Malá zoologická VII

Já to prostě musím napsat. To, že jsem znejistěla já, a v tu chvíli jsem fakt nevěděla rozdíl, je dá se říct nerozšířený obzor. Ale to, že ženská, která o sobě tvrdí, že je odbornice, protože doma chová 70 želv cca ve čtyřech druzích a splete si Testudo hermanni s Testudo horsfieldi, je prostě propadák. Já měla doma Testudo hermanni ještě v době, kdy jsem nevěděla, že existuje víc druhů suchozemských želv, tedy asi ve druhé třídě základky.  Znejistěla jsem, hodně jsem znejistěla. No, o co šlo?


Přišla k nám na prodejnu jistá paní. Já byla zrovna vzadu ve skladu a Kája sa jala obsluhovat zákaznicu. Podávala se na želvy a začal kolotoč. Paní se ptala, kde máme CITES registraci a Výjimku ze zákazu  obchodních činností. Kája je akvaristka, a tak si mě ze skladu zavolala o debatu. Já popravdě paní vysvětlovala, že při koupi naší želvy nedostane žádný formulář, protože jí stačí doklad o nabití, tedy paragon. Jenže paní se dožadovala výše zmíněných formulářů, protože přece Testudo hermanni je chráněna mezinárodní úmluvu CITES.

Vysvětlila jsem paní, že Testudo hermani je zařazena v CITESU, ale že spadá pod kategorii II, kdy registrace není nutná, narozdíl od kategorie I. Bohužel jsem se už nepodívala na směrnice Evropské unie. Paní mi vysvětlila, že zvířata a rostliny jmenované v CITES kategorii II nepotřebují registraci ani Výjimku, ale zvířata ve skupině A ano, a tam spadá kromě T. hermani teď i T. graeca, T. marginata a další. Kategorie A? Co to dopr... Kája byla evidentně mimo, protože todle jsme nikdy nemusely v práci řešit. Já, protože se nějakou dobu věnuji teraristice vím, že nějaké kategorie CITES existují, pamatuji si i některá zařazená zvířata, ale pořád jsem nechápala, proč chce registraci pro naší želvu, která ji nepotřebuje. (Nikdo vedoucí prodejny malého zverimexu není taký imbecil, aby si nechal dovézt zvíře podléhající Registraci a ještě k tomu s Výjimkou, včetně naší šéfové, je s tím prostě hrozného sraní. A toho jsem se prostě držela.). Nicméně to ve mně hlodalo. Změnila se nějak legislativa? Neušlo mi něco? A tak jsem se podívala na příslušné stránky. A ano, Testudo hermanni patří sice do CITES II, ale v rámci EU je jí přiřazena kategorie A, která má přísnější pravidla (podléhá tedy Registraci a musí se u ní žádat Výjimka. Jako správný prodejce jsem se paní omluvila, že jsem si prostě nezaktualizovala a neprohloubila svoje znalosti a že tu její námitku pořešíme s vedením.

Paní nám sdělila, že se v tomto oboru vyzná, narozdíl ode mě jakožto užovkáři, která si teprve jeden rok intenzivně prohlubuje znalosti a praxi s chovem ostatních terarijních zvířat než sú moje milované užovky. Protože doma chová sedmdestát želv cca asi čtyřech druhů. Na chvíli mi problesklo, kde ty želvy má a jak se o ně stará, páč mňa to zajímalo, ale byla jsem z myšlenek vytržena živou realitou.

Paní se ale pořád domáhala registračního listu od naší želvy. Ale my tu přece žádnú takú želvu nemáme? Nebo má pravdu a je to skutečně ta T. hermanni a ne jiná, která registraci nepodléhá? Fakt mňa úplně vyděsila a zmátla. Jsem nevěděla čí su. Paní odešla s tím, že se na tu námitku podíváme s vedením.

Ještě ten den paní poslala email našemu vedení a postěžovala si mj. na mou osobu. Spustila sa řetězová reakce. Jako když hoří.

Jenže, jak naše milá Orel zjistila, my na prodejně nemáme žádnú Testudo hermanni, nýbrž Testudo horsfieldi.  Na dodacím listě tak stálo, odborník nám ji na základě popisu a fotografií určil a samy jsme si na internetu vyhledaly jaký je mezi nimi rozdíl. Paní, která má doma (údajně) sedmdesát želv od čtyř druhů, si taktéž potřebuje rozšířit obzory stejně jako já. Minimálně, aby dokázala svoje želvy druhově rozeznat. Což by logicky člověk, a tedy i já, u tohoto člověka znalého předpokládal.
Tak schválně, kukněte na foto:

A tady fotografie stejného druhu z animal-world.com:

A tady fotografie Testudo hermanni z Balcanica.info:

Do konce života si už nikdy nespletu kresbu štítků na krunýři těchto dvou želv, a už si napořád budu pamatovat, že mám kromě mezinárodních úmluv sledovat i ty z EU. A taky si budu navždy pamatovat, že ne každý odborník, co se za něj považuje, jím je a že se může plést.

