Jedenáctka pro Cirrat

Uděláme děvčici radost...

A ptá se:

1.      Když jste byli malí (definici "malí" nechám na vás), napadlo vás někdy, že budete dělat to, co teď děláte (práci/školu nebo koníčky - nechám opět na vás)?

„Ve školce jsem chtěla být archeololožkou, rýpat sa v zemi, oprašovat, objevovat. Po nálezech pár báboviček, ztracených postaviček z Kindervajec a praxe v objevování vršků od piva, plastových obalů a vratných lahví ideální to povolání. Do třetí třídy základky mě chytla patologie, rýpat sa v kusech masa, objevovat, bádat a nosit bílý plášť. V té době už jsem měla praxi u mrtvých kosů, ježků, koček a myší. Od třetí třídy, a hodně k temu přispěl James Herriot, jsem chtěla být veterinářkou. Být nejchytřejší doktor na světě, nosit bílý plášť, používat všechny ty skalpely, peany, jehly, sona, rentgeny, zachraňovat němé životy a být uznávaná za to, co jsem všechno dokázala. A to mňa drží dodnes. Praxe jak interně tak externě, s malými, s velkými zvířaty, s plazy, interočum v zoo. A dnes je ze mňa blbá prodavačka ve zverimexu.“

2.      Máte (nebo mívali jste) nějaký svůj oblíbený kus oblečení? Takový, ve kterém je vám prostě dobře? Je s ním spojená nějaká příhoda?

„Když jsem ještě na základce měla atletickou postavu a prcku jak dva kmínky, měla jsme své nejoblíbenější bavlněné minikraťasy rákosové barvy, ze kterých ta prcka hezky lezla a fakt mi slušely. Střídala jsem je se svým dalším nejoblíbenějším modelem – bavlněné kapsáče s rovnými nohavicemi (žádné mrkváče!) safari barvy. Byla jsem v nich fakt kočena. Kraťasy byly zapomenuty v jednom rekreačním středisku, kde jsem brigádničila. Od tej doby je nosí zřejmě dcerunka majitele. Kapsáče sa zase ztratily, a to prosím ne moji vinou, při stěhování. A dnes? Dnes frajerka nevyleze bez svého Nosferatu lněného dlóóóóóuhatánského kabátu.“

3.      Co považujete ve vašem životě za nevysvětlitelné? Chtěli byste vůbec, aby se to někdy vysvětlilo, nebo naopak ne?

„Absolutně nevysvětlitelnou záhadou se mi v životě jeví jediná věc. Proč kurva ze mňa nejní ta veterinářka? Proč jsem se víc neučila? Proč jsem dostala meningitidu a musela následně zevlit tři týdny na infekčním zrovna o zkouškovém? A proč mňa ten blbec profesor neuznal zkoušku z veterinární biofyziky, když jsem narychlo doučovala ostatní studenty? A proč ze sebe dělám debila (Víte, náš pes maso nežere. Já žádné vitaminy pro andulky nechci, oni ti parchanti pak pořád zpívaj. Opravdu nemáte kšíry na křečka? A kšíry na skaláru taky nemáte?) ve zverimexu?“

4.      Představte si, že se potřebujete soustředit. Na práci, na učení nebo na tvorbu. Pustíte si k tomu nějakou hudbu? A máte pro tyhle příležitosti nějaký oblíbený styl hudby, popřípadě rovnou interpreta, kapelu nebo skladatele?

„Jasná volba: Two steps from hell – úklid, zevlení, blbá nálada, cestování, Nightwish – úklid, učení, práce, cestování, zvuková kulisa při čemkoli, Enya – usínání, bolest hlavy,  kreslení, tvoření čehokoli a Šmoulové pro všechny příležitosti.“

5.      Na jaký hudební nástroj byste chtěli umět hrát, bez ohledu na to, jestli si myslíte, že je to reálné, a proč zrovna tenhle? Pokud už na nějaký hrajete, jak jste si ho vybrali? A je to ten váš vysněný? Pokud jste hráli dřív a nechali jste toho, proč?

