Malá zoologická II

Dnes Vám milí čtenáři představím naši malou zoologickou, snad se Vám interaktivní prohlídka naší nejmenované prodejny bude líbit. Článek je óóóóóópravdu dlouhý, tak snad mi odpustíte předchozí delší nepřítomnost.


"Tady vám suším moulu, co se šel projít." Toť vzkaz od Evy z druhé směny. Jestli někdy budete chovat ráčky, dám Vám jednu radu, buď si kupte vysoké akvárko a nebo přes něj dejte síťku. Ráčci sú totiž neuvěřitelní turisti. Bohužel sú to zpátečníci a tak většinú neumí najít cestu zpět. Jeden taký krásný Procamburus clarkii si vyšplhal po plastovém sítku a seschnul až na věky věků. Rakům sa u nás v prodejně docela daří. Měli jsme tu červenú račicu a červeného raka

a mramorovaného raka.

Račice nám přenášela hromadu vajec a cca po měsíci je nakladla. Doba inkubace sa dá urychlit zvýšením teploty. Těžko říct, jestli tam měla vyšší teplotu nebo prostě měla dobré podmínky. My jim tam udržujeme zhruba do 24°C. Pravdou je, že račice může přenášet snůšku opravdu dlouho, dokud si nenajde lepší prostředí. A protože jsme neměli akváruim s vybavením navíc, prostě jsme račí prcky nechali s račicí ve společném akváriu, jen jsme odlovili ostatní velké raky. Nevím, jaká je dědičnost červeného znaku u těchto amerických raků, ale ti větší už chytají červenú barvu, takže sa domnívám, že otcem je ten rak červený. Račice sice po vylíhnutí ráčků uhynula, ale zanechala jich za sebou pro nás neuvěřitelné množství. Jen pro představu. Ne všechna vajíčka jsou oplozená a z těch oplozených ne všichni ráčci přežijí. Úmrtnost u raků po vylíhnutí je kvůli kanibalismu až 50%. A představte si, nám sa dožilo 49 ráčků větších jak 4cm. Někteří už sú pořádně narostlí, ten největší už je téměř tak veliký jako bývala jeho mamina.

Akvária musíme mít krásná, o tom není pochyb. Jednak kvůli Mystery shoppers a jednak kvůli samotným zákazníkům. Nikdo přece nebude chtít ryby z akvária, které je olezlé řasami, zakalené a kde plavú mrtvoly. Neříkám, že tu nemáme žádné úhyny, o tym lhát nechcu. Máme. Jenže zase musím říct, že když už je s nějakým akvárkem něco v nepořádku, tak z něj nelovíme ryby pro zákazníky a řádně ho přeléčujeme. Myslím, že takú prasárnu na to, jaké má naše firma jméno, si fakt nemůžeme a ani nechceme dovolovat. A tak pro ty, kteří neví jak začít tu máme nádherné výstavko, o které se stará Eva z druhé směny. Ona má na to fakt čuch. Však už dělá ve zverimexu tak dlúho. Zaslúží si obdiv, dělá ve zverimexu tak dlúho a ještě sa z teho úplně nezbláznila, teda aspoň myslím.
 Trochu sa mi to rozmazalo. Nemám zrcadlovku, pouze obyčejný Canon a i když bych měla, neumím s ní zacházet, tož ňa omluvte.

Toť si troufnu zveřenjit i fotky naší akvarijní stěny. 36 akvárií s nejrůznějšími vodními živočichy.

Akvária sú očíslovaná zleva doprava od vrchu dolů. Ouplně vlevo stojan s živorodkama a závojnatkama, tam sa to množí jak na běžícím pásu. Jednu Carassius auratus mám vyfocenú, myslím že je to zrovna Karkulka (má takové výrůstky na temeni hlavy). Závojnatkám říkám Mařeny. Protože to sú Mařeny, prasiska a pěkné přeorganizátorky a kytkožravky.

Zajímavé je, že mimina živorodek necháváme ve společenském akváriu, páč do nano akvárka už sa nám jich mnoho nevlezlo, a stejně sa jim daří. Druhý stojan zleva od shoru důle - akva č. 7 - cichlidy Malawi. To sú moji pažraví miláčkové. Až jednou budu moct mít velké akvárium, budu v něm mít Malawi.

