Malá zoologická XIII

Aktuální přírůstky

Dlouho jsem sa nepochlubila s našimi miláčky. Máme tu novou dudu krajtičku královskou (Python regius),

Akorát, že tady dělá "bojím, bojím".



šest fofr agam vousatých (Pogona vitticeps)

a naprosto festovního gekončíka nočního (Eublepharis macularius).

Jo a taky červenou formu leguána zeleného. Pomalu a jistě je socializuju, takže už bez problému přijdou k ruce pro dobrůdky.

Ještě čekáme na hroznýšovca, ty jsme si u nás velice oblíbili (tož guttaty už sú trapně rozšířené, třeba začít s něčím ne tak tradičním). 

Jenže hroznýšovec nebyl k sehnání a tak jsme si přece jen jednu guttatu vzali. Nicméně jen tak obyčejnou ne, samozřejmě. My máme mutaci caramel.

No a asi největší atrakcí je momentálně nejmenší druh ary - Ara červenoramenný (Diopsittaca nobilis longipennis nebo D. n. cumanensis). Původně to sice byl Otík (což sa mi líbí víc), jenže Orel ho přejmenovala na Áju a pravda, už se to snaží vyslovovat. Jak už řekl náš větší šéf: "Ta to s ptákama umí."

U červenoramenného ary známe tři poddruhy. Diopsittaca nobilis nobilis, Diopsittaca nobilis cumanensis a Diopsittaca nobilis longipennis. My máme ten vzácnější poddruh a je to přímý odchyt z Guyany. Barva dorzální rohoviny na maxille je světlejší než u nominátního druhu. Vědecká obec nemá ještě jednotný názor na to, jestli oba poddruhy jsou skutečně dva nebo jeden a ten samý (novaexota.eu).

 Na divokého ptáka dělá velké pokroky. Začal si hrát s hračkama. Jeho nejoblíbenější hračkou je kruhová houpačka z lana. Když má radost, dělá na ní "tanyny tanyny". Něco jako břišní tance v ptačím provedení. Už přišel na to, že ty visící věci kolem sú tyčky s pamlskama a že je může ozobávat. Už neohroženě přechází po lanovém žebříku a žmoulá šňůrky.

A dokonce si bere pamlsky z ruky aniž by sežral celý prst.

Tedy jak kdy, někdy prostě nemá náladu. Jarka ho prý slyšela, jak regulérně řekl "ahoj" a mně řekl "Ája". Nemá takový ten klasický hlas, ale víc jakoby dětský. Asi jako byste si představili mluvit mončičáka. Já ho ještě učím "neřádi kradou", ale to si ještě počkáme hodně dlouho.

Šéfová ho dokonce pohladí prstem po zobáku i na temeni. Když ho přivezli, tak si nenechal ani vložit ruku do klece. 

Jednou mu přivazovala novou hračku do klece a on si bránil bidýlko, já ho celou dobu hladila po křídle a ani si teho nevšiml, jak byl zaujatý. Nakonec to stejně ale prokoukl.
"E?"

Akorát ty drápy má pořádně přerostlé, je potřeba ho co nejdřív naučit na ruku, abychom mu je mohli přistřihnout. Já jsem se o to snažila, nedávno sa mi povedlo mu aj ustřihnout kus drápu. Bohužel až do lůžka, páč si teho všimnul a zavrtěl sa. Jak mňa to mrzelo! Šak jsem mu navěsila spoustu dobrůtek do klece a krmila ho každou chvilu kokynama co má rád.  No mám černé svědomí ještě doteď. Uvidíme, jestli mi to odpustí.

Prý je to poměrně hlučný ara, ale my máme na jeho umlčení fígl. Jestliže chcete našeho Aru ztišit, dejte mu do zobáku kuličku hroznového vína. Minimálně na půl hoďky je klid. Piškůtky má též rád, ale on je nežere, on je z vychcanosti rozdrolí na prach a pak má radost, jaký nám nadělal bordel. Někdy zbytky piškotu fluše po nás i po zákaznících. Ten pták si taky mysli svoje. Nejvíc dělá bordel, když si ho nevšímáme nebo když se bavíme mezi sebou a on si myslí, že se bavíme i s ním. Jinak dělá jenom "e" a nebo "e?".

Byla docela prča sledovat šéfovou, jak s ním hraje hru na aport. Šéfova vzala piškotek, dala ho Ájovi do pařátky, ten otočil nožku, pustil provokativně piškotek, udělal "tanyny tanyny", šéfová vzala piškotek, dala ho Ájovi a tak to pokračovalo pořád dokola.

Tady mám ještě moc pěknou fotku mláďat Tilikvy obrovské (Tiliqua gigas). Bohužel jsme nepřesvědčili kupujícího, aby si vzal přímo pár, zvířata sú tak spokojenější. A proto je mají dva majitelé, ale prý se znají.