Tetóóóóó?

Kubíček (ne náš vyčůraný andulák vlnkovaný) bude poprvé s tetú sám doma. Všechny instrukce - klíče máš, kolo víš kde je, ukážu ti, kde bereme obědy, o psa se starat nemusíš, Kubeš ho nesmí pošťuchovat, na jídlo si vem co chceš, je plná lednička i špajzka (!!!!), tu máš peníze, kdyby bylo potřeba něco koupit, kdyby něco volej, nádobí si nevšímej - všechny instrukce byly tedy podány a může se jít na věc.


Normálně cesta do školní jídelny trvá asi 5 minut tam, deset minut výběr oběda, pět minut zpátky. S Kubíkem trvá všechno desetkrát pomaleji a to i přesto, že máme kolo. Zdá se vám to jako velká nevýhoda? Věřte, že pro hodnú tetu ne.

Popisovat, ja jsme navlékli Kubátku obrovskú helmu na kolo, rukavice v barvě a skoro celú cestu ho táhli na vodítku pro psa (pes volně v prostoru), páč Kubík nevydrží dlúho šlapat, je debata sama o sobě. V jídelně jsme potkali podobného cyklistu, avšak, byl ještě mladší a menší jak ten náš, přes helmu neviděl, narážel do důchodců, maminka ho honila.
A dva cyklisti na jednom smetišti... To je sranda též sama o sobě. Jak po sobě pokukovali. Nakonec si Kubík zkontroloval helmu na hlavě, jestli ji má lepší než oný cyklista.

Jak to provést tak, aby Kubeš moc neřval? No nijak. Maminka veme oběd, psa a nechá nám to doma a pak půjde do práce. My si půjdem hrát na hřiště, Kubík se asi stomilionkrát zeptá, jestli maminka opravdu příjde a že na ni počká, a obejdeme se bez breku.
Chvilku jsme se točili na kolotoči, chvilku jsme blbli na húpačce z klády, pak jsme lezli na velikánskú horu (asi půl metra) - dřevěná průlezka s žebříkovým špalkem, pak jsme si chovali vypůjčeného medvídka, pak jsme zavazeli větším dětem ze základky, pak jsem točila Kubíkem v luftě (jakože kolotoč a letadlo), pak jsme popadali na zem, pak jsme chtěli roztlačit vláček (dřevěné špalky, které měly slúžit jako sedátka) no a pak měla teta hlad a muselo se jít domů.

No jo, jenže jak nalákat Kubu, aby nasedl na kolo a aspoň deset metrů šlapal?
To se mi nijak nepoštěstilo, a tak bylo potřeba zprovoznit nějaký grif....

"Kubí, nějak nám to nejede, co? Počkej, dolijeme benzin, asi máme prázdnú nádrž..."
"Já doleju!" Radostně se chytil Kubíček.

A tak Kubajz lil a lil a lil až...
"Kubo koukej, už nám to teče po zemi!!"
"No jo! Teče po zemi. Tak to zašpuntujeme."


Zašpuntovali jsme nádrž, ale ejhle. Kolo mělo tolik benzinu, že se tak rozjelo, až Kubík nestačil dobíhat. Najednou (když už Kubeš nemohl, pochopitelně) nám zase došel benzin. A tak Kubíček opět doléval, doléval, doléval až přeléval. A zase se kolo rozjelo a fičelo...


A tak jsme domů dorazili místo ve dvě jen v jednu odpoledne. Podotýkám, že jsme vyšli v jedenáct a o půl už byl oběd v jídlonosiči.


Jak naládovat do tříletého klučíka čtyři žufánky polívky (když druhé nejí, až na večeři) vám napíšu hned. To se veme jeden taléřek, nechá se nacpat dítě tolik lžiček, kolik zvládne, pak mu vzít polívku a začít nad ní mlaskat jak je dobrá. Mezitím dát do ruky dítěti malinkou lžičku, ať sa babrá v polévce s tetú.
Nakonec to dopadlo tak, že já jsem krmila Kubíka, Kubík krmil mě a pes dojídal cákance po zemi. Najedli jsme se všici tři a ti dva nejmenší šli spát.
Kupodivu mi Kubík spal přes tři hodiny, tak jsem poklidila mamince nádobí (chuděra musí zvládat Kubíka, vysokú školu a chodit do práce), nakrájela pár hříbků na sušení, co maminka nestihla, poklidila hračky a ještě jsem si našla kus času na své Správcovské povinnosti a na svůj blog.


Když se Kubíček probudil, šli jsme se napít, vyčůrat, chvilku si hráli s mašinkú, pak pustili veleoblíbeného Pata a Mata a jelikož je Kubík náruživý divák, nešly nám pustit zbývající dvě CDčka, jak byly poškrábané. Najela jsem na svůj oblýbený Tvojtrubkins, vyhledala Krtečka, pustila Krtečka a bylo klid zase na hodinu. Výhodou je, že se jednotlivé díly přehrávajú automaticky. Chvilku jsme čučeli, já dojedla s Kubíkem oběd (já maso, on zemáky, bo maso mu narozíl ode mě nejelo), a zrovna když jsem chystala na pozdějc malú svačinku, slyším z noťasu:


"Tam to neschovávej ty vole. Všichni kokoti to najdou. Dej to dolů, doprdele..." a k tomu chichot asi třináctiletých dabérů Krtečka.
Video jsem zarazila právě včas, abychom si zase hráli s klasickými dobrými nezkaženýnmi hračkami. Pak přišla maminka - to uběhlo moc hodin a spustilo se ródeo ála "Maminka je tady, maminka je tady!!!". Maminka nás pochválila, že jsme byli hodní, všechno jsme spapali, psa netrápili atd. atd.


Bylo asi půl deváté večer, nejvyšší čas dát Kubíčka spinkat. A to je další prekérní situace, do které se běžná česká matka dostává.
Kubík si vymýšlel spoustu vymožeností, jen aby nemusel jít spát - třikrát vyčůrat, vypít asi půl litra čaje, zaparkovat zaparkovanú mašinku, vyprovodit tetu, podívat na Pata a Mata, znovu napít, znovu vyčůrat, asi kakat (ale jen asi), až to maminku přestalo bavit, dala pusu Kubíčkovi na dobrú noc, zhasla a odešla.


"Mamíííí!!!"
"Co je?"
"Já cu napit."
"Už jsi pil, spát."
"Mamíííí!!!! Ja cu pusu."
"Už jsi dostal."


Chvíli ticho......:
"Tetóóóóó???"


No nejsú ty děti chytré? Zkušební jízda podle posledních Kubíčkových slov dopadla úspěšně.