Přehrazené akvárium 8-9 čichavci, rájovci, pancéřníčci kropenatí... Naši čichavci Trichogaster lalius sú moc pěkně vybarvení. Na fotce pod textem je sameček vyfocený bohužel s bleskem, takže ty barvy tolik nevynikly.

Pod nimi akvárium 10-11 kančíci, akarky potoční (podařilo sa nám odchovat mimina Amatitlania nigrofasciata, v současné době jich přežívá něco kolem 25 kousků). Zkusím je ještě dofotit než úplně narostou.
Stojan č. 3 - akva 12, neonky červené a pancéřníčci pandy, pod nimi v dvojakvárku neonky černé a obecné, nějací albino pancéřníčci skvrnití, tetry kolubmijské a pod nimi v dvojakvárku je mix teter. Většinou červené a černé, měděnky a dole sú pancéřníčci zelení.
Ve vedlejším stojanu máme nahoře gavúnky, skaláry a nazlátlé guayanské krunýřovce, pod nimi parmičky a pod parmičkami ancistruse síťované (i zlaté), tetry citronové a "Hokejky". Jednoho takého Ancitrsus cirrhosus v xantorické (zlaté) formě mám vyfoceného.

Ovšem největší krasavci a moji miláčkové sú v pátém stojanu nahoře. Terčovci červení (Symphysodon discus). Omluvte prosím kvalitu fotografie, je to foceno před odkalováním, takže je tam nějaká ta řasa a bordel okolo. Navíc ti hajzlíci sa vůbec nechtějí fotit.

Nemůžu se také nepochlubit ramirezkami. Zde sa mi podařilo zachytit Papiliochromus ramirezi blue electric form.

 Hodně akvaristů už sa zarazilo nad tím, že je máme spolu s diskuzema. Popravdě řečeno, já jsem jako akvarista druhé směny z donucení, páč su prostě terarista a hotovo, ale když nikdo zrovna z naší směny nerozuměl rybám víc než já, tak to na ňa spadlo. A tak mi nebylo ani nijak divné, že sú diskuzi s ramirezkama. Nicméně, v tomhle akváriu nemáme žádné úhyny od tej doby, co sa diskuzi přivezli, takže evidentně to nějak jde.

Zato nádherní Kakadu (Apistogramma cacatuoides), to už je jiné žrádlo. Já ty jejich tlamy miluju!

Šoupli jsme k nim jednoho raka červeného. Velikého samce, který ulamoval klepeta bilým samicím. U Kakadu mu pěkně zklaplo a od tej doby si nedovoluje. Ať žije mišmaš hadra!

A naposled z akvarijního světa - naše žluté roztomilé tlamičky Cichlasoma Red Parrot.

Pak máme ještě sumce křížovce Jordanovy, anténovce barevné, mřenky nádherné, parmičky červenoploutvé a červenoocasé, poplašené rasbory průsvitné, vodní žabičky drápatky, přísavky thajské, parmičky siamské, vodní želvy a měli jsme také i obojživelníky a mloky jako sú lezci, axolotlové a žebrovníci. Pro srandu králikům sem prdnu ještě barevnú ampulárku (Pomacea canaliculata).

Jednou sa dodavateli zadařilo nám poslat asi stovku pavích oček a celá stovka do čtrnáctí dnů vychcípala. Zůstaly nám tam enem ty, co jsme měli předtím. Také nám přišli samci Betta splendens s nějakými vnitřními parazity, vypadalo to jako motolice. Všichni šli do kopru. Sem tam nám pošle o něco míň ryb, než jsme objednali. Ono kemu by sa chtělo přepočítávat stovky ryb, že? Na druhú stranu, vždycky když je nějaký průser nebo si s něčím nevíme rady, vždycky nám poradí ať už mu voláme kdykoli během směny. O dodavateli akvarijních ryb bych mohla vyprávět, ale nechci sa do teho nějak moc zaplétat. Kšeft je kšeft a nikdo nezmůže všechno. Kdo ví jak to ve skutečnosti je?
Ještě připojím fotku z rostlinného akvária.

