Na lovu úsměvů

Jsem zpět ve výzkumném rozpoložení. Tentokrát jsem se zaměřila na lov úsměvů. Je všeobecně známo, že pozitivně naladěný člověk ovlivňuje ostatní lidi lépe než ten, který je neutrální. A protože jsem hned nechtěla dostat přes hubu, místo varianty "zabiju vás" jsem zvolila variantu "úsměv".

Cílem výzkumu bylo dostat ze sta lidí co nejvíce úsměvů jakýmikoli dostupnými prostředky. Úsměvy jsem lámala většinou z mužů jakéhokoli věku a také od žen staršího data než jsem já. Ono oslňovat mé vrstevnice, které většinou nosí nosánky hodně nahoru (ne všechny), zavání průšvihem. Z výzkumu byly vyřazeny malé děti, na které jsem se ksichtila, poněvadž malé děti se na ksichtícího se člověka smějí pořád. Průzkum probíhal z velké části v hromadných dopravních prostředcích. A to nejen z časového důvodu, ale také i kvůli tomu, aby si někdo moje počínání nevyložil jako pozvánku na rande. Pojďme se podívat na deset nejlepších taktik pro lov úsměvů.

Jaké jsou nejlepší způsoby pro vypáčení úsměvů:

1) Pokukování a cílená akce
To byla moje taktika číslo jedna. Při jízdě šalinó (je dostatek prostoru někoho zaujmout), jsem se cíleně zaměřovala na lidi stojící nebo sedící kolem sebe. Chce to neutrální avšak pozitivně naladěný výraz v obličeji, pár očních střetů a, nejlépe při odchodu, blištivý úsměv. Jakmile už po někom pokukujete a on vás okukuje, když si myslí, že se zrovna nedíváte, jste na nejlepší cestě z něj ten úsměv dostat. Kukací akce jsem trénovala asi nejvíce.

Co nedělat? Necivět jak péro z divana, neculit se jak Justin Bieber do kamery a nepropalovat očima. To si totiž koledujete ne o úsměv, nýbrž o "Co čumíš?"

2) "Drc-pardon" taktika
Jak primitivní. Nasimulovat cuknutí šaliny, pověsit se za "vyvoleného", pak se omluvně usmát. Pokud nejste zpocení jak hokejisti ve finále, nepáchne vám z úst jak z bezdomovcovy tašky, tak máte opětovný úsměv jistý. Tento postup se v jisté obměně může vyplatit také i ve volném terénu. Takové neškodné škobrtnutí je většinou roztomilé.

Co nedělat? Nevěšet se na ogara, kterého hlídá jeho stíhačka. Mezi námi, stát se to mně, tak tu dotyčnou prošópnu oknem a pošlu za ní ještě pěkný chvistanec. Také se nevěšte na evidentně chorého člověka. Zvlášť když se opírá o hůl, mohl by ji použít také k něčemu jinému.

3) Zamávání "starému" kamarádovi
Chce to trochu cviku, ono když jedete v nějakém dopravním prostředku a máváte někomu, kdo jde po ulici, musí si vás nejdříve všimnout, aby vám ten úsměv dal. Dobrá zpráva je, že pokud si vás ten dotyčný (či dotyčná) všimne, v rámci zmateného rozpoložení se na vás nejen usměje, ale i zamává zpět.

Co nedělat? Nemávat každému, koho uvidíte na ulici. Ostatní spolucestující by vás mohli považovat za trotla.

4) Opětovaný úsměv
Pokud uvidíte, že se někdo pousmál a víte jistě, že se díval zrovna na vás, ukažte mu zoubky a na oplátku se jich také dočkáte.

Co nedělat? Nezubit se na člověka, který se zubí na někoho, kdo stojí za vámi. Ten trapas bych nikomu nepřála.

5) Udělej vtip
Taktika nic pro stydlivky. Udělejte něco směšného, sami sobě se zasmějte a přitom se poohlédněte po někom, kdo vás zrovna viděl. Úsměv je většinou jistý. Mně se podařil pěkný kousek se sklápěcím sedátkem. Seděla jsem si tak hezky na sklápěcim sedátku, jakože mi upadl mobil, nahla jsem se pro něm přičemž jsem zvedla řiť ze sedátka, to sa odklopilo, ale už sa nezklopilo, když jsem si sedala. Jednoduché, ale zrovna to zabralo.

