Jak to vidí hadi...

"Přemýšlela jsi vůbec někdy, že mě to nebaví?"
"A co tě nebaví?"
"Ten život za sklem. Pořád jen ležet, nic nedělat" zamyslela se Ferda. Vyhřívala se pod paprsky slunce.


Našly cestu zkrz listí a teď docela pálí.
Přemýšlím, co by jí asi tak vadilo? Skoro každý člověk aspoň jedinkrát pomyslel na to, jaké by to bylo, kdyby nic dělat nemusel, žádné povinnosti by neměl, za ničím a za nikým by se nehonil... Tak jako hadi.

"Víš co by za to někteří lidi dali?"
"A co? Vždyť jen ležím, občas prolezu terárko, vylezu na větev a sleduju jak se tu hádate o počítač, jak ten váš pes slídí po koberci, co by se dalo kde sežrat, ... Všimnete si, že vám někdo napsal na ICQ, ale mě si nikdo nevšimne. Kdo by si všímal něčeho, co se vůbec nehýbe a není to nijak zajímavé?

"Ale vždyť ty jsi zajímavá, proto tě mám v terárku. A proč se vůbec nehýbeš?"
"V té zimě? Komu by se chtělo... A navíc, jsem už na ty vaše kejkle stará."
"Vždyť ti topím! Co blbneš?"
"No jo, ty topíš, ale celý týden jsi pryč a pak mi netopí nikdo. Všichni na mě kašlou."
"A když tě pustím, tak mi zdrhneš. Když tě chci chytit, ještě mě pokoušeš. To se dělá?"

Moc dobře si pamatuji, jaký povyk ztropila naposledy, když se dostala ven z terárka. Bylo prasklé a přelepené. Ona jak z hororu vylezla přelepenou dírou. Tenkrát jsme ještě s bráškou chodili na první stupeň základky a málem jsme kvůli ní vyskákali z okna (naštěstí bydlíme v přízemí). Když jsme ji nalákali na vlhký ručník pod rozžhaveným topením, líbilo se jí tam tak moc, že tatínka pak po chycení a přenosu do terárka kousla.

"To nebyl dobrý nápad jak jsi tenkrát vzala roha, vždyť jsme se dívali na horor a zrovna o přerostlé anakondě. To od tebe vůbec nebylo hezké." Kárala jsem ji za nevinný výlet uprostřed hororu Anakonda.
"Když mě se ten film nelíbil. Pořád jste tam stříleli po hadech a ještě jste je mlátili. To se taky nedělá."
"Vždyť pojídali lidi!!!"
"No co, tak měli hlad."

Jednou jsem jí čistila bejvák a přítel ji měl "pohlídat". Vyklouzla se mu celému ztuhlému hrůzou a odplazila se jakoby nic.
Když na mě z pokoje (relativně klidně) zavolal: "Kitty, on zdrhnul!", myslela jsem, že si dělá srandu. A na mou duši jo! Ferda byla v tahu. Seděl na posteli s prázdnýma rukama a ani se nehnul.

"Cos dělal? Měl jsi ji jen držet za hlavu a za tělo, nic víc. Jak ti mohla zdrhnout? A kam zdrhla?"
"Za postel. Čouhá jí ocásek."
Naštěstí se dala lehce chytit a moc neprotestovala ani nekousala.

"No jo, když mě tak zmáčknul až to zabolelo, co jsem měla dělat. Prostě jsem ty velký ruce kousla. Neměl mě tak mačkat, byla jsem ještě docela malinká."
"Malinká? Vždyť už tenkrát jsi měla skoro dva metry!"
"Taky byste si měli zavírat dveře od pokojíku. Nevidím přes ně a o to víc se nudím. Jo a vysvětli prosímtě bratránkovi, ať mi neťuká na sklo. Rozčiluje mě to. Vám taky nikdo neťuká na kvartýr."
"Tak mě napadlo, máš tam dost místa?"
"Ale jo, co mám dělat, už nejsem mladá užovka tak se mi ani tolik žrát nechce. Prosímtě, když už jsme u toho žrádla... Nechceš mi servírovat něco lepšího a ne ty chcípáky?"
"Já za to fakt nemůžu, oni ve zverimexu větší nemají. A nevím, jestli by jsi snědla malé kuře..."
"Co to je kuře? Je to k jídlu?"

Pak jsem se probudila a Ferda pořád ležela na svém obvyklém místě jako vždycky.

O dva měsíce později: "...Pořád jen ležet, nic nedělat... Nechceš mi servírovat něco lepšího a ne ty chcípáky?..." Přesně to byla náplň mého téměř měsíčního pobytu v Opavské nemocnici. Někdy ty sny mají opravdu něco do sebe. Jen si uvědomit, jen se v nich naučit číst.

3 komentáře:

  1. Opavská nemocnice? :D si z Opy? :) nebo z přilehlého okolí? :D

    OdpovědětVymazat
  2. Ne nejsu. Jen jsem se tam nedobrovolně dostala :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Fakt divné sny :-) Alespon máš bohatý noční život :-)

    Nicolas

    OdpovědětVymazat