Nicméně v jedné věci měla pravdu. Ve zdravotním stavu. Okraje krunýře má želva skutečně zprohýbané od rachitidy a želva byla vysušená. S takovým krunýřem už želvy přišly, my jsme jen ten proces zastavili nasvěcováním UVB zářením a dopování vitaminy a pestrou stravou. Zjistila jsem že lignocel je u želv celkem na bobek, a tak jsem druhý den smíchala rašelinu s pískem. Porosila jsem znovu terárko, želvy vykoupala a v lékárně objednala kilo Plastinu. Pro jistotu.

(Fotky sú z mobilu, kvalita "hadra")

Prý si taky želvy říkaly o zazimování. Podle  mě to není pravda, protože želvy nepřestávají žrát a jsou každý den čilé až až. Paní by ale též mohla vědět, že pokud mají malé želvy příliš velké terárium, snaží se schovávat. Nicméně, po koupeli jsem zkusila želvám odebrat krmení a vypnout zářivky. Uvidíme. Pravda sa ukáže. U těchle želv sice není životně důležité, aby byly zimovány, nicméně pokud to zlepší jejich životní cyklus...

Víc už ze sebe prostě vydat nemůžu.

Jo a taky sa musím pochlubit!

Vytáhla jsem si krajťulu a pěkně jsme se vykoupaly. Jak už někteří čtenáři ví, náš (asi samec krajty tmavé - já mu říkám krycím jménem Bohumil neboli Bohóšek) chovanec je lekavý a bázlivý, hodně stresový. Na naší prodejnu byl dovezen a není to taký náš miláček jako hroznýš krycím jménem Agáta (Agáty máme i agamy kavkazské, Agát je i agama kočinčinská pozn.). Musím sa přiznat, že z ní máme bobky všichni. Ani Klára jí nevěří. A to je kalibr. Jenže holt misku s vodou musí mít denně čerstvou, krmit se musí, uklízet terárium jí také musíme a protože se chudák svléká na cáry, tak je nutná i koupel. Teplota 26°C - 36°C, velká miska s vodou, rosení, vlhký substrát. Hroznýše Agátu rosíme sporadicky nikdy neměl problémy se svlíkáním. A krajta sa svlíká na cucky. Myslím, že je to stresová záležitost. Když jsem ji viděla poprvé, doslava sa třepala strachy v terárku (hafo lidí, kdejaký idiot na ní ťukal, nové prostředí). Postupem času už se přestávala třást a zrychleně dýchat, přestala se lekat a schovávat pod kořen. Ale furt sa tak na blba svlíká. Hrozně ňa to deptá.

A zápaste si s krajtou přes dva metry a dvěma kily (řekla bych, že má i víc), když jste z ní posraní strachy. Ono kousnutí od velkých užovek je sice bolestivé, ale mňa sa dycky rychle zahojilo. Užovky ňa pokúsaly tolikrát, ale taká hadica? To sa hojí měsíce, nehledě na to, jak to musí bolet. No kdo by sa nebál, že?

Krajtu zkouším dotykem kovové tyči a beru v rukavicích. Kdyby opravdu chtěla, tak mi je prokúsne jak prd, ale pro vnitřní klid... Zhruba čtvrt hodiny sa navzájem škrtíme a pak sa sklidní. Měla jsem ji v rukách čtyřikrát. Dneska jsme spolu zápasily necelých pět minut a koupání si už dokázala užít, ty cáry fakt potřebovaly dolů. Už jsem nebyla od hlavy k patě mokrá jako dycky, už sa mi nesnažila ocasem vyndat špunt ze dřezu. Než se mi stačila otřít o oblečení a úplně uschnout, tak jsem ji měla volně v rukách, bez stresu na obou stranách, bez varovného syčení, škrcení a nafukování. Úplně jsem se jí v tu chvíli přestala bát a nechala jsem si ji volně proplétat v rukách, plazila se mi po nohách, přes rameno. Za odměnu dostala na večeři morče. Je moc krásná. Silný zážitek.

Považuji to za svůj osobní triumf. 

Jen tak doufám, že když už jsme sa tak spřátelily, že už se začne zdravě svlíkat. Fakt mňa to moc mrzí.

Není třeba sa hada bát ☺