Neměla bych sa o tym nějak moc zmiňovat, ale výlety sú v naší prodejně docela žádané. Pokaždé, když slyšíme hurónský řev odvedle od hader, tak sa nejdřív ideme podívat, jestli máme všechna zvířata. Co cvrčci, to je klasika. Ti cvrkaj naprosto všude, to prostě uhlídat nejde. Ale když sa šel projít leguán, tož z teho byla hotová kovbojka. Prodavačka z hader vypadala jak po infarktu (nebo před?) a kraválu nadělala na celé centrum jak kdyby ji někdo ukradl kasu nebo co. A to enem visel na jakési haleně. Eva říkala, že prý vypadal spokojeně. To kdyby nám zdrhli potkani nebo myši, to by sa dalo pochopit. Ne každý je může, že. Ale taký malý leguáneček?

Jak už to tak bývá, obchodní centrum je slet snad všech pavlačových drben z Boleslavi. To když sa v jedné restauraci za mrazákem objevil zákeřný jedovatý had, věděli jsme o tym z první huby. Jedna babka po druhé sa scházely před zverimexem, nesly sa jak hovno na lopatě a s výrazem "ne královna, ale carevna!" nám přišly oznámit, že nám utekl obrovský jedovatý (jak jinak, že?) had a že už jede policie a budeme mít pěkný průser. Přiznám sa, že jsem ihned se staženýma půlkama letěla nahoru po schodech k terárkám zkontrolovat škrtiče. A kupodivu Agátek i Bohumil leželi vyvalení pod žárovkama. Si dělajú prdel, ne?

"Jaký had, jak vypadá?" Ptám sa.
"No takovej velkej barevnéj."
"Ale naši hadi sú v terárkách, od nás nic neuteklo." Spražila jsem bábrli od zmrzliny. Jo, to je ta, co mi definitivně zkazila chuť na zmrzlinu. Když vidíte tlustou vrásčitou upocenou babku, jak sa répe prstem ve zmrzlině, přejde vás to i přes odporné horko. Jak asexuální.

Jediný barevný had široko daleko, co znám je korálovka ze Zoolandu. Když jsem tam ještě pracovala, tak jsem sa o ní starala. O Zoolandu Vám povím snad někdy jindy. Snad ňa Ilumináti nepotrestají. A jak su škodolibá a zlá, tak jsem šla žhavit drát.
"Zooland Mladá Boleslav, dobrý den." Ozve se mi klasicky Barča.
"Dobrý den, tady XXX, neutekl Vám náhodou had mladá paní?"
"Ty vole! Hankó, běž se podívat na korálovkúúúú!" Pak slyším nějaký šrumec, načež sa ozve:
"Teda Marťo, ty jsi blbá :-D. Ty nás děsíš, jak se máš?" Oj to ale znělo falešně...
"Já dobře, zrovna sa našla korálovka, tak jsem si myslela, že to je ta, co jsme měli v Zoolandu, tak to bude asik jiná, idu ju chytit, tak ahoj!".
No, aspoň jsem sa pobavila. Nicméně korálovečku jsem si neodchytila, kuchaři z restaurace zavolali policajty, a ti zmrdi tam byli až podezřele rychle, tak jsem si odchytla leda tak průvan. Jeden z nich mi ukázal fotku, a opravdu to byla korálovka, už dospělá. Chudák zvíře, muselo být žíznivé a vyplašené. O korálovku vás však neochudím. Překecala jsem totiž Orla (naša šéfová, "Kondoři Olymp" vám vysvětlím v dalším článku), ať nám objedná majinkou užovku nebo kojájoffku. Tak dlúho jsem ji udolávala, až svolila. Hroznú radost mi udělala. Sice to nebyla žádná pěkná úžovka (všude měli enem užovku červenú a tu má každý hňup, pardon, teraristi), tak aspoň korálovku. Naša Lampropeltis triangulum campbelli přišla však totálně nerozkrmená. Krásná, 45cm dlúhá, ale nerozkrmená.

