Nám odjakživa nosil dárečky Ježíšek a nikdo jiný. Vždycky jsme mu psali na Mikuláše lístečky s přáním a pečlivě zatížili na okno, aby Ježíškovi neuletěly. U nás nám Ježíšek aji zdobil stromeček, aby nám pod něj mohl schovat dárečky. Ale babičce už prý ne. babička s dědečkem už byli staří a těm Ježíšek přece dárky už nenosí. A tak, abychom na Štědrý večer nevyplašili Ježíška, chodili jsme s bráškou zdobit stromeček babičce a dědečkovi. Škoda, že v tej době neexistovaly kamery a my neměli ani foťák. Z vyprávění jak rodičů tak prarodičů se smějeme doteď. ale přece nebylo úplně vše ztraceno. Tatínek si nás totiž nahrával na kazeťák. Nedávno jsme si pustili kazetu, kdy jsme akorát přišli od babičky a dědečka a tatínek zmáčknul ten cuplík Rec.
"Tak co? Jak jste nazdobili babičce stromeček?" Ptá se zvědavě maminka.
"Úplně na hovno, je hnusnej." Odfrkla jí nevydařená dcera.
Ještě že bráška tehdy neuměl mluvit, protože jak maminka říkala, ten "moderní umělý" stromek, co si prarodičové pořídili, vypadal jako štětka na umývání... lahví.
Pozn: Dárky jsou opravdické a nefalšované, jejich velikost sice mnohdy zaráží, ale nenechejte se oklamat. (ona ta širokoúhlá plochá televize potřebuje pořádně zabalit, když už tatínek na malou neviděl a a o brýlích neuvažuje doteď). A že jich je požehnaně? Dárek nemusí být za tisíce peněz, ale za tisíce překvapení.
Mám tu ještě jednu vzpomínku "z kazeťáku". Jak už jsem psala, nahrával nás tatínek na kazetu. Pravidelně každý večer před spaním. Někdy také zhasnul, zapl nahrávání, otevřel a zavřel dveře aniž vyšel a čekal. Některé hlášky opravdu stály za to:
Tatínek: "Pěkně spinkejte a žádné rožínání jasné? Tady bude pořádek, aji kdyby jsem si ho musel udělat sám. Dobrou noc."
Cvak. Tma.
Bráška: "Nany?"
Kittanya:"Co je?"
Bráška: "Des roznót?"
Tatínek: "Já ti dám rožnout! Zalehnout a chrápat!"
Jiná sa odehrávala v kuchyni při večeři. Bráška jako malý byl docela vybíravý a nechtěl moc jíst párky. Zato já jsem se nenechala nikým pobízet a ke všemu jsem musela mít hořčicu. Oba dva jsme ke všemu museli mít mliko. Mliko k chlebům ve vajíčku, mliko k toustům, mliko k třešním, mliko k uzenému s chlebem, mliko k bramboráku, mliko ke kabanosu, mliko ke krupici... To mliko nám zůstalo do dneška. Mára má navíc opačný problém - maso musí mít aspoň každý den. Mě stačí, když ho mám jen od pondělí do neděle:
"Mamííí, já necu ma-ssóóó""
"Jez nebo ti to vystydne. Podívej se na Nanynku jak pěkně papá..."
A v kazeťáku klepala další lžička s hořčicí na talíř...
Žádné komentáře:
Okomentovat