Moje malá dvoumetrová chlouba

Toto je můj nejstarší, beznohý, nejpřítulnější, šupinatý miláček - Ferda. Ano, blbé jméno, ale Toník je u hadů hrozně profláknutý.

Prosím nesmějte sa mi, že ho držím jako panna č....a, ale když u nás doma sa ho všici bojí, prý je hodně agresivní a kúsavý ("Hlavně, ať ti neuteče!", "Ty vole, už zdrhá!", "Držte psa, ať ho to nesežere!"). Jenže to ubec nejní pravda, je to můj miláček. Jinak za hlavou někde v oblasti před srdíčkem je vidět zahojená popálenina. Těžká léta začátečníkova.

Po nedávném incidentu jsem lignocel vyměnila za rašelinu s pískem a na to vrstvu štěpek. V sedmi letech mi terarista poradil, že sa tam má dát lignocel a celú dobu nevadil. A teď jsme tam prskla něco "modernějšího". A musím říct, že to vypadá nejen líp, líp sa vyklízí výkaly a dokonce ani vlhkost nedostala příliš na prdel. Měnila jsem to 10. 3. a dodneška to nemá rozrýpané, jak měl vždycky ve zvyku. Loví též pěkně, jako dycky, ale hlavně si nabírá do huby enem kořist, ne hroudu lignocelu. Takže spokojenost na všech frontách.

Když jsem naposled měřila (19. 5. 2012) Ferdovu svlečku, naměřila jsem 216cm. Podle mě je to docela málo, kdybych mohla krmit potkanama, bylo by to lepší, jenže tu sú potkani nedostatkové zboží, tak dostává dvě myši co 14 dní.Všude jinde sú potkani běžně k dostání, jen ne v Zábřehu. A převážet potkana z Boleslavi sa mi fakt nechce. Už sa těším, až ho převezu ke mě domů, až bude nové domů, rodičové mu sice věnovali náležitě královské místo v nově zařízeném pokoji, ale když nejní u mě, nejní to ončo.