Lampropeltis triangulum campbelli

Společně s korálovečkou jsme doplnili náš sortiment i o Chamaeleo calyptratus. akže už žádné poděděné chcípáčky. Zdravá zvířata! Na fotografii je zachycen náš sameček Charlie. Co mi dalo přesvědčit Orla, ať nám objedná chameleonka, že se o něj budeme pěkně starat. Ono to terárium po chameleonici, nebohé chuděře ještě za dob původního majitele, vypadalo hrozně opuštěně. Není divu, že to byla chudinka. Myslíte, že se jí někdo opovážil pravidelně rosit? Že ji někdo nainstaloval UVB zářivku? Že sa někdo zajímal, jestli žere? A že si jí někdo prohlídnul a zjistil, že má střeva plná parazitů, že hubne a že už má křivici? Zabít a rozkuchat za živa také ignoranty! Jenže co chcete, aby vás obsluhovalo za minimální plat? A ještě když vás do teho buzerují Mystery shoppers? Nějaký absolvent veterinární školy? Nebo dokonce terarista? Každý sa na takú prácu vysere. A tak nejní divu, že sa ve zverimexech ssetkáte s lidma, kteří neví, že i hadi potřebují pít. Je to enem o lidech. Ne všechny zverimexy sú ale postrachy pro zvířata.

Když Charlieho přivezli, měřil 12,5cm. Teď už je po druhém svleku a o dost větší. Nandala jsem ho původně k želvičkám, kvůli UVB trubici a velmi dobrému prosvícení terária. Tam byl velice spokojený. Jenže pak nám Orel nakázal jej izolovat do vlastního terária, které jsme mu připravili a zde si myslím, že i když má taktéž nově zabudovanú UVB zářivku, že to nejní ono. Snažili jsme se mu tam nandat spoustu rostlin a prolézačky, ale připadá mi, že je tam pořád na něj málo světla. Myslím, že možná i proto je dycky trochu nasratý. Co je ovšem bomba, tak jsme jej naučili lovit z plastového kelímku, ve kterém sa vozí beťáci. Nandáme mu tam cvrčky (v současnosti sežere asi osm cvrčků denně), posypeme vitaminama a vápníkem a rovnou pod zářivku. Takže nejen, že víme, kolik teho sežere, ale cvrčci mu nezalézajú za pozadí a taky ho trochu přinutíme si nandat dávku UVBčka. Když si porosím ruku, tak mi podle nálady z ní olizuje kapičky. Někdy je však nasratý a to s ním nejní řeč. Je milé a povzbudivé vidět Charlieho jak olizuje kapky z umělé rostliny a jak s chutí slézá na oblíbené místo k lovu.

Ještě sem hodím fotečku jedné z želv - Stygmochelys pardalis. Je to miloučké stvoření a kdo si myslí, že želvy sú hlúpé, sú na omylu. My máme totiž želvu cvičenú. Každý den v devět ráno krmíme všechna zvířata. Buď nejdřív nakrmíme herbivory leguánky a želvy a pak až rozdáváme cvrčky a nebo nejdřív krmíme cvrčkama a pak až zeleným. Největší prča ovšem je, když krmíme moc dlouho a želvu to přestane bavit. To sa vyhrne z úkrytu, šmejdí po terárku, načumuje do misky a když zjistí, že tam furt nic nejní, tak nám škrábe na sklo. Ten pohled "tak na co čekáte?" je neuvěřitelný. A pak, že zvířata nemluví.

Nevím, jestli sa dá tím chlubit, ale já nebyla v práci ani měsíc a už ňa zdrhnul gekon. Což o to, zamknuté bylo řádně, ale když já nedovřela terárko. Kdo by to byl řekl, že taký malý vypasený hajzlík sa dokáže protáhnúť takú malú škvírkú. Nenašli jsme ho ani po čtyřech měsících. Na naší prodejně jsme sa mohli chlubit hned třemi druhy mladých gekonů. Ten, co mi zdrhnul byl jeden z Tarentola annularis (viz obrázek níže).

Dále máme ještě krásného (a docela krotkého) Gekko Ulikovskii, měli jsme dva exempláře a jednoho z nich jsme prodali.

A poslední z gekonů je taktéž krásný a poměrně milý - Gekko Grossmanni. Mrzí mě, že jsme jej "podědili" už tak maličkého a podvyživeného. Byl to takový kostitřas, samá kost a kůže, ale myslím, že se nám dost spravil a povyrostl.