„Před nástupem do první třídy mi prarodičové jen tak z prdele a pro zlost rodičům kúpili zobcovú flétnu. Smích je přešel tehdy, když slyšeli jak perfektně zahraju písničku z Titanicu a jak jako známý hudební skladatel improvizovaně z fleku skládám jednu melodii za druhou. Do ZUŠky mně vzal sám pan ředitel a po třech letech mňa předělali na klarinet. Tam mi to vydrželo dva roky. Nechala jsem teho ze dvou důvodů – jednak byl klarinet pouze na dva roky propůjčený a my neměli prachy na vlastní, za druhé už jsem fakt nestíhala chodit do mažoretek, atletiky, orientačního běhu, volejbalu, skautu, debrujárů a zároveň do hodin klarinetu. A kdybych chtěla opravdu umět hrát na nějaký jiný hudební nástroj, tak by to byly housle. Na housle sa stejně jako na kytaru dá zahrát fšecko. Housle mňa učarovaly. A člověk vypadá fakt důležitě, když zalící.“

6.      Všichni máte svůj specifický styl blogování a vzhled blogu. Jak jste došli zrovna k tomuhle stylu písmenek i designu? Z čeho jste vycházeli?

„Fakt blbá otázka. Proč maj paviáni pořád holú prdel? Ne, Maybelline to fakt není.“

7.      Představte si, že máte zaplacené všechny dluhy a účty a máte dost peněz na běžné výdaje (věnujte té představě chvilku a užijte si ji). Teď si přestavte, že jste vyhráli sto tisíc korun, ale pod podmínkou, že je musíte během 10 dnů utratit, zbylé peníze musíte vrátit, nemůžete je tedy uložit na účet nebo si je nechat na horší časy. Nemůžete je darovat, musíte za ně něco koupit. Za co je utratíte?

„Rozjedu to konečně do teho Finska a na ten Nový Zéland jak jsem chtěla, projedu všechny Aquaparky, nakúpím hafo žrádla a kokynek a s kamarádama sa tak přežerem, že budem celý týden srát a blít. Možná zbyde i na striptéra a na celosvětový mír, samozřejmě.“

8.      Jaké jídlo byste si pro sebe objednali na soukromou oslavu (třeba i té výhry)? Proč zrovna tohle?

„Masóóó, prasééé, čekuládu a nějaké to dobré vínečko. To žerú všichni moji kamarádi (vegetariány nezvu).“

9.      Jakou práci nebo povinnost se stoprocentně pokusíte odložit na později, pokud to jen trochu jde?

„Žehlení.“

10.  Jaký je váš smysl pro pořádek?

„Hodně vyvinutý. Za to može maminka a její letecké dny. Dodneška ten reflex mám. A co nesnáším je posraný nebo pochcaný hajzl a zajebaná koupelna.“

11.  Ztroskotali jste sami na pustém ostrově. Je tam zdroj pitné vody, nějaké palmy a pár křovin, ryby, písek, pár šutrů a malá jeskyně, kde můžete spát. Jakou jednu jedinou věc byste si přáli zachránit nebo najít na ostrově?

„Přátele. Je to trapně suché, ale to je jediná součástka, která by mi chyběla k temu, abych si to pořádně užila.“

A jedenáct ujetých otázek ode mňa pro všechny:

1. Využijte anonymity internetu a vzpomeňte si na věc, záležitost, případ prostě něco, co jste kdysi provedli a doteď sa za to stydíte, i když už to dávno odvál čas.

2. Vzpomeňte si na nějakou prčózní vzpomínku, které sa dodnes smějete a podělte sa.

3. Kdybyste mohli být naráz opačného pohlaví. Co byste udělali jako první a co jste si vždycky chtěli vyzkoušet v těle někoho jiného.

4. Když jste byli malí, mladší, menší, měli jste tendence vymýšlet si imaginární kamarády? Kdo to byl a jak s vámi žil? Máte ho i dnes?

5. Jakou máte vlastnost, na kterou jste hrdí?

6. Všichni už někdy něco ukradli, omylem zcizili, přemístili, nedovoleně vypůjčili či půjčili do neurčita, každý temu říká jinak. Odpovědi typu: Já jsem nikdy v životě nic neukradla ani si nedovoleně nepůjčila fakt neberu. Jsme lidi, jsme Češi a na to nemáme povahu. Co to bylo u vás?

7. Představte si, že jste svědkem nějaké nehody, tragédie. Leží tam někdo, koho nemožete ani čut, je to třeba váš úhlavní nepřítel. Pomůžete mu?

8. Máte nějakého svého opravdového přítele, i přesto, že už jste sa dlouho neviděli? Vynechejte prosím všechny svoje známé a jakože kamarády. Čeho si na něm nejvíce vážíte?

9. Čím sa spolehlivě vytočíte?

10. Z fleku napište místo, které vás zrovna napadne (i kdyby to bylo na jiné mapě). Proč myslíte, že vás tak rychle napadlo?

11. Kdybyste si ze zoo mohli vybrat zvíře, které by bylo jen vaše, které byste si vybrali?