Dracula a ztracený vozíček

V minulém díle Hodné tety jste se mohli naučit, jak co nejlépe rozpatlat špagety po kuchyni, dnes se dovíte, jak nejlépe je naládovat do dítěte. Kubík jakožto správný smraďoch dělá vše proto, aby nemusel papat. Tu ukazuje na šmouhu na okně, tu zase hledá pastelky, že ide kreslit, tu zase pomuchlá Timoška, tu skáče mamince po posteli (na maminčinym, jak jinak, že?), teď zasejc tvrdí, že nepude spinkat...


Zatím se mi ho vždycky přinutilo jídlo sníst. Ale tehdy byl nějaký nachramčený, protivný a nic nechtěl. Tož jsme začali spolu vařit... Míchání to mu šlo... Kořenění mu šlo ještě líp (ještěže nesolil), ale papat, to ne.

"No jóóóóó. Kubí, ty vlastně vůbec nevíš, jak se jí čpagety! To nemáš čím machrovat, chachá!"
"Nene, vím, takhle!"  a už do sebe ládoval zapletený chuchvalec, který mu plandal všude po stole...
"No tak právě, že né. Děláš to špatně."
"A takhle?" Zkusil narvat špagety do druhé škraně.
"Taky taky ne. Ty to ale vůbec neumíš. No to kdybych věděla, že neumíš jíst špagety, tak jsme je ani nevařili."
"A jak se teda jí ty čpagety, teto?"

No to musíš takhle, a namotávala jsem špagety na vidličku do klubíčka, ale nechala malý cancúrek viset.
"To musíš nechat tu nudlu takhle viset a pak když ji srkáš, tak ti blemcá po bradě, dívej..." A tetka sa teda vyřádila.
Kubíkovi se nehorázně líbilo, že teta vypadá jako prase od kečupu (páč mi to kydlo aj na kalhoty) a jal sa pokúšať účinnost rodinné pračku. Avšak mu to vůbec nešlo vcucnout.
"No to musíš udělat takové mmmmmuck."
"Šluk, plesk, blemc."
"Ne, tak ne. Jak dělá ryba?"
"Muc, muc."
"No, vidíš! To je ončo! A teď dělej, že kapři jedí taky špagety. Dej si do pusy špagetu a udělé mmmmmuck."
"Mmmmmmuc------ teto, teto, dívej, už to mám---plk."
"No vidíš, to chce potrénovat. Pak to musíš naučit mamku, ta to taky neumí." A to byla pravda. Takhle zadělat ubrus, stůl, brindák a kalhoty, to neuměl fakt nikdo, koho znám.

 Mmmmmuck, plesk, plk.

Mám tu drobné foto z prvních zdárných mmmmmmuck. To ještě nebyl tak zakečupovaný. Jestli se divíte tej barvě špaget, která se jen velmi vzdáleně podobá té pravé kečupové, pak vězte, že je to naprosto nezávadné. Pod tou tunou majoránky ten kečup fakt je. Příčinu pofiderního zabarvení špaget naleznete v minulém aupair článku Kubík je bonzák a bonus - šulaný vajíčka a bobování. Ale Kubovi evidentně jeho veledílo chutnalo, tak co.

Vrátím se zpět k tomu odmlouvání před jídlem. Jak už jsem psala mockrát, Kubík je velice vynalézavý. Zvlášť, pokud musí zrovna jíst. Protože špagety sa na jeho vkus moc dlúho vařily, začal zase špekulovat. A jak už to tak bývá, tak Kubík je nejen dobrý ignorant, ale také nepořádník (jako každé správné děcko).  Samozřejmě, že si pravidelně nemůže vzpomenout, kam si dal hračku, se kterou si chce momentálně hrát. No a to byl v té chvíli zrovna vozíček k traktůrku. Ne a ne ho najít. No a jak měla tetka rozkramařené šuplíky při vaření, tak si vypomohl sám. Přece na to nepotřebuje žádné titul, aby si mohl hrát s traktůrkem, že?

Ty děti sú úžasné...

A perlička na závěr: Pamatujete si ještě na začátek článku, jak jsem učila Kubíčka jíst špagety? A přesně větu: "A teď dělej, že kapři jedí taky špagety."?
A že nevíte, co říkal potom ráno Kubíček svému Panáčkovi za tichého smíchu maminky?

"Noumálně ti kapči papají ty čpagety a dělají muck, muck. Jo, jo, jo." Horlivě přitom kývaje hlavičkou.