Pak mi ještě zdrhli osmáci, ale to ubec nebyla moje chyba! Když oni pískomilové prokúsali tu plastovú lištu, co držela výsuvná skleněná dvířka, osmáci ju dodělali na ámen. Sklo vypadlo a osmáci zmizeli. Hledali jsme je, pískali na ně, lákali na vodu a na dobrůtky, ale nic sa z prodejny neozývalo. Byli malincí a tak jsme je ještě neměly naučené. Pak jako zázrakem jsem zaslechla ve skladu jakýsi šramot. Začala jsem pískat a mlaskat a cosi malinkého vyděšeného se mi sem tam ozvalo. No po třech dnech museli být žízniví a hladoví. Jestli prokúsali nějaký kabel a ještě k temu od počítače, který řídil prodeje a sklad, tak nás šéfová asik zabije. Po třech dnech a dvou hodinách šramocení smetákem ve skladu byla osmáčice tak vyřízená, že mi sama vklúzla do ruky. No jasně, že jsme sa spolu muchlovali další dvě hodiny, takové šťastné shledání... Takový ňuninek chudáčkovatý... Vylemtala skoro celú misku, a že to byl korbel. Leč po druhém osmákovi sa slehla zem nebo na něj spadl sklad či co. Teho do dneška nemám. To sa uvidí, kdo zas s jekotem přižene, že viděl obrovskú krysu a že je hrozně agresivní a že jí svítí očí fialově a cení zuby jako upír. No uznejte, taký malý prcek, že by sežral nohu prodavačce?

 Octodon degus

Ještě tu mám pár obrázků od hlodavců, jen tak pro ilustraci, aby bylo vidět, že u nás zvířátka netrpí.

To prosím agama kavkazská (Laudakia caucasia) je neuvěřitelný pobuch. Máme tam dvě. Tuším, že jedna je samec a v ruce na obrázku držím samičku. Jsou ale tak malé, že to s jistotou neumím ještě posoudit na sto procent. Vždyť ta nejmenší má pouze patnáct centimetrů v tělíčku. Předtím se jim nikdo nijak zvlášť nevěnoval. Hodně lidí na netu píše, že jsou divoké pořád a nedají se tak zvyknout na lidskou přítomnost jako třeba kočinčiny. Osobně žádného chovatele kavkazanek však neznám, a tak nevím, jestli to sú enem internetové kecy nebo něco na tom pravdy je. Když jsem nastupovala, lítaly po teráriu jako šotci a narážely do stěn, jak se bály. Teď už tolik nelícou a dokonce i v ruce jsou naprosto klidné. Stačilo se jim jen malinko věnovat. Ještě si na ně posvítím, leguánky už mám naučené, tak proč by to nešlo i s agamama?

Na výlet si vyrazlili minulý týden i leguánci. Normálně je na večer vyndávám z terárka a chodíme spolu po prodejně. Koukáme na rybičky, obsluhujem zákazníky a tak. Leguánky to hrozně baví, sú klidnější než v terárku. Kolikrát mi i nedočkavostí škrábú na sklo. Opět jsem nedovřela terárko, bylo hic jak sviňa a ještě jsme měli zaplé (centrálem, jak jinak) výhřevné žárovky. Tak jsem si myslela, že jim na chvilku provětrám terárko. Nechala jsem ho jen malinko pootevřené. Jeden si vyhlídl fajné místečko na kočičích filtrech a druhý špeluňoval, jak sa zas dostane nahoru. No sú to miláčci. Celkem byli čtyři. Jedneho jsme převezli do samostatného terária na druhú prodejnu a tři mrňúsci zůstali u nás. Dva jsme prodali chovatelům a jedneho zelenáče máme ještě na prodejně. Teď už tam má konečně dost místa. Fotku sem přidám později, nestihla jsem vyfotit všechna terarijní zvířata.

Naštěstí jsem ale stihla vyfotit roztomilé bičochvosty - Takydromus sexlineatus. Máme taký malý houfek, pár samiček a samečků. Nejroztomilejší jsou, když usnou na umělé kytce.

Všimněte si typicky dlouhého ocásku bičochvostů. A teď, najdi si svou ještěrku!

