Pro ty, co raději čtou předávám doslovný přepis:
Šedar: "Dobrý den."
Michal: "Dobrý den."
(Šedar začal kašlat)
Michal: "Co máte za problém?"
Šedar: "Mám strašnej... Já jsem si k tomu... k tomu čuchnul. A..."
(v obchodě to vybuchlo a Šedar znovu začal kašlat)
Šedar: "A od tý doby strašně kašlu." Načež v obchodě zazněl druhý výbuch. "Tak jsem se přišel zeptat, není to třeba jedovatý?"
Michal: "No vážně? Jak jste to použil?"
A Šedar vysvětluje: "No tak, jsem to otevřel, a já jsem jako zvědavý člověk, jsem do nich podíval, v pohodě, pak jsem si k tomu zkusil čuchnout." Při pomyšlení na ten okamžik znovu zakašlal a dodal: "No a od tý doby takhle kašlu."
Michalovi sa to nezdá: "No, to by nemělo, pokud jste to nepoužil. To mělo zapáchat až později."
Šedar sa hájí: "Čerstvě vybalený, fakt!"
Michal: "To by mělo být tím materiálem. Jste si jistý, že jste to nějak nepoužil, nebo něco s tím kartáčem neudělal?"
Po dalším záchvatu kašle se Šedar vyjádřil: "Naprosto ne. Fakt čerstvě vybalený."
Michal: "Nooo, tak to neva. Ale běžte to vyzkoušet, snad to ještě... to půjde nějak."
Šedar došlapuje na prodejce: "Hej, estli to bude smrdět dále... Myslíte, že to vyčichne po čase?"
Michal: "Nooo, nevím jsetli to vyčichne, ale ten původní smrad by neměl zas až tak vadit."
Šedar: "To, mně docela jako vadí. A to jsem to ani nepoužil."
Michal sa nedá: "Kupodivu ten smrad by neměl vadit." Dává mu ještě šanci, "běžte to zkusit a pak se vraťte a uvidíme."
Šedar stále pochybuje o svém zdraví: "Jestli mi to ublíží, nebudu vás mít rád!"
Michal ho chlácholí: "No tak, nemělo by vám to ublížit." A po těchle slovech Šedar skutečně odešel.
Netrvalo to dlouho a známý zákazník znovu přišel.
Michal: "Tak dobrý den, už jste to zkusil?"
Šedar: "Brý den. No... jako... už to nesmrdí tolik." (Co s tím udělal?) "Fakt se na to nechcete podívat?"
Michalovi sa nedivím: "Radši né."
Šedar pokračuje: "É, já jsem to nechal v pokoji a do toho pokoje se fakt bojím jít."
Michal: "No to se vám nedivím, to se spíž používá v takové té... malé místnosti, kam chodí jeden člověk."
Šedar: "Tak jsem to vybalil v tom velkým pokoji, tak jsem to nechal ležet tam."
Michal: "A použil jste to?"
Šedar: "Ne!" rozčiluje se.
Michal to nechápe: "A copak... jakože.. to se musí použít."
Šedar: "No to právě nejde."
Michal: "Ten smrad tomu nevadí. A pak to možná ještě se to zhorší. Ale to už je zase úplně jinak. To je na jiný směr."
Šedar: "Fakt si nejsem jistý, jestli snesu, pokud se to ještě zhorší."
Michal doporučuje: "No, ale po použití bych k tomu radši nečuchal."
Šedar ho ujišťuje: "Já radši ani před."
Michal: "Teď to není tak strašné jak to bude po."
Šedar: "Tak to já vám to radši rovnou vrátím."
Michal rezignuje: "Když jste to ještě nepoužil, tak proč ne."
Vyvstanula ale otázka: "A čímpak to ale budete čistit, potom, když to vrátíte?"
Šedar neoblomný: "Já to nebudu čistit, já to vrátím, já to nechcu."
Po pár dohadech, zda uznat nebo neuznat reklamaci, jsme sa shodli na tym, že Šedar musí pořád hádat, jelikož nepřišel ještě na to, co reklamuje.
A jak už Vipero řekl: "...dal jsi mrtě dost indícií a my jsme se slušně pobavili."
Šedar střílí od boku: "Já myslím, že je to papír." Nene.
"Ale vytřít si tím prdel..." začal Fux "tak budeš mít týden stolici jak slon." dokončil za něj Michal.
Kittanya sa snaží pomoct: "Zkoušel jsi to třeba vyčistit, aby to tak nesmrdělo? Protožes to ještě nepoužil, to je divný, že to smrdí, že jo? Ale jinak jako té vadě tomu výrobku to nevadí. To můžeš klidně použít, i když to smrdí. Ono to k tomu je určené."
Šedar se rozhodl se ještě nevzdát: "Já to ještě zkusím." A znovu odešel experimentovat.
Za chvíli přišel s vychytávkou: "No, nejsem si úplně jistý, jestli jsem přišel na to, jak se to používá, ale už to nesmrdí."
Michal: "Vážně? To ve výsledku, to by se mělo opravdu zhoršit."
Šedar vysvětluje: "Ale ne, já jsem to totiž zabalil do papíru a používám to zabalený."
Michal: "Ale to ztrácí tu funkci, ne? Tam se všechno tak nalepí a pak to bude ještě horší. Pak by to mělo smrdět ještě víc."
Šedar uvažuje: "Noooo... Ne, rozbalený to smrdělo víc. Fakt."
Michal přebírá otěže: "A jakou to mělo barvu, když jste to použil potom?"
Šedar: "Zlutozelenou."
Michal: "A pak jste měl odvahu k tomu čuchnout, potom použítí v té malé místnosti?"
Šedar: "Em, jó."
Michal: "Tak to bych chtěl mít vaši odvahu. Ale tak, pokud to smrdí potom, funguje to správně i s tím obalem, jak jste to obalil papírem, tak by to mělo být v pořádku."
Šedar protestuje: "Není to v pořádku. Když to rozbalím, tak to zas bude smrdět."
Michal: "Ale ono to má smrdět po tom POUŽITÍ až toho. Na tom záchodě."
Šedar už kapituluje: "Já nevím."
Dodávám jen, že scénka je naprosto nepřipravená a spontánní. Šedar skutečně jako jediný nevěděl, co reklamoval.
Žádné komentáře:
Okomentovat