S jedním nejmenovaným kolegou jsme si trošku hráli s hady. Kompletně jim asanoval jejich příbytky a já je měla hlídat a případně mu jednorúčo pomáhat. Jendorúčo proto, že jsem v druhé rúčo měla krásnú
Coelognathus helena. Měl tam ještě nějaké tmavky, ale ty ňa nijak nelákaly. Opojena krásou hada jsem nevěděla kam šlapu a stúpla jsem rovnú na ocas jiného hada a ten ňa kúsl. Nevím, jak se tam dostal, nevím kdo to byl, nevím jak jsem se tam octla já. Prostě okno.
"
Jaúúúúúúúúú" (šak to taky bolelo jak sviňa) a had v čudu.
"
Co je? Co blbneš?" Sa ptal, když jsem zrovna vylila misku s vodou (nevím jak).
"
No co, kúsl mě".
"
Ježíš (oči v sloup)...
A kam?"
"
No do prdele", odsekla jsem jakoby tam hadi normálně běžně kousali.
(Zavrtil hlavou) "
A proč do prdele???"
"
No přece nebudu nastavovat hubu, ne?
No dobře, až tak to tedy nebolelo, ale lekla jsem se.
Aneb Kittanya hadí ženou. Jinak, gnathus se píše Coelo, a ne Coleo, když jsem to zkopíroval a vyhledal v googlu, vygooglilo mě to obrázky lístečků, co máš jako odkazy na blogu. Dobrý, ne? :)
OdpovědětVymazatKukujú, to je tne moravský syndrom překlepávání a komolení českého jazyka. Opraveno ;-)
OdpovědětVymazatAhoj! Jsem tu? Jsi tu? Charakterizovat jedním slovem...asi poetista.. Víš, já si ho furt představuju jak seděj s Nezvalem a Seifertem v kavárně a debatujou o české poezii a české duši. Nebo si ho představuji jako takového českého starosvětského bohéma a lá Rozmarné léto, jehož způsob léta zdá se mu poněkud nešťastný:) Si vem, že to tak nějak bude: ty starý fotografie a starý knihy. Do toho ty krásný fotky a básničky. Holt člověk, který by nejradši žil o století zpět někde v prostředí Devětsilu... Snad jsem ti pomohl. Čau.
OdpovědětVymazatPáni, hadi. Vždycky jsem chtěla doma nějakého mít, ale matka by mě asi do domu s hadem nepustila. Takže nepokrytě závidím - no, možná až na to kousnutí. Hlavně, že nebyl jedovatý :)
OdpovědětVymazat