Radost mi dělá i ta naša malá kočinčina Agátek - Physignathus cocincinus. Taktéž jsme měli dvě, jedna putovala do samostatného terária na druhú prodejnu. Chuděry byly v naprosto nevyhovujícím malém terárku, teď tam máme tenkochvosty (budu se jim věnovat níže). Je to samec jako hrom, na můj vkus hodně dominantní. Neustále na nás otvíral tlamku, rudnul a syčel. Byl docela vyhublý a neměla jsem nijakou jistotu, že žere, páč cvrčci byli neustále zalezlí za pozadím. Proto jsem sa rozhodla jej krmit z pinzety. Při tej příležitosti do něj naláduju co nejvíc potravy a dokonce i s vitaminy. Mohla bych sa poplácat po rameňu, že se mi ho podařilo pěkně rozkrmit, už měl i pěkné bříško, jen kdybych mu neurvala skoro celú půlku ocasu. To jsme si tak seděli na štaflích, krmila jsem Agátka a jeden zákazník mi omylem drcnul do schůdků, až jsme letěli oba. V letu sa mi ho podařilo ještě chytit, ale Agátek sa pochopitelně bál, vysméknul sa mi a já už držela enem krúťící sa ocásek. No bylo mi do brečení. Ta kočinčina vypadala ze všech poděděných zvířat nejlíp. Byla pěkně svlečená, s celým ocasem a chyběly jí jen dva prsty. Ještě týden jsem pořád usínala s tím, že jsem tomu malému tvorovi ublížila. To je tak, když krmíte zvířata a serú sa vám tam lidi pod nohama. Nejlepší je, že sa musí dívat zrovna na zvířata u kterých něco děláte. Unikátní zákaznícké návštěvy sú ty, které vám při leštění skel oblemcaj to, s čím jste sa patlali octovú vodú čtvrt hodiny. A vůbec jim není blbé cmachtat na skla, když se tam s tím leštěním sere prodavačka čtvrt hodiny. Nejhorší ale je, že je ani do prdele poslat nemožu.
Agátek má také svůj každodenní rituál. Půl hodiny předtím než zhasnou světla si zaleze do misky a válí sa tam do aleluja. Tak to dělá každý den. Dělá mi to radost, protože i díky tomu sa pak svléká líp jak leguánci, které musím po každém svleku ještě vykoupat, abychom je pak neměli zanedbané jako předtím. Agátovi nemusím dosvlékávat prsty.

A to nejlepší nakonec. Úžasní tvorové, nejpřítulnější živočichové na světě. Ti Vás obejmou a až do smrti nepustí. Dovolte mi představit naše dva největší kousky v celém nákupním centru. Toto je Boa constrictor Agátek (nedivte se těm jménům, původně to měly být samice, ale sú to samci jako blázen).  Když si odmyslíte ten ksicht, tak tam také uvidíte něco z prodejny a při troše fantazie i nádherného hada.

A ještě jeden dáreček Bohumil Krajťák (Python molurus bivittatus). Je poměrně plachý a bojácný, byl přivezen v lednu z jiné prodejny, kde se s ním vůbec nepracovalo. Neodvažuji se pomyslet nad tím, jestli mu tam pravidelně každý den měnili vodu, rosili a krmili. Je to už třetí svlečka a stále potrhaná na cimpr campr. Eva ho musí pokaždé vykoupat. Naštěstí vodu má pořád čerstvú a krmíme ho taky statečně. No, jestli si mysleli, že je to Python regius, jak máme chybně napsáno na popisku na teráriu, tak potěš koště. Rozdíl, hlavně v dospělosti, je opravdu značný. Asi tři a půl metru mimo jíné. Tenhle macíček má enem něco přes dva a půl metru (hádám, že mu jsou tak dva roky, víc ne), ale až bude dospělý, bude mít možná přes pět metrů. Je trochu plachý a bojácný a nerad se fotí, až ho trochu  přesvědčíme, tak ho vyfotím celého. Je pořád ještě hodně hladový, bere všechno, myši, potkany, křečky, morčata, králíky, živé, mrtvé, chcípající. Pořád při chuti. Naštěstí ho už nikdo trápit nebude. Eva ho sice chytá holýma rukama, ale já posera ještě v rukavicách. Kdyby chtěl, prokúsne mi i ty rukavice, ale pro ten upokojující pocit... Vím jak kúšú užovky a třeba i dva a půl metru dlúhé, však Ferdu už jste viděli, ale velký had ňa ještě nekúsl a nemám gule to vyzkúšať. Deset minut spolu ještě zápasíme, kdo uškrtí koho, ale pak už je to mazánek. Eva přišla na to, že nejklidnější je, když ho šimrá pod bradou. Na hlavě je ještě patrný drobný škrábanec od potkana. Předpokládám, že tak drobná oděrka po příští svlečce vytratí.

