mám sa do teho montovat, nebo to mám nechat být? Kluk držkovat nepřestával. Jeho kamarád se ale taky přidal. Už  jsem je skoro přešla.

"Co po nich kurva řvete? Nevidíš, že pracujou?"
"Neser se do toho, jo!", odpověděl ten, co si začal.
"Sakra, řvěte si po jiných Cigánech, ale tyhle nech do prdele makat. Ty máš myslim taky IQ zamrzlého mamuta, co?" Na hrubý pytel, hrubá záplata, že.
Cigáni nic, kopali.
"Cos to řekla? Zvopakuj to, jó!" A už si to ke mně vyrazil.
"Říkám, že jsi inteligence moc nepobral, když řveš na špatné Cigány."
Už byl skoro u mě a i jeho kamarád si to ke mně nakráčel.

Cigáni beze slova popadli lopaty pevně obouma rukama a všichni čtyři mě obklíčili.
"Ty tady nemachruj, nebo ti nakopu prdel." Ozval se ten v tom šedém tílku.
Kluci stáhli ocasy a s kecama všude okolo odešli.

Cigáni si vzali svoje lopaty a jeden krumpáč a šli zase pracovat. Jen ten jeden, co se mě zastal, si zapálil.

Nevěděla jsem, jak se zachovat, ale něco jsem udělat musela.
"Chlapi, neberte si to osobně, ale já Cigány fakt nesnáším. Ale když už sakra pracujete, a já jsem vás viděla ještě před hodinou, tak si prostě už nějaký ten respekt a úctu zasloužíte."
Kuřák pustil kouř na plné plíce. Ten nejstarší, čtyřicátník s pleškou a velkým pupíkem, přestal kopat a povídá:
"Já to beru. My si za to někdy můžeme sami...", na chvíli sa odmlčel a nakonec dodal "Dik. Si jediná, kdo se nás zastal."
Rozloučili jsme se.

Tahle zkušenost s Cigány mě ovlivnila. Nikdy by mě nenapadlo ani ve snu, že se za mě postaví Cigáni. Pořád je nesnáším, ale... Už ne všechny.