Sběr pastí
No ono to s tím lapáním hlodavců do pastiček nebylo tak žhavé. Ze sta pastí byly jen 3 úspěšné (za dnešek). I já jsem byla v lovu na myšičky úspěšná. Lapila jsem myšici, ale jakou, to si řekneme až na "klinice". Když se přede mnou hystericky ozvalo:
"Jéééé, já tu mám myš!!!! Proč já????" , tak už všichni věděli, že i Martina je úspěšným lovcem.
V první skupině nechytli nic a ve třetí jen jednu.
Na klinice jsme si povídali o tom, jak rozlišit hlodavce od hmyzožravců. Jak rozlišit hlodavce od sebe navzájem a nakonec jsme si podle klíče zjistili různé v pastičkách chycené úlovky. Většinou se chytly myšice a hraboši.
Hlodavci jsou nejpestřejší a nejrozšířenější skupinou obratlovců nejen u nás. Řád hlodavci se dá rozdělit do dvou takových velkých podřádů: Sciurognathi (veverkočelistní) a Hystricognathi (dikobrazočelistní). Ten první si ještě rozdělíme na čeledě Castoridae (bobrovití), Cricetidae (křečkovití), Arvicolidae (někdy Microtidae - hrabošovití), Muridae (myšovití) a Gliridae (plchovití).
My jsme se zabývali hlavně čeledí Muridae. Co mě docela překvapilo byl původ potkana (Rattus norvegicus) a krysy obecné (Rattus rattus). Myslela jsem, že pochází z Ameriky, ale pravdou je, že pochází z jihovýchodní Asie.
U nás se krysy vůbec nevyskytovaly. S lodní dopravou se však rozšířily i sem. Ale ne nijak moc rapidně, protože potkan je vytlačuje. U nás se krysy vyskytují jen u největších toků jako je například Labe a Vltava. Hlavní rozdíl mezi nimi je, že potkan žije ve vlhkém prostředí (kanalizace, stoky) a tam, kde mají hodně jídla (jatka, sila, sklady potravin) a krysa vyhledává spíš suchá místa. Krysa je štíhlejší než potkan, většinou tmavší a hlavním rozlišovacím znakem jsou uši a ocas. Krysa má ocas delší než tělo a narozdíl od potkana úzký i u kořene. Potkanovi nemůžete přes oči přetáhnout uši, má je menší.
Jak rozeznáte myšici od myši?
Doma nejspíš potkáte myš domácí (Mus musculus), poznáte ji hned podle typického myšího zápachu, což už bývá označováno jako terminus technicus. Myšice žijí většinou v lesích, mimo lidská obydlí.
Myšice mají narozdíl od myší "svlékací ocásek" - po odlovu se kůže na ocásku při zvednutí za ocas strhne i se svalovinou a uvidíte jen průsvitnou kostřičku ocásku. To proto, že myšice mají schopnost autotomie, což je obranný mechanismus před predátory. Šplhají po stromech, výborně skáčou. Skoro jako veverky. Také mají skoro stejnou stopu, jen zmenšenou.
V oblasti našeho zoologického pobytu se vyskytují hlavně myšice lesní (Apodemus flavicollis), myšice křovinná (Apodemus sylvaticus), myšice temnopásá (Apodemus agrarius) a myš domácí (Mus musculus).
Já chytila myšici lesní a Marťa temnopásou. Myšice temnopásá se dá od ostatních nejlépe odlišit - po páteři se ji táhne výrazný černý pruh. Myšici lesní jsme odlišili od křovinné hlavně podle skvrny na krku. Dospělé myšice křovinné je mají rozepjaté od jedné hrudní končetiny po druhou, ty mladší už ne, ale přece jen je mají daleko větší než myšice lesní. Myšice lesní mají skvrnku na krku jen velmi malou a u některých dokonce úplně chybí.
Při makroskopickém rozlišování podle klíče se využívají rozměry jako je délka trupu, délka ocasu, délka zadní tlapky, velikost ucha, očí.
