Kůže se skládá ze tří součástí: epidermis, dermis, hypodermis.
Epidermis je vrstevnatý dlaždicovitý rohovatějící epitel. Podléhá keratinizaci, její povrchové vrstvy se odlupují, desqamují a neustále se regenerují. Dermis je vazivová vrstva, která tvoří podklad pro epidermis a saturuje epidermis živinami. Hypodermis patří také vývojově i funkčně ke kůži. Nemusí být vyvinutá všude po těle. Existují oblasti na těle, kde hypodermis není vytvořena a kde škára (= dermis) bezprostředně přiléhá na svalový podklad, fascii apod. Tam, kde lze na těle vytvořit kožní řasu, tam je podkoží (= hypodermis). Tam, kde nelze na těle vytvořit řasu (např. kraniální plochy holeně, chodidla, …), podkoží chybí. Je to důležité vědět pro injekční aplikaci medikamentů, které se aplikují do podkoží. Aplikace těchto medikamentů mimo podkoží je pro pacienty velice bolestivá. Tuková tkáň v podkoží je do značné míry limitující pro tloušťku kůže. Tuková tkáň je nejen standartní složkou hypodermis, ale její nezbytnou součástí. Slouží jako tepelná izolace a jako energetická zásoba.
Epidermis se v celém rozsahu povrchu těla vytváří jako derivát povrchového ektodermu. Dermis a hypodermis jsou vazivové vrstvy, deriváty mezenchymu, který rezultuje z dermatomu = dorsolaterální části somitů (viz obrázek):
Původ dermis a hypodermis
(Somit je segment mesodermu – paraxiální ploténky)
1.1.1 Vývoj epidermis
Epidermis má ektodermální původ. Ektoderm je povrchový zárodečný list, který je tvořen jednou vrstvou kubického epitelu. Epidermis se vytváří na povrchu zárodku také jako jedna vrstva kubických buněk nasedajících na bazální membránu. Z jedné vrstvy kubických buněk se vytvoří všechny vrstvy epidermis – stratum germinantivum a stratum corneum. Tyto původní ektodermální buňky (označované jako primitivní periderm) mají vysokou mitotickou aktivitu. Jejich množením přibývají vrstvy tak, jak stárne epidermis, až se úplně vydiferencují.
Ale tato vrstva původních ektodermálních buněk se pořád zachovává. Kubické ektodermální buňky se sice množí, ale dělí se na jednu kubickou ektodermální buňku a na jednu cylindrickou buňku stratum cylindricum. Populace kubických ektodermálních buněk tak perzistuje a současně se mitózami vytváří nová populace primárně tvořící stratum cylindricum.
Další diferenciace se týká jen těch vydiferencovaných cylindrických buněk. Všechny ostatní vrstvy tedy vznikají diferenciací stratum cylindricum. Původní kubické ektodermální buňky se takto posouvají neustále k povrchu, pod nimi se vytváří normální struktura epidermis, kterou ty kubické buňky stále překrývají. S tím, jak se vyvíjejí epidermální deriváty, hlavně mazové žlázy, se původní kubické ektodermální buňky (primitivní periderm) pokrývají vrstvou sekretu mazových žláz, a na povrchu toho fétu se z primitivního peridermu a sekrecí mazových žláz vytvoří vermix caseosa (mázek).
Vermix caseosa skutečně vypadá jako nažloutlá sýrovitá kaše. Je pro fetus velice důležitá v prenatálním vývoji, protože zabraňuje jeho maceraci plodovými vodami. Po porodu je důležité, aby matka mládě olízala a zbavila ho mázku (děti se po porodu umývají), protože tato protektivní vrstva vermix caseosa po porodu může na mláděti zahnívat. Avšak mázek nemá žádný vliv na zvlhčení a průchodnost porodních cest, protože jeho zastoupení je hlavně v tzv. flexních rýhách (pod krkem, v axilárních, inkvinálních, loketních jamkách, …) a ne na částech těla, které jako první vstupují do porodních cest.
1.1.2 Vývoj epidermálních derivátů
Vývoj epidermis se netýká jen epidermis samotné, ale také jejích derivátů jako jsou např. nehty, drápy, paznehty, špárky, kopyta, chlupy, kožní žlázy, mléčná žláza, speciální aromatické žlázy. Mazové žlázy musí být na rozdíl od rohů vyvinuty ještě v prenatálním vývoji, protože by nemohly produkovat maz jako složku vermix caseosa.
Chlupy se zakládají po celém povrchu těla, jejich počty se potom můžou v různých fázích vývoje redukovat nebo zmnožovat. Redukce chlupu je ze všech savců nejvýraznější u primátů a člověka. Všechny kožní deriváty se zakládají tím způsobem, že od povrchové epidermis se odstupuje epitelový pruh, který směřuje do škárového vaziva. Proti tomuto epitelovému pruhu se v případě vývoje chlupu zorganizuje mezenchym, tedy vazivo škáry, a vytvoří tzv. chlupovou papilu. Chlupová papila se vtlačí do trámce epitelových buněk a celý trámec epitelových buněk papilu obklopí. Z terminálního okrsku epitelového pruhu se vytvoří chlupová cibulka (chlupová matrix) – bulbus pilli, která slouží pro výživu chlupu. Z bulbus pilli vyrůstá vlastní chlup a vrstvy chlupového folikulu.
Chlup není permanentní struktura, ale opadává především vlivem cirkadiálních biorytmů. Při línání chlupů je podněcována nebo potencována výživa chlupové cibulky. Pokud je počet narůstajících chlupů menší než počet vypadávajících chlupů, vznikají na těle holá místa, tzv. alopecie. Tvorba alopecií může mít různé příčiny (genetická – plešatost, ektoparaziti, …).
Z trámce epitelových buněk přibližně v polovině se po stranách vychlipuje základ mazové žlázy. Produkt mazové žlázy – serum cutaneum je odváděn do chlupového folikulu a vzlíná po povrchu chlupu na povrch kůže. Serum cutaneum je velmi významná protektivní vrstva na kůži, má antibakteriální účinky. Tato přirozená bariéra je velmi často likvidována agresivními prostředky nebo parfémovanými mýdly a sprchovými gely.
Potní žlázy jsou dvojího typu. Rozdělují se podle typu sekrece na žlázy apokrynní a ekrynní. Apokrynní žlázy jsou hojně vytvořené u zvířat a jejich vývoj je podobný vývoji mazových žláz. U člověka a některých zvířat se ekrynní žlázy zakládají samostatně jako samostatná výchlipka epidermis a diferencují se do podoby nějaké stočené žlázy, jejíž ústí je realizováno samostatně na povrchu pokožky. Potní žlázy mají temoregulační a aromatickou funkci – produkují pot. U člověka je na rozdíl od zvířat více vyvinutá termoregulační funkce. Stejným způsobem jako ekrynní žlázy se vyvíjí i mléčná žláza, je to modifikovaná potní žláza. Liší se pouze její finální diferenciace.
Drápy, kopyta, paznehty, nehty aj. nejsou jen epidermální deriváty, ale na jejich stavbě se podílí i dermis potažmo hypodermis.
Přednášel Prof., MVDr. F. Tichý, CSc. (Histologie a embryologie II)
Žádné komentáře:
Okomentovat