Snad jsem aspoň trochu vyvrátila to, že zverimex je to největší peklo pro zvířata. Největším zlem pro zvířata sú lidé. Záleží na tom, jak se ke zvířatům chovají a jak jsou jim lhostejní. Ve zverimexu musí pracovat jen totální blázen. A věřte mi, ta práce nejní nijak dobře placená, co potom chcete za odborníky v takových prodejnách? Vždyť říkám, buď blázny a nebo idioty. A kdo si myslí, že práce ve zverimexu je muckání se se zvířaty a sem tam nějaká ta obsluha pokladny, tak je šeredně na omylu. Někdo prostě musí odkalovat a čistit akvária, někdo holt musí vyměnit vodu zvířatům, vyměňovat podestýlku, čistit skla a máchat si ruce v hovnech. Ještě aby si Mystery shopper neotevřel hubu, musí někdo uklízet prodejnu a regál. Ono takový prach na zboží je za dva body dolů. Když navíc prodavač nemá cedulku nebo firemní triko, to už sú další dva body dolů. Jen pro představu Vám ukážu, co všechno sa na prodejně kontroluje a za kolik bodů. Přípustné je ztratit sedm bodů.

Mystery shopping:

·         Venkovní prostory: výloha, pořádek před prodejnou

·         Prodejna: působí čistým dojmem, dostatek zboží, zarovnání v regálech, cenovky jsou všude, zboží v regálech čisté, expirace (čerstvost), prodejní pult čistý, umyvadlo

·         Zvířata: akvária čistá (řasy, pocákaná skla), živé ryby (ne mrtvoly), dostatečně zarybněno, čistá voda, terária, a klece čisté

·         Personál: na správném místě, pozdravil, firemní oblečení, jmenovka, obsluha do 30s, pokud neobsluhoval jiného zákazníka, příjemná, doporučila krmivo, které měla, sezónní zboží, akce, doplňkové zboží, účtenka bez vyzvání, poděkuje,  rozloučí

Teď si představte, že vám do obchodu pošle mamina malého caparta, pak si jde nakupovat hadry nebo boty a děcko vám pošmatle půlku akvárek, půlku terárek, kopne do terárka, poplaší zvířata tak, že si zahází misku s vodou pilinami, děcku upadne zmrzlina na podlahu,... Teď vy za ním letíte, ať nám neplaší zvířata, to neposlechne, tak ho vyvedete před prodejnu, kde si ho nasraná mamina vyzvedne. Teď vám udělá přednášku o tom, že to děcko si ve vašem obchodě rozbilo čuňu, a že jak ho to hlídáme. Načež už to prodavačka nevydrží, zprdne maminu za to, že má nevychovaného spratka a ať jde do prdele. No a to už máme celkem jedenáct bodů a rovnou sankce se mzdy dolů, protože povolených je sedm bodů dolů. Prosímvás pěkně, pokud chcete navštěvovat dobrý a správný zverimex, vysvětlete dětem a dospělým, že sa nesahá na sklo ani na zvířata, že sa do skel nekope a že na hlídání dětí sú děcké koutky. Já vím, pro někoho je padesát korun na hodinu moc, ale nemusíte se nám srát do práce.
Normální lidi z veterinárních škol sú buď na vysoké a nebo pracují na lepších místech.


Pozn. Veškerý příběh, dějství jakožto i jména postav jsou naprosto smýšlená. Obrazová příloha je zkopírovaná z různých zdrojů.

Editace 29. 8. 2012: Charlie, všechny želvy, leguáni a většina bičochvostů a osmák Fanda už sú doma u svých chovatelů.