Pitva myšice
To tmavě červené, co prosvítá pod hrudním košem, jsou zdravá játra (hepar), pod nimi světlejší kličky tenkého střeva (intestinum tenue) a pak nějaká změť, kterou na fotce umím špatně rozlišit (tipuji na kličky tlustého střeva - intestinum crassum).
Takový ten tmavě růžový vějíř s kuličkami na konci je děloha. Přesněji řečeno uterus duplex. Moje lapená myšice lesní byla samička v pokročilém stádiu gravidity. Ty kuličky na konci jsou jednotlivé plody vyvíjející se v obou částech dělohy, bylo jich 7. Martinina myšice temnopásá byla sameček.
Hydrobiologie
(Allium ursinum)
Hydrobiologie se konala opět v zámeckém parku. Na programu byly metody odchytu hmyzu. Protože pršelo, nedalo se smýkat, a tak nám pan doktor vytáhl bentoskou z malinkatého rybníčku pár zástupců. Dívali jsme se na veliké larvy šidélka ve vodním stadiu, na pijavky a terčovníky a doknce se panu doktorovi podařilo na jeden zátah vytáhnout tři čolky obecné.
V altánku nám asistent nechal kolovat v rukách pár zkumavek s hmyzími exempláři, kovaříčky, výkalnici hnojní a dokonce i živou stonožku.
Víte jaký je rozdíl mezi stonožkou a mnohonožkou?
Jedna je potvora kousavá, většinou jedovatá, dravá a s plochým tělem - to je stonožka (opravdu obrovitánské jsou v tropech. Viděla jsem na videu stonohu jak útočí na nějakého hada až ho úplně zabije).
Ta neškodná, s kulatým tělem a pomalá je mnohonožka.
No a z tohoto důvodu (že stonožka kouše) se předávala z ruky do ruky převratným tempem. Když jsem ji předala Peťovi, vklouzla mu do rukávu a úsměv na rtech mu narozdíl od ostatních ztuhnul. Lidi, to jste měli vidět ty kejkle, co prováděl při svlékání mikiny :-D.
Nakonec jsme museli odchytnout u rybníčku některého z "pozemních" skokanů. Už si ale nepamatuji, bez kterého konkrétního jsme se neměli vracet. Bez něj nás nechtěl pustit na herpetologii.
(Rana sp. - Ranidae).
Sranda s výkalnicí hnojní
"Takové to žlutavé ve zkumavce s jedním párem dlouhých křidélek a dlouhýma nohama je ta výkalnice a hlavně smrdí. Živí se lejny a hrozně se v tom vyžívá."
Asistent nám vyprávěl, jak se na něj studenti Kréťani nechápavě dívali, když jim říkal latinský název - Scatophaga stercoraria. Proč jim nadává? V řečtině je totiž scata (σκατά) hovno. A tento výraz je v řečtině jeden z nejsprostějších.
Asistent nám vyprávěl, jak se na něj studenti Kréťani nechápavě dívali, když jim říkal latinský název - Scatophaga stercoraria. Proč jim nadává? V řečtině je totiž scata (σκατά) hovno. A tento výraz je v řečtině jeden z nejsprostějších.
(Allium ursinum - flos)
Herpetologie
Na herpetologii, kterou vedl náš milý pan docent Š., jsme si pěkně hověli v teplíčku na "malé škole". Pan docent Š. nám vyprávěl o všech našich obojživelnících, ještěrech a hadech a želvách, jak je od sebe rozlišit, kde žijí, nějaké zajímavosti. Docela mě zaujalo jeho vyprávění o skokanech tzv. "vodních". Skokani vodní jsou více zelení a narozdíl od těch "zemních" se jim přes oči táhne tmavá temporální skvrna. Mezi ty hnědé patří například skokan ostronosý (Rana arvalis) a skokan štíhlý (Rana dalmatina).
Totálně rozboural moji nevědomost o vodních skokanech. U ná žijí nikoli tři druhy vodních skokanů, ale jen dva: skokan krátkonohý (Rana lessonae) a skokan skřehotavý (Rana ridibunda). Skokan zelený (Rana kl. esculenta) není samostatným druhem, ale křížencem (tzv. kleptonem) skokana krátkonohého a skřehotavého. Poměr délky metetarzálního hrbolu k délce prvního prstu je důležitým rozlišovacím znakem mezi nimi. Laickýma očima jsou mezi sebou takřka nerozpoznatelní.
Mezi studenty nechal v rukách kolovat také užovku hladkou (Coronella austriaca), prý byla při odchytu hrozně kousavá, ale ta naše byla ještě nezahřátá, a maličkou užovku podplamatou (Natrix tessellata). Zmije obecná (Vipera berus) putovala zalitá formalinem v zavařovací sklenici. Kdyby se prý rozlila, museli bychom kvůli tomu smradu evakuovat celou budovu, varoval nás pan docent Š.
Ostatní činnosti po rozvrhu,
byly ve jménu bowlingu. Včera jsme si při meníčku (dobré a nebylo drahé - za 6 pětek) v hospodě zamluvili pro celou naši skupinu dva stoly a všechny (dvě) dráhy. Já se stále divila, proč ještě s Norskem neprohráváme, ale nakonec jsme to prý vyhráli. Pak se zábava rozjela nehorázným tempem a Bartošovičákům, kteří byli limitováni v 22:45 odjezdem mikrobusu, málem ujel odvoz.
Lidi, na bowling jsem doopravdy levá, a to i přes to, že jsem měla slušný trénink na brigádě v rekreačním středisu Bečvice. Dlouho jsem nehrála. Ale ze začátku jsem výrazně vedla. Na 76 bodech se to nějak zaseklo a už jsem nenakoulela žádné spare. Kluci se ale nenechali zastrašit a jejich konečné skore bylo myslím 168 a něco přes 145. Já skončila pod stovkou (94), protože za mě omylem hrála Ivula, a Ivča potřebuje ještě potrénovat. Ale tu stovku bych určitě dala ;-).
Studentova erární večeře
Kluci s předešlé skupiny odstrčení (i s dalšími děvčaty) nám nechali na spotřebu 4 vajíčka a asi 6 (poloměkkých) rohlíků. Já dostala spásný nápad, že bychom si s Aničkou mohly uvařit teplou večeři - míchané vajíčka!
No jo, jenže jak to usmažit, když nemáme olej, že? Kabanos taky nebyl... Ale ono to ide, když si hbitý student poradí! Olej jsme vycrcali ze třech balíčků čínských polívek (čínská polívka, typická to potravina studentova) a kabanos nebo párek jsme nahradili na drobno nakrájenou vysočinou. No jo, jenže my nemáme sůl!
Sůl sice ne, ale koření do čínské polívky jo :-). Přílohu k míchaným vajíčkům nám tam kluci taky nechali - poloměkké rohlíky.
Lidi, to byste nevěřili, jaká to byla dobrota!
Mezitím se to všechno odstrčené studentstvo míhalo v koupelnách (4 sprchy na 7 studentů je vrcholný luxus, to na chmelu jsme měli dvě sprchy pro 50 studentů... Nebo nás tam bylo víc?) a další část se slízala v kuchyni na vtipy, srandovní historky co se týče míchání slovenštiny, češtiny a různých nářečí a taky prčózní situace při setkání s Pražáky.
"Jsme jednou jely s holkama šalinou do školy a ony si zapomněly koupit jízdenku. Já jim říkám, že ať dělají jako že nic, že to snad projedou."
"A co když příjde revizor?"
"No tak mu řeknete, že tam nebyla schránka na jízdenky."
"No ale jízdenky se dají koupit aji u řidiče."
"Tak mu řeknete, že ste z Prahy."
A on ten revizor opravdu přišel!
"Ale my jsme si nemohly koupit jízdenku, tam nic nebylo."
revizor: "Tak jste si měly koupit u řidiče."
"To jsme nevěděly, my jsme z Prahy."
"Tak to máte každá za tisícovku."
(normálně se za černou jízdu platí 700, pozn.)
Zábava na ubytovně v Bartošovicích pokračovala až do půl druhé do rána - výdrž bez spánku notně prodlužovala hladina alkoholu. Vínečko bílé...
(PS: Kittanya pila enom čaj, na ATB se alkohol nemože.)
Žádné komentáře:
Okomentovat