Malá zoologická XIV

Papoušek co nemá imbus a užovce hoří hlava.

Prostě vítejte u nás!
Čas letí, Aru Áju jsme prodali do dobrých rukou. Už se chlapec pořádně proletěl a prý je to největší miláček v rodině. Jo a vůbec neklove. Zvířata se u nás docela dobře točí a tak tu mám pro vás další fotečky.


Především jsem si nafotila konečně tu malou prďolu s mutací caramel (viz předchozí článek). Má nádherný plamen na hlavě.

A tady dělá bububu...

Je to hypoerythristická a zároveň hyperxantická forma Pantherophis guttatus, červené barvivo je u této mutace potlačeno, naopak žlutého je nadbytek. Více o barevných mutacích užovek červených najdete v tomto článku chovatele Romana Koňaříka.

Ta naša je neuvěřitelně pažravá. Jednou do ní Orel narvala tři holata a ona si z toho vůbec nic nedělala. Od tej doby co ji máme, vyrostla o deset čísel. A furt by žrala! Máme jen velké myši, to bychom ji asi roztrhli, ale Vlaďka odchytla divokou myšku, ta je malinká, tu by už zdlábnout mohla.

Tento týden nám velký Orel Kamčatský přivezl samičku Eklektuse. To už je třetí prodejna, do které ji dovezli. V tej první ji prý špatně krmili a nehorázně ji vyžrali. A tlustá teda chuděra je. V tej druhé to bylo dobré, jenže ji jaksi dlouho neprodali. No a my že jsme prodali Áju Aru červenoramenného, tak nám sem ještě přivezli Áju Eklektusku.

Instrukce jsme dostaly mailem.. (Miluje granátové jablíčko, kiwi, musí sa jí všechno krájet na malé kousky, prý je to "madam", umí trochu mluvit a dělá pardubickou sirénu, že to prý poznáme, jo a máme být na ni hodní.). Hodní? My si ji rozmazlíme! :-D



První půlhodinu po příjezdu byla chuděra celá vyjevená a vylekaná. Choulila se na bidlu a vystrašeně všechny pozorovala. Tak jsme ji nechali v klidu a věnovali se čerstvě přivezenému zboží.

Je vidět, že společenská je, protože do půl hodiny si vyžadovala pozornost, začala se ozývat. A pak začala něco drmolit. Potichoučku, aby ji snad nikdo neslyšel, ale já něco slyšela.
Jdu blíž a Ája si brblá:

"Nemám imbus. Nemám imbus. Nemám imbus. Nó."

Tak jí odpovídám, že já taky ne. Načež sa schoulila do ještě menšího papouška a přestala mluvit. Tak jsem ji chtěla trochu politovat.

"Ahoj, princezno. Neboj se, u nás se budeš mít taky dobře."
"Nó."
"Tebe ukradli, chuděrko, že?"
"Nó."
"A dáš si dobrůdku?" Nakoupila jsem ji všechno možné ovoce, co kolegyně vypsaly do majlu a navíc avokádo, páč granátové jablko neměli. A byla škoda jí to nedat. Tedy mimo toho avokáda. Když to viděla šéfová, tak ji málem vypadly oči z důlku.

"Marťo, vy jste koupila avokádo papouškovi!!!"
"No, granátové jablko neměli."
"Ale to jí nemůžeme dát. Víte, že je to pro ni smrtelně jedovaté? To nemůže, rychle to schovejte, nebo si ji rychle zase odvezou." Teď už se smíchem.

Tak jsem tedy sedla k počítači a vygooglila si co všechno papouškům, a obzvlášť eklektusovi, který má žrát největší podíl ovoce, můžu dát do krmení.

Avokádo se jim nesmí dávat proto, že některé odrůdy (a v obchodech nikdo neví, co to za odrůdy je) mají smrtelné množství persinu. Otrava persinem je velmi rychlá, po pár hodinách začnou papouškům silně překrvovat vnitřní orgány (plíce, játra, slezina), začne se jim rozpadat slinivka břišní. Smrt nastává maximálně do druhého dne. (web ararauna.cz, článek Jana Potůčka).

"Nó."

Věta "nemám imbus" se stala běžnou odpovědí na cokoli. Nemám čas. Nemám kleště. Nemám nůžky. Všechno je prostě "nemám imbus".

A na závěr si dovolím trochu legrační fotku našich mláďat pískomilů mongolských.



Prostě nemáme imbus, chápete?

Žádné komentáře:

Okomentovat