Dík, děcka

Prostě dík. Do Prahy by ňa nedostali ani párem volů. Ale když sa naláká do bezva hospody Na Urale na "prkno", do Mořského světa, s bezva vyhňácanými člověkami a na kurevsky dobrú zmrzlinu, tož sa može někdy udělat výjimka, no. Kdo to dočte až na konec, dozví sa kompromitující informaci o Sikarovi.


Těm co to čtú a nevadí jim, když sa pochlubím, tak jsem byla do Phy pozvána na bezva vejlet a navíc sa děcka Cirrat a spol (a to mluvím o Dartovi, Sikarovi a Dáří) utrhli z běžného velkoměstského shonu a zkecli na podrb. Odrbali jsme teho dost, sežrala jsem teho též dost, viděli jsme teho též dost (prý ňácí nácci machrovali nebo co). A proč sa ubec tentuju s takým miničlánkem? No jak jinak, vyfotila jsem Sikara v  situaci, kdy byste normálně neřekli, že to je ten zlý, chlupatý Sikar, co žere malé děti a kořeněné babky a kdo ví co nestrčí do huby, a ukážu Vám moje zelené očko, Cirratino vysoké čelo (prý jakýsi stupeň inteligence), část Dartovy sofistikovaně střižené bradky a smutné oči (roztíkala sa mu totiž čokoláda v Cirratině tašce), jen Dáří a Veru tam vypadají v celku normálně.
Milí blogeři, kdo sa ještě nesetkal s tetú Cirrat, vykonal velké zlo, neb neslyšet a nevidět její "čuga, čuga, čuga, čuga, čuga, čuga, húúúú", to je hřích nejtěžšího kalibru.

Nelze si nevšimnúť Dartova tragiznuděného výrazu, tak ani na to nemusím upozorňovat. Ovšem, co už tak dobře nejní vidět (a je třeba hodně zaostřit), sú Cirratiny slušivé naušnice (made by Ekyelka, kdyby to někdo chtěl pochválit) a mých krásných kudrnatých vlasů. Kdo je má divočejší jestli já nebo mistr Sikar už Vám nemusím napovídat, snad zvládnete posoudit sami, jak už je to z fotografií patrné. Na první fotografii Dáří odhání vosu, na druhé ji zaujala velká porce od protějšího stolu a na třetí fotografii už je to všechno dobré, to si zrovna povídá s imaginárním přítelem, o kterém jsme až do dneška nevěděli. Ještě mi zbývá nakonec představit mého milého dvorního Hobitka, který sa stal mým osobním strážcem a průvodcem prázdninové pražské MHD (zkurvená MHD mimochodem). Veru, ty nedělní knedlíčky s jahůdkami jakožto celý výlet do Prahé sa vydařil nad míru dobže. Samozřejmě, že nejtišší, nejhodnější a nejstřídmější tam byla opět Kittanya, že.

Jo a Sikar to má rád za bradku.