Co nedělat? Jednoduché - nedělat vtipy, kterým se nesměje nikdo kromě nás.

6) Akce "Na tvrdo"
Tato technika je pro silně otrlé a hodí se spíše do volného terénu. Prostě k někomu příjdete a na tvrdo se ho zeptáte: "Prosímtě, usměješ se na mě?" Dotyčný se hned s úsměvem zeptá, proč by to měl dělat. Dále už jde jen o stejně pohotovou reakci.

Co nedělat? Neptat se člověka, který má evidentně na spěch. Pošle vás do temní pozadničních lovišť.

7)  Nediskriminuj gentlemany!
Bod speciálně pro dámy. Pokud se někdo projeví jako gentleman, reagujte na jeho gesto a USMĚJTE SE. Pro nic jiného než pro váš úsměv to nedělá, je škoda takovou šanci promarnit. Navíc tím, že budeme využívat gentlemanských gest, potlačíme jejich za živa pohřbívání.

Co nedělat? Nevymáhat si gentlemanská gesta, za ty vás nikdo úsměvem neodmění.

8) Chudinka malá
Ty ženské mají spoustu zbraní, co? Schválně, pánové... Usmáli byste se dívce, která vás zastaví na ulici, nasadí psí oči, a s lehkým úsměvem vás požádá o radu?
"Promiňte, ztratila jsem se. Mohl byste...?"
"Promiňte, nasedla jsem do špatné šaliny, nevíte kterou se dostanu tam a tam?"

 9) Jardo? Kačko?
Další lstivá taktika. Namiřte si to za "obětí", nazvěte ho některým ze svých přátel a hlavně nevynechejte úsměv! Samozřejmě, že vám většinou řeknou, že se tak nejmenují, ale když se na ně budete usmívat, nebudou mít důvod proč se na vás mračit. Zvlášť, když se jim hned na to ještě hezky omluvíte.

Co nedělat? Tato taktika se nehodí k osobám v doprovodu, smrdí průšvihem.

10) Obyčejný pozdrav (samozřejmě s úsměvem!)
Platí na (zrovna nezaneprázdněné) řidiče MHD, kolegy z práce, lidi žijící ve "vašem" paneláku, uklízečky, prodavačky, takypejskaře, nadřízené, podřízené, profesory!, ...

Co nedělat? S úsměvem nezdravit lidi, které jste nějakým způsobem naštvali.

 Zápisy z deníčku

A abych Vás neochudila také o pár z mých zápisků, sem s nimi.

"11:17 Tak jdu na to. Štrachám se z domu, šinu si to k zastávce. Stojím, čumím. 

11:21 Trol už je tu. Pokukuju hned po tom týpkovi, který se tlačí u dveří. Mihneme se, kókáme po sobě, mírné úsměvy, on vyleze, já nalezu, sednu si, kóknu z okna, vidím, že se na ňa též kóká, zubím sa, on sa zubí. Bingo! Taký elegán v kalhotech s pukama, s bílú košilú, s kufříkem, asi 30 let. V trolovi málo lidí, žádný cíl.

11:25 Stojím na zastávce, přestupuju. Kolem hlouček lidí, zkúšám to na staršího šedovlasého pána, kuk, úsměv - neutrální výraz. Hned to zkúšám na mladšího, asi 16 let, kuk, úsměv - neutrální výraz.

11:28 Sedla jsem si naproti jednomu fešákovi. Túze mi připomíná Uweho Kruppa, jediného Němce, který sa mi fakt líbí. Tenhle má na nose tmavé brýle (nevím, kam kouká), výraz kamenné smrtky. Ojoj, to bude těžké. Kolik může mít? 32? 

11:31 Přisedla si blondýna, černé brýle se otáčí na  stranu, nezájem, černé brýle se kókají před sebe. Vlastně, teď jde vidět, že sleduje, co si čmářu za poznámky do deníčku. Hezky se u toho usmívám, jen co je pravda. Zajímalio by tě, čemu sa směju, co? 

11:33 Oj, fešný duplikát Uweho Kruppa sa mi kuká do výstřihu, ajajaj, zkreslení věrohodnosti výzkumu. No co, i tohle sú prostředky.

11:55 Přisedl si starší muž hned vedle ňa, asi 50 let, ale já už lovím jiný úsměv.

11:38 Za chvíli ho mám! Sleduje ňa z pod brýlí, jak těkám očima po lidech a po hodinách. Stále ještě sedí jako zazděný, ale ruce položené na batohu se nervózně pohly. Také se dívá na hodiny, asi bude vystupovat. Až sa zvedne, zazubím se na něj.

11:40 Ne, kdepak, jeho úsměv jsem neulovila.

11:40 po rozjezdu šaliny: Ohledl se po mně... Že by? Tak znovu - kuk, úsměv, mrk jedním okem (no co, když si přidám něco navíc, tak to nevadí, stejně sa už neuvidíme). Pohled neodvráttil a v koutku mu zacukalo. Asi není zvyklý projevovat emoce, nicméně... Dá s to považovat za úsměv? No asi by sa po mně neohlédl a nespustil oči. Co, panebože? Řekni jo nebo ne...

11:43 Naproti ňa si sedli dva kamarádi. Jeden vypadá celkem slušně, ale ten s těmi delšími šedými vlasy v maskáčích vypadá krapet opilecky. Má i taky velký nos. No co, lovím všechny. Kuk, úsměv - a vyšlo. To bylo moc jednoduché. Co ten jeho kámoš? Kuk, úsměv - a nic.  

11:48 Zkusím to na tu korpuletní paní s postiženou holčinou. Chvíli pokukuju kolem. Při výstupu se na ni mile usměju a světe div se, paní má také moc krásný úsměv. Jojo, to sú ti korpulentní. Ti sú většinú dobrosrdeční.

11:52 směr zaměstnání: na ulici to zkušám ještě na pár chlapů, jednoho opilce, dva studenty a tři podpantofláky. Vesměs neutrální výrazy, jsem asi málo "okatá". Na vrátnici sedí vrátná, ale ta se na ňa neusmála. Šinu si to poschodech, pozdravím s úsměvem uklízečku, ta mi pozdrav i úsměv oplácí. 

11: 53 Kolega ani obě mé nadřízené ňa v úsměvu nezklamali. Ono když jde člověk do práce, povzbudí kolegu úsměvem a obě nadřízené si mnou ruce budoucími úspěchy dobře naladěného zamestnance... Nebylo to těžké lovení. Navíc kolega Lukáš se pořád usmívá, zvlášť když spolu máme směnu. Jo, my jsme dobrá vtipná dvojka.

11:59 Ale teď už do práce.  

 _
16:16 Opět nastupuji do šaliny s loveckým úmyslem. Asi dvacetiletý černovlasý mladík v riflích a s tmavými brýlemi mi dává přednost. Nebyl problém ulovit jeho úsměv.

16:23 Kókám, kókám, nikdo si ňa nevšímá, nemožu nikoho ulovit.

16:33 Mladý blonďatý fotbalista v černém dresu si to šine z hřiště s kopačákem pod paží, šalina zpomaluje, tak co? Zaťukám na sklo, zamávám jako na starého známého, zubím se na celé kolo a mladý fotbalista evidentně zmaten ukazuje zuby a zvedá volnou ruku na pozdrav. Zásah.

16:38 Vystupuju z šaliny, na přestup mám trochu času navíc, zkusím něco hardcorovějšího. Zastavuju se u jednoho týpka, těžké mu hádat věk:
"Dobrý den, usmál byste se na mě?"
Usměv. "Prosím?"
"Jestli byste se na mě mohl usmát?"
Znovu usměv, tentokrát už zubatý.
"Děkuji, to mi stačí, přeji vám hezký den."
Ještě teď cítím ten jeho pohled propalující mi zátylek :-D. Usmál se sice dvakrát, ale já musím počítat jen jeden.

16: už nevím kolik: Nastupuji do trola a jako vždy pozdravím. Dneska si mě pan řidič všiml, usmál se a pozdravil taky. Oni už si to mezi sebú museli rozhlásit, že na Novolíšeňské nastupuje slečinka, která pokaždé pozdraví."

V budoucnu sem ještě vložím tabulku úspěchů v lovení. Zatím nemám celou stovku lidí.

Tak až zase potkáte v Brně na ulici slečnu, co po Vás pokukuje a usmívá se, nezapomeňte se usmát taky a podpořit tak výzkum.