Malá zoologická X

Vzteklá křečica

Tak dlouho píšu o malé zoologické, že jsme malá zoologická sami. Jak jinak si vysvětlit, že jsme sa s Orlem chlámaly celú jednu hodinu jedné křečici. Jednu hodinu v kuse!  Napářil jí brácha a měli jsme ji tu aj se čtyřma prťatama. Vzteklá byla jen co je pravda. Shodou okolností je to ta překřížená od tej paní Petrželkové.

Zákazníci moc nechodili a tak, abychom měli tak nějak splněno, začaly jsme sa věnovat zvířatům. Zrovna jsem česala králíky furminátorem (výborná to věcička, ale chce to mít patentovaný origoš), Orel stříhala drápky a tak všelijak jsme je čančaly. Když v tom nás napadlo, že bychom sa mohly jít podívat na tu křečicu s mladýma. Dřív už jsem je měla v ruce, byli dobře živení a křečice ač vzteklá mrcha se o ně vzorně starala. Načanané ušáky jsme uložily a křečice už výhrůžně přešlapovala v terárku před dvířkami.


"Podívejte se na ni, ta musí být pěkně vzteklá."
"Však jo, už ňa dvakrát chtěla kúsnout, mrcha, a to jsem ji tam dávala enem vodu a jídlo."

Začaly jsme tedy křečicu krmit z kovové pinzety. Kdyby to nebyl hlodavec, už dávno by měla všechny zuby vylámané, jak se snažila ukousat pinzetu k smrti. Nejen že útočila na pinzetu s pamlskem, ale ona ta mrcha umí aj karate či co! Víte, takové ty pohyby s těma rukama a nohama. A jaký virvál u teho dělala! No prostě sviňa vzteklá. Další výbuch smíchu nastal, když Orla napadlo ji dodat nějaké bílkoviny, asi bude hladová. Chytila červíka do pinzety a aby neriskovala útěk tej potvory, prostrčila červa větracím otvůrkem. Křečica sa postavila na zadní a zanadávala jak medvěd Kodiak. Vzala si červa do pracek a... Ne že by to normálně snědla. Ona to do slova a do písmene zfutrovala! Představte si, že sa koukáte na video, kde nějaký křeček pojídá červíka. A teď si to přehrajte desetkrát rychleji. Ten cvrček ji do chřtánu zajel jak tryskomyš do ďury.
Pak stepovala před každým větracím otvůrkem jestli tam nejsou další červi. Ovšem nejhorší bylo, že ta potvora sa naučila vylézat na kořen před dvířkama, aby mohla chňapat po ruce držící pinzetu. Zkusila jsem ji z pinzety nabídnout celé cherry rajče v domění, že to bude prča. A taky že byla.
Křečice si v mžiku narvala torbu celým rajčátkem a čekala na další. Dostala tedy ode mě druhé, narvala si i druhou torbu a spěchala k mladým. Cestou padala na hubu, jak ju to tížilo. No s Orlem jsme ji ještě chvilku pozoroaly a měly jsme z teho hroznú čurinu.

"Marťo, teď si představte, kdyby zdrhla. Ta nám normálně půjde po botách. To bude rychlostep."
"No to bych se zbláznila! To bych ani nešla do práce."

Skoro sa mi to splnilo druhý den ráno. Šla jsem zkontrolovat zvířata a co nevidím. Celá vyvýšená plošina s terárkama byla posetá králičími bobky a docela v rohu sa krčil jeden z králíčků.

"Co tu děláš, bobika?" Konejšila jsem zajícovce a než mi stačil odpovědět, uviděla jsem tu spoušť.

 Dva králíci se krčili u morčat ve vedlejším terárku, třetí tancoval ve svém a snažil se schovat co nejvíc do boudečky. Jenže z boudečky vystřelila zlatá koule a neuvěřitelně prskala a předváděla jeden hák za druhým. Králíci a morčata v panické hrůze běhali po terárku a křečice vztekle napadala všechno do čeho narazila. Horní dvířka od zlatých křečků byla pootevřená.

"Ty sviňo!"
Plácla jsem jemně mrchu rukavicí, ta se do ní zahryzla a nechtěla ju pustit. Chvíli jsem s ní lomcovala, až sa unavila a odpadla do polohy ležmo a jako v amoku kopala nohama. Využila jsem situace, rychle sestavila krabičku a našupla ji dovnitř.

Když jsem pak kompletně vyměňovala podestýlku, trnula ve mně malá dušička. Naštěstí už tu máme enem ty hodnější křečky. Matka křečica předáví karate svému právoplatnému majiteli.


1 komentář:

  1. Úplně ji vidím, jako živou. Škoda že není aspoň fotka

    OdpovědětVymazat