Za všech okolností neomylní

Za všech okolností neomylní

Idu sa vyblinkat. Jo, momentálně pracuju v prodeji. A už mě pomalu ale jistě začíná žrát, jak je zákazník za všech okolností bohem, i když je to prachsprostý idiot. Ještě víc mňa dožírá, když mňa někdo nařkne z něčeho, co není pravda a co sa nakonec neprokáže.

Dneska bude řeč o prachách, páč prachy jsou denním kyslíkem a nejdůležitější živinou tady v Boleslavi. Každý se může splést, obzvlášť pokud má těžkou dvanáctihodinovou směnu (nebo ho nasere předchozí zákazník).

Co može prodavačka udělat v případě, že jí někdo řekne o tom, jak mu špatně vrátila peníze?

Sú prodavačky, co zákazníkovi nějak polopaticky vysvětlí, že má smůlu a že kecá. Pak sú prodavačky, které se omluví a... Vrátí mu údajný nedoplatek.

A pak sú prodavačky jako já, které sa omluví a ... ověří si zda milý zákazník nekecá. Lidi lžou. Tvrdí to Dr. House. Co taková prodavačka može dělat dál?

Stopne kasu. Spočítá hotovost v kase a srovná ji s tržbou načtenou v kase.

V tuto chvíli milý zákazník držkuje, že nemá čas, ať mu dám údajný zbytek prachů a nezdržuju. Prodavačka (to jakože já) se opět omluví a počítá dál. Vytiskne stop stav pokladny na lístek a na jiný lístek vytiskne konkrétní zastoupení tržby v mincovníku. Porovná obě hodnoty a... No prostě sedí. (Když nesedí, omluvuje sa pořád dokola, sype si popel na hlavu, klaní se až čumákem leští pult atd. atd.)

Dva případy a dva co mě nasrali. A dále pak co mají oba případy společného.

Synáček ztopil mamince nějakou tu stovku

Kolegyňka obsluhovala klučinu (cca kolem 18 let). Pak jsem ji vystřídala u kasy a přišla maminka klučiny. Vytáhla pár drobných a nějakou bankovku se slovy:

"To je ale nějaké drahé krmení, co jste mu prodaly. Dala jsem mu pětistovku a toto jste mu vrátily."

"Dobrý den, a co si u nás koupil?"

Paní ukázala na dvoje balení granulí pro hlodavce. 

"Ale ty jsou zrovna v akci, rozhodně nestojí dvě stovky."

"No ale vaše kolegyně mu vrátila málo peněz."

"A účtenku máte?"

"Ne, tu jsme vyhodili."

Tady by běžná prodavačka řekla, že má paní prostě smůlu, že peníze si měl spočítat hned u kasy a že bez účtenky nebude nic řešit.

Ale protože jsem stála u kasy já a já velmi nerada uznávám svoji chybu...

"Aha, nemáte účtenku a jak teď prokážete, že jsme mu špatně vrátily peníze?"

Paní opět ukázala zbytek z pětistovky a řekla: "No, tohle mi vrátil, je to ale málo."

"Dobře, víte co? Podívám se tedy jestli nemáme jedno balení navíc, je možné, že mu kolegyňka namarkovala omylem dvě balení místo jednoho." Přišla jsem k regálu, vzala dvě identická balení, co si klučina koupil, namarkuju je na kasu a na kase se mi zobrazí kolik kusů máme na skladě. Jdu, spočítám zboží v regále a prostě to sedí.

Otočím sa k paní. "Zboží nám na prodejně sedí. A kdy jste tu asi nakupovali? Podívám se do kasy na účtenku."

"Před deseti minutami."

Kouknu do počítače a vidím. Klučinovi Jarka namarkovala jedno balení pro osmáka a jedno balení pro zakrslého křečka.

"V počítači účtenka čislo (ta a ta) jsou jen dvě položky po jednom kuse. V kase nám kusy taky sedí. Ještě vám můžu udělat stop kasy a spočítat jestli mu Jarka nevrátila špatně."

Paní trpělivě čekala. Jarka mezitím prodávala zboží  na paragony. Vyjedu lístek z kasy o aktuálním stavu tržby a spočítám fyzickou hotovost v kase. Rozdíl? 18 Kč.

Ukazuju ji oba lístky:

"Tady máte stav namarkovaného zboží na kase a jeho hodnotu. Tady je konkrétní výčet bankovek a mincí v kase. Rozdíl je 16 Kč, ale není to těch sto korun, které jsme údajně špatně vrátily. Zboží na prodejně sedí se zbožím v počítači, na jeho účtence, kterou nemáte, jsou namarkovány dva artikly po jednom kuse. Já už pro vás nemůžu nic udělat." 

"No, měly byste si na to dávat pozor."

"Já se omlouvám, ale u nás chyba není."

Chlap se zelenou dvoustovkou

Přišel chlap, koupil nějakú blbost, platil stovkou. A protože su blbá prodavačka, zadávám při platbě nejen jakým způsobem zákazník platí, ale u platby hotově i částku, kterou mi dává. Tyto údaje mj. sa otisknou na účtence.

Takže přišel chlap, koupil nějakú blbost, platil stovkou. Vrátím mu 41 Kč. Strčí si peníze do peněženky a pak povídá. 

"Ještě stovku."

"Promiňte, ale tou jste platil."

"Já jsem vám ale dal dvoustovku,"

Vyjedu poslední účtenku, "podívejte." Na účtence byla platba v hotovosti, cena celkem 59 Kč. Částka 100Kč, vráceno 41 Kč.

"Nedal." 

"Já jsem vám platil dvoustovkou a vrátila jste mně jen čtyřicetjedna korun."

"Tu zelenou korunku." Ozval se malý chlapeček pod pultem.

"Dobře, tak já udělám stop kasu, spočítám peníze a když bude stovka navíc, tak vám ji dám."

Dneska zrovna šéfová připravovala tržbu na vklad do banky a rozměnila velké peníze na malé, tak tam bylo hafo bankovek. Počítala jsem to dvakrát. Chlápek samozřejmě netrpělivý jak před výplatou, do teho přišla jeho manželka.

Vyjela jsem opět lístek o stavu hotovosti v počítači a na kalkulačce jsem počítala fyzické peníze v kase. Pak jsem mu obě částky ukázala ke srovnání. Bylo tam nějaké drobné dýško. 

"Žes mi dala dvoustovku?" Obrátil se chlap na svoji ženu. Ta přitakala.

"Dvoustovku vám možná žena dala, ale mně jste platil stovkou."

"Ale já tu dvoustovku nemám v peněžence, takže jsem vám ji dal."

"Promiňte, ale kasa s počítačem sedí. Vrátila jsem vám tedy dobře."

"Tak si tu stovku nechte, ale okradla jste mě."

A za všech okolností vždycky pravda

I když člověk člověku vyjde vstříc i přesto, že nutně nemusí, nikdy nikdo neuzná svůj omyl. A ještě vás označí jako zloděje. Jak já bych ty lidi někdy ráda